Čís. 10102.

Okolnost, že trestní řízení proti odpůrcům ohrožené strany, zahájené pro trestný čin, tvořící základ náhradního nároku prozatímním opatřením zajišťovaného, není ještě skončeno a že škoda není v trestním řízení zjištěna, není velmi důležitým důvodem (§ 128, druhý odstavec, c. ř. s., § 78 ex. ř.), pro který nemůže žaloba k uplatnění nároku na náhradu škody býti podána ve lhůtě stanovené při povolení prozatímního opatření.
(Rozh. ze dne 29. srpna 1930, R I 651/30).
Žalobce, jemuž bylo k zajištění nároku na náhradu škody povoleno prozatímní opatření, domáhal se prodloužení lhůty k podání žaloby o náhradu škody. Soud prvé stolice návrh zamítl a zrušil k návrhu odpůrců prozatímní opatření, ježto žaloba o náhradu škody nebyla podána ve stanovené lhůtě. Rekursní soud povolil prodloužení lhůty k podání žaloby o náhradu škody a zamítl návrh odpůrců, by bylo prozatímní opatření zrušeno.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Rekursní soud, změniv usnesení prvního soudu, povolil napadeným usnesením prodloužení lhůty stanovené k podání žaloby, kterou by uplatněn byl nárok na náhradu škody, k jehož zajištění bylo prozatímní opatření povoleno, zároveň prodloužil dobu, na kterou nejdéle prozatímní opatření zněla, a zamítl v důsledku toho návrh odpůrců ohrožené strany na zrušení prozatímního opatření pro marné projití lhůty k podání žaloby. Rekursní soud uznal tak proto, že shledal, že trestní řízení proti odpůrcům ohrožené strany zahájené pro krádež (pro účastenství na krádeži), tvořící základ náhradního nároku, prozatímním opatřením zajišťovaného, není ještě skončeno a že škoda není v trestním řízení zjištěna. To podle názoru rekursního soudu jest velmi důležitým důvodem (§ 128 druhý odstavec c. ř. s., § 78 ex. ř.), pro který nemohla žaloba k uplatnění nároku na náhradu škody býti ve lhůtě stanovené při povolení prozatímního opatření podána a který opodstatňuje prodloužení i této lhůty i doby trvání prozatímního opatření, a lhůty ty prodloužil, následkem čehož návrh na zrušení prozatímního opatření zamítl. Leč s názorem rekursního soudu nelze souhlasiti. Skončení trestního řízení a zjištění škody v tomto řízení není předpokladem podání žaloby a zahájení sporu o náhradu škody z trestného činu. To plyne z ustanovení § 191 c. ř. s., podle něhož trestní řízení může býti po případě jen důvodem k přerušení sporu. V projednávaném případě bylo tím méně důvodu k sečkávání s podáním žaloby až do skončení trestního řízení, ana ohrožená strana měla podklad k žalobě, soudíc podle jejího trestního oznámení, jež sama označuje za zevrubné a důkladné. Nelze se spoléhati na odsouzení obviněných v trestním řízení, neboť mimo jiné možno i to, že nárok ohrožené strany bude odkázán na pořad práva soukromého. Okolnost, že nárok ohrožené strany dochází v trestním řízení osvědčení, nepadá na váhu, ježto nejde o povolení prozatímního opatření. Podle toho nelze ohrožené straně přiznati velmi důležitou příčinu, pro kterou nemohla včas podati žalobu k ospravedlnění prozatímního opatření, a není, pokud se týče nebylo důvodu, prodloužiti lhůtu k podání žaloby. V tom směru bylo usnesení prvního soudu na dovolací rekurs odpůrců ohrožené strany obnoviti. Ježto lhůta k podání žaloby není prodloužena a žaloba ve lhůtě vznesena nebyla, jest tím prozatímní opatření zrušeno a bylo k návrhu odpůrce ohrožené strany vysloviti tento následek, zrušení prozatímního opatření, jak učinil první soud. Tím, že pro nepodání žaloby včas jest prozatímní opatření zrušeno a netrvá, odpadá prodloužení doby, na kterou nejdéle bylo trvání prozatímního opatření povoleno. K dovolacímu rekursu bylo se tedy usnésti, jak se stalo.

Citace:

č. 10102. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 272-273.