Čís. 10163.

Není-li zvláštní úmluvy, nelze předkupní právo vztahovali na postupní smlouvu, zahrnující v sobě všechny znaky smlouvy o doživotní důchod podle § 1284 obč. zák.
(Rozh. ze dne 20. září 1930, R II 322/30).
Na dvou šestinách ideální polovice nemovitosti, náležející Antonii R-ové, bylo vloženo právo zpětné koupě a právo předkupní pro několik osob, mezi nimi i pro Aloisii Š-ovou. Knihovní soud povolil, by na ideelní polovici Antonie R-ové bylo‘podle snímku notářského spisir o smlouvě odstupní, pokud se týče darovací vloženo vlastnické právo, pro Miroslavu L-ovou. K rekursu Aloisie Š-ové rekursní soud knihovní žádost zamítl. Důvody: Smluvní převod věcř s jedné osoby na druhou může se státi buďto darovací smlouvou (§ 938 obč. zák.) nebo směnnou smlouvou (§ 1045 obč. zák.) nebo smlouvou trhovou (§ 1053 obč. zák.). Všechny tyto druhy smluv označují se v obecné mluvě jako odstupní smlouva, neboť u všech jest cíl jednotný; zákon nezná však odstupní smlouvy jako zvláštní a samostatné smlouvy. Proto jest i v tomto případě předem zkoumati, jaké právní povahy jest odstupní a darovací smlouva, o niž se opírá knihovní žádost. Podle odstavce I. této smlouvy postoupila Antonie R-ová své dceři Miroslavě L-ové rozené R-ové svou ideelní polovici gruntu čís. 1 za obapolně umluvenou odstupní cenu 150.000 Kč. Na srážku této odstupní ceny zavázala se Miroslava L-ová poskytovati své matce Antonii R-ové doživotní důchod 1.000 Kč každého měsíce, při čemž se v notářském snímku výslovně uvádí, že kapitalisovaná cena tohoto důchodu činí 120.000 Kč. Zbytek odstupní ceny 30,000 Kč věnovala Antonie; R-ová své dceři Miroslavě L-ové podle zákonné povinnosti na doplnění jejího věna. Z tohoto obsahu notářského snímku jde naděvší pochybnost na jevo, že »odstupni smlouva« jest smlouvou kupni, jejimž předmětem jest ideelni polovice gruntu čis. 1, že kupni cena za ni jest stanovena 150.000 Kč a že předmětem darováni neni nemovitost, nýbrž nanejvýše peniz 30.000 Kč. Podle knihovního lustra jest knihovni stav tento: Antonie R-ová jest spoluvlastnici gruntu vl. čís. 1 k 1/6 a 2/6. Při těchto 2/6 jest knihovně vloženo právo zpětné koupě a právo předkupní pro několik osob. Knihovně zapsané předkupní právo jest právem věcným, jež omezuje volné nakládání vlastníka nemovitosti (nemovitostního podílu) potud, pokud ji nenabídl oprávněnému ke koupi nebo pokud předkupní právo jinakým způsobem nepominulo. Vklad převodu vlastnického práva k nemovitosti nelze povoliti, neprokázal-li žadatel způsobem předepsaným v knihovním zákoně, že zapsané předkupní právo uhaslo. Knihovní soudce jest povinen z úřadu přihlížeti k zapsanému právu předkupnímu. Ana žadatelka tento průkaz ohledně nemovitostního podílu 2/6 nepředložila, nesměl soud prvé stolice žádaný vklad práva vlastnického ohledně tohoto nemovitostního podílu povoliti a nemohl tak učiniti ani ohledně dalšího nemovitostního podílu 1/6 nezatíženého právem předkupním, protože nemovitostní podíl 1/6 jest zcela jiná nemovitost než prodaná ideelni polovice gruntu čís. 1 a o jeho převodu na žadatelku listina vykazující náležitosti předepsané knihovním zákonem ani zřízena ani předložena nebyla.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Podle § 1078 obč. zák. nelze předkupní právo bez zvláštní úmluvy vztahovati na jiné. způsoby zcizení, než na koupi. Rekursní soud vidí I v postupní smlouvě, o niž tu jde, smlouvu kupní. Názor ten jest mylný, jako jest mylný i jeho názor, že smluvní převod věcí s jedné osoby na druhou může se státi jen buďto darovací smlouvou (§ 938 obč. zák.) nebo směnnou smlouvou (§ 1045 obč. zák.) nebo smlouvou kupní (§ 1053 obč. zák.), kteréžto druhy smluv označují se prý v obecné mluvě jako odstupní smlouva. Postupní smlouva, o niž tu jde, zahrnuje v sobě všechny znaky smlouvy o doživotní důchod podle § 1284 obč. zák., jakž plyne jasně z nesporného doslovu listiny, podle níž o knihovní zápis žádáno. Není tudíž smlouvou kupní a jelikož není zvláštní úmluvy, podle níž by bylo lze předkupní právo vztahovati i na jiné způsoby zcizení, než na koupi, nemůže při převodu podle řečené listiny býti předkupní právo vůbec vykonáno. Rekursní soud neprávem proto zamítl knihovni žádost z toho důvodu, že žadatelka neprokázala způsobem předepsaným v knihovním zákoně, že nemovitosti oprávněné ke koupi nabídla aneb že předkupní právo uhaslo.

Citace:

Čís. 10163. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 396-397.