Authors:
= Váž. civ., 12 (1930), sv. 2
PDF

Čís. 10052.


Domáhal-li se žalovaný prodloužení lhůty k žalobní odpovědi a jen pro případy že by žádosti nebylo vyhověno, »z opatrnosti« popřel celý obsah žaloby a navrhl její zamítnutí, lhůta k podání žalobní odpovědi byla pak prodloužena a žalovaný v prodloužené lhůtě nepodal žalobní odpověď, jest vyhověti návrhu na vynesení rozsudku pro zmeškáni.
(Rozh. ze dne 26. června 1930, R II 228/30).
Soud prvé stolice vyhověl žalobcovu návrhu, by byl vynesen rozsudek pro zmeškání žalobní odpovědi žalovaným, a uznal podle žaloby. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Důvody: Do rozsudku pro zmeškání stěžuje si žalovaná strana jen proto, že podle jejího názoru nenastalo zmeškání, protože prý dne 8. ledna 1930, tedy včas, podala žalobní odpověď. S tímto jejím názorem nelze však souhlasiti. Tímto přípravným spisem žádala stěžovatelka o prodloužení lhůty k podání žalobní odpovědi o tři týdny, protože si prý v původní
62* lhůtě právní zástupce nemohl opatřiti potřebné informace, návrh zevně jako žádost o prodlouženi lhůty poznačila a jen »z opatrnosti« popřela děj žalobní. Protože ji žádané prodloužení bylo povoleno a následky zmeškání tehdy nenastaly, nelze jinak, než míti za to, že ani žalovaná, a ovšem ani soud ono podání — jemuž bylo vyhověno, — za odpověď na žalobu nepovažovaly, ba žalovaná uváděla právě za důvod své žádosti, že žalobní odpověď ani podati nemůže. Jestliže tedy ani v prodloužené lhůtě žalobní odpověď nepodala, právem vyhověl procesní soud návrhu žalobkyně a vydal rozsudek pro zmeškání.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu.
Důvody:
Napadené usnesení zcela správně vyložilo účel a právní význam žádosti žalovaného společenstva ze dne 8. ledna 1930, že se jím domáhala žalovaná strana prodloužení lhůty k podání odpovědi na žalobu a jen pro případ, že by žádosti nebylo vyhověno »z opatrnosti« popřela celý obsah žaloby a navrhla její zamítnutí. Tato část podání však byla jen eventuální a při rozumném výkladu souvislosti celé žádosti nelze jejímu doslovu rozuměti jinak, než, že eventuální návrh byl učiněn jen za předpokladu, že by žádosti o prodloužení lhůty k odpovědi soud nevyhověl a že by mezitím lhůta k odpovědi uplynula.
Citace:
Čís. 10052.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 181-182.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).