Čís. 10135.

Bylo-li odvolání z rozsudku sborového soudu (ve sporu advokátském) podáno do soudního protokolu, ač tu nebylo podmínek § 465, druhý odstavec, cřs., nelze podle § 84 cřs. zjednati nápravu tím, že se nařídí, by advokát, zřízený po odvolací lhůtě, odvolání protokolárně podepsal.
(Rozh. ze dne 12. září 1930, R I 487/30).
Šlo o advokátský spor u krajského soudu (§ 27 prvý odstavec cřs.). Spolužalovanému byla při prvníiti roku dne 3. července 1929 udělena lhůta do 21. září 1929 k podání, odpovědi na žalobu, kterou nepodal, a byl proto na návrh žalující strany odsouzen podle § 398, prvý odstavec, cřs. Teprve dvanáctý den po doručení rozsudku dostavil se spolužalovaný k procesnímu soudu a jednak žádal o povolení práva chudých a o zřízení advokáta k sepsání odvolání, jednak podal odvolání do protokolu. Odvolací soud odmítl odvolání jako nepřípustné. Důvody: Odvolání žalovaného bylo sepsáno proti předpisu § 465 cřs. u procesního soudu, v jehož sídle jsou aspoň dva advokáti, protokolárně, což je nepřípustnou formou odvolání. Šlo o spor advokátský u sborového soudu a bylo věcí žalovaného, chtěl-li podati odvolání, by včas zakročil o ustanovení advokáta. Dostavil sé však až dvanáctý den pó doručení rozsudku k soudu s návrhem ria povolení práva chudých, na zřízení advokáta a na sepsání odvolání, tedy v době, kdy se nedalo dobře čekati, že by mohl ustanovený advokát odvolání včas podati. Třebaže tu lze použiti i předpisu § 90 zák. o org. s. a dáti odvolání sepsati úředníkem soudu nebo státního zastupitelství, an ještě advokát nebyl zřízen, nelze v tom směru napraviti vadu podle § 84 cřs., neboť nyní již zástupce byl žalovanému zřízen v Osobě Dr N-a a podati odvolání podle § 90 zák. o org. s. jest proto nemožné, zřízený advokát již odvolání podati nemůže, ježto již dávno uplynula odvolací lhůta.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu.
Důvody:
Stěžovatel měl nadbytek času, by podal včas žádost o povolení práva chudých a o zřízení advokáta (§ 64 čís. 3 c. ř. s.). V § 73 prvý odstavec c. ř. s. jest vyslovena zásada, že podání žádosti o povolení práva chudých a jiného návrhu vztahujícího se na právo chudých nemůže zdržovati řízení ve věci hlavní a že neopravňuje stranu, by žádala o prodloužení lhůt neb o odročení roků. Výjimky jsou ustanoveny v druhém odstavci § 73 c. ř. s., z nichž žádná na tento případ nedopadá, protože spolužalovaný nepodal žádost o propůjčení práva chudých »bez průtahu po doručení žaloby«, nýbrž až po čtyřech měsících. Odvolání nemohlo býti s právním účinkem sepsáno u procesního soudu do protokolu pro překážku § 465 druhý odstavec c. ř. s. Netřeba se obírati otázkou, zda bylo lze použiti předpisu § 90 org. zák. o ustanovení úředníka k sepsání odvolacího spisu — ač nejde o rozsudek okresního, nýbrž sborového soudu a o spor advokátský —, neboť § 90 org. z. použito nebylo a jest tu jen protokolární odvolání. Stěžovatel není v právu, míně, že jde o vadu formální, která může býti podle § 84 c. ř. s. v souvislosti s § 75 čís. 3 c. ř. s. napravena tím, že se nařídí, by advokát, zřízený po odvolací lhůtě, protokolární odvolání podepsal. Zapomíná, že v uvedených předpisech jde o formální vady písemných podání, ale že protokolární zápis nelze změniti opravou formální vady v podání a toto teprve zase doplňovati podpisem advokáta. Právem tudíž odvolací soud odmítl odvolání pro nepřípustnost jeho formy.

Citace:

Čís. 10135. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 339-340.