Čís. 10258.

Zastupoval-li nezletilé dědice v pozůstalostním řízení opatrovník, jenž vystoupil též jako věřitel pozůstalosti, bylo celé pozůstalostní řízení zmatečným (§ 477 čís. 5 c. ř. s.).
(Rozh. ze dne 24. října 1930, R I 649/30.)
K pozůstalosti po Blaženě M-ové, zesnulé dne 1. července 1920 bez zanechání poslední vůle, přihlásili se výminečně jako zákonní dědící pozůstalý manžel Josef M. a tři nezletilé děti Josef, Marie a Blažena M-ovi, zastoupení opatrovníkem k činu, jímž ustanovil pozůstalostní soud Josefa S-a. S těmito dědici byla pozůstalost projednána, uzavřena, také dědická dohoda, která byla ohledně nezletilých dětí schválena opatrovnickým soudem, a vydána pak na jejím základě odevzdací listina, která byla z úřadu vtělena do pozemkové knihy. Pozůstalý syn Josef M., stav se zletilým, učinil návrh na nové projednání pozůstalosti, poukazuje k tomu, že projednání pozůstalosti bylo zmatečné, ježto nezletilé děti nebyly v řízení zastoupeny, an byl ustanovený opatrovník k činu vyloučen z opatrovnického úřadu. Oba nižší soudy žádost zamítly, Nejvyšší soud změnil usnesení nižších soudů v ten rozum, že zrušil odevzdací listinu ze dne 16. března 1921, dědickou dohodu podle protokolu ze dne 6. října 1920, jakož i pozůstalostní řízení jí předcházející, počínaje soupisem jmění ze dne 8. srpna 1920 a prvnímu soudu uložil, by pozůstalost po Blaženě M-ové znovu projednal.
Důvody:
Podle obsahu spisů přihlásil Josef S.j který byl ustanoven opatrovníkem k činu nezletilým dědicům, proti pozůstalosti pohledávku 17.610 Kč, kterou také jako opatrovník nezl. dědiců uznal za správnou. Vystoupil-li však Josef S. v pozůstalostním řízení jako věřitel pozůstalosti, byl jeho vlastní zájem v rozporu se zájmem chráněnců jím zastupovaných, kterážto okolnost mu podle § 77 čís. 1 nesp. říz. a §§ 271 a 272 obč. zák. nedovolovala, by zastupoval nezletilé dědice při projednání pozůstalosti. Bylo proto povinností pozůstalostního soudu, jemuž okolnost ta byla zjevná již z účtu, podaného Josefem S-em k soudu, jakož i z obsahu protokolu ze dne 6. října 1920, by Josefa S-a neustanovil opatrovníkem nezletilých dědiců, po případě ho z úřadu propustil ihned z úřední moci (§§ 254 a 280 obč. zák.). K tomu byl povinen již také vzhledem k § 21 obč. zák., podle něhož jsou nezletilci pod zvláštní ochranou zákonů. Neučinil-li tak, stalo se celé řízení zmatečným podle obdoby § 477 čís. 5 c. ř. s., ježto nezletilí zákonní dědici nebyli v pozůstalostním řízení řádně zastoupeni, ač potřebovali zákonného zástupce, an si jejich otec činil nárok na pozůstalost. Zmatečností jest stiženo celé pozůstalostní řízení, tudíž i dědická dohoda jakož i odevzdací listina. Poslední věta § 194 obč. zák. nepřichází v úvahu, ano tu jde o zvláštní předpis § 77 čís. 1 nesp. říz., který platí jen pro pozůstalostní řízení, § 194 obč. zák. se vůbec nedovolává a výslovně uvádí, že zákonným zástupcům nezletilých dědiců jest zakázáno, je zastupovati, když vlastní zájem těchto zástupců jest v rozporu se zájmem jejich chráněnců. Za tohoto stavu věci nezbylo než k dovolací stížnosti uznatí, jak se stalo. Vzhledem k tomu stal se návrh na dodatečné projednání pozůstalosti podle § 179 nesp. pat. bezpředmětným.

Citace:

č. 10258. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 597-598.