Čís. 10027.

Ustanovení §§ 174 konk. ř. a 63 vyr. ř. nelze použíti v nesporném řízení.
Lhůtu k podání opravných prostředků proti zápisu firmy do rejstříku nelze počítati od uveřejnění usnesení o zápisu firmy do rejstříku.
(Rozh. ze dne 24. června 1930, R II 208/30.)
Do usnesení rejstříkového soudu, jímž byl povolen zápis firmy E., odborné závody pro obaly, podala rekurs firma E., obchodní společnost s r. o. pro průmysl sklářský a obalový. Rekursní soud rekurs odmítl. Důvody: Netřeba se zabývati otázkou, zda lze stěžovatele považovati za stranu nebo účastníka v nesporném řízení firemním anebo za zájemce a zda mu mělo napadené usnesení vůbec býti doručeno, když o to požádal. Stížnost jest podle názoru rekursního soudu nepřípustná proto, že o napadeném usnesení, které podle spisů bylo podle zákonného předpisu řádně vyhlášeno, jest míti za to, že nabylo formální právní moci, z čehož pro žadatele obchodníka vzešlo oprávnění užívati ohlášené firmy se všemi právními účinky, které jsou podle zákona spjaty se zápisem do obchodního rejstříku, takže k opožděnému rekursu se zřetelem k § 11 nesp. říz. nebylo lze přihlížeti. Při- kazuje-li obchodní zákon ve čl. 13, že určité zápisy v obchodním rej- stříku, k nimž náleží i zápis protokolované firmy, musí býti předepsaným způsobem vyhlášeny, musí toto uveřejnění míti následky nejen hmotněprávní, nýbrž i účinky s hlediska formálního práva a nemůže po té stránce býti hodnoceno jinak nežli uvědomění všech zájemců, protože by jinak právní moc takového zápisu nebyla myslitelná. Netřeba ani blíže rozváděti, jak by tím byla dotčena právní bezpečnost. Nikde ovšem není to výslovně řečeno, že se tento formelněprávní účinek připisuje také vyhláškám a ediktům uveřejněným předepsanou cestou v nesporném řízení firemním, než plyne to z povahy a z účelu takových vyhlášek a lze to dovoditi pro praksi i z obdobného ustanovení modernějších zákonů, na př. v řízení úpadkovém (§ 174 k. ř.) a vyrovnacím (§ 63 vyr. ř.). Nezbývá tudíž stěžovateli než, by uplatnil své lepší právo nikoli stížností, nýbrž jinou cestou, kterou ostatně podle obsahu stížnosti již nastoupil.
Nejvyšší soud zrušil usnesení rekursního soudu a vrátil mu věc, by, nepřihlížeje k odmítacímu důvodu, o rekursu znovu rozhodl.
Důvody:
Rekursní soud odmítl stížnost jako opožděnou (§ 11 nesp. říz.), maje za to, že uveřejnění usnesení o zápisu firmy »E.«, odborné závody pro obaly, musí míti s hlediska práva formálního účinek uvědomění všech zájemců, patrně v tom smyslu, že lhůtu k podání opravných prostředků, pokud by byly vůbec přípustné, nutno počítati od tohoto uveřejnění. Že to tak bylo míněno, lze souditi z citace §§ 174 konk. ř. a 63 vyr. ř. a z poznámky, že by jinak právní moc takového zápisu nebyla myslitelná. Tomuto právnímu názoru nelze přisvědčiti, neboť ustanovení § 174 konk. ř. a § 63 vyr. ř. platící pro úpadkové, pokud se týče vyrovnací řízení, nelze pro zvláštnost řízení jimi upravených použiti, pokud se týče rozšířiti i na právní obor, ovládaný předpisy nesporného řízení. Tu jest dbáti předpisu § 11 nesp. říz. S hlediska tohoto předpisu jest dovolací stížnost, podaná u soudu dne 8. listopadu 1929 do usnesení, doručeného dne 25. října 1929, podána včas, ve lhůtě čtrnáctidenní, a netřeba se při posuzování včasnosti obírati otázkou, zda zmíněné Usnesení vůbec mělo býti doručeno zástupci stěžovatelky, a zda na jeho základě nabyly již třetí osoby nějakých práv.

Citace:

Čís. 10027.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 144-145.