Čís. 10078

Pravomoc rozsudku, jímž bylo stanoveno výživné nemanželského dítěte, nevadí tomu, by se nebylo domáháno zvýšení výživného, změnily-li se poměry.
(Rozh. ze dne 11. července 1930, Rv II 75/30.)
Nemanželský otec byl uznán rozsudkem ze dne 7. června 1922 povinným platiti na výživu dítěte 90 Kč měsíčně. Žalobou, zadanou roku 1929, domáhalo se dítě na otci zvýšení výživného na 150 Kč měsíčně. Procesní soud prvé stolice uznal podle žaloby, odvolací soud žalobu zamítl.
Nejvyšší soud obnovil rozsudek prvého soudu.
Důvody:
Odvolací soud zamítl žalobu v podstatě z toho důvodu, že se majetkové poměry žalovaného od vydání rozsudku ze 7. června 1922, kterým bylo výživné po prvé upraveno, v podstatě nezměnily, opřev svůj právní názor z vážné části o vývody plenárního rozhodnutí Nejvyššího soudu ze 7. října 1924 Pres. 299/24 (sb. n. s. čís. 4213). Rozhodnutím tím bylo uznáno, že nemanželské dítě může požadovati na otci nedostávající se nutnou výživu, i když se otec s poručnictvem vyrovnal a složil odbytné jednou pro vždy. O takový případ tu nejde a proto ony vývody úplně nepřiléhají. Jde o to, zda jest odůvodněn nárok dítěte na zvýšení výživného, jež bylo ustanoveno oním rozsudkem. Tu jest předně uznati, že právní moc tohoto rozsudku tomu nevadí. Rozsudek rozhoduje o právu nebo neprávu podle doby skončení řízení v prvé stolici. Nové okolnosti mohou právní stav změniti. Výrok o výživném má na zřeteli poměry v době vydání rozsudku. Platí tedy s výhradou rébus sic stantibus. V tom jest shodná i teorie i praxe (Ehrenzweig, Privatrecht, 1, § 145, V. Mayr, Bürgerliches Recht, § 153, 5 a), sb. n. s. čís. 1007). V souzeném případě nastaly od onoho rozsudku změny, které odůvodňují nárok na změnu vyživovacích příspěvků. Ohledně žalobkyně to uznávají oba nižší soudy a není to potřeba opakovati. Ohledně žalovaného správně poukázal první soud k tomu, že se jeho služební příjmy zvýšily a že má jízdní příplatky 3003 Kč ročně. I to jsou příjmy a není závažné, z jakého důvodu je žalovaný dostává. Právem poukázal první soud k tomu, že žalovaný dostává na žalobkyni výchovné 90 Kč měsíčně, tedy právě tolik, co měl dosud platiti na výživné. Toho všeho nebylo při první úpravě výživného. Nastala tudíž i v poměrech žalovaného taková změna, která odůvodňuje novou úpravu jeho povinnosti k žalobkyni. její zvýšení na 150 Kč měsíčně je přiměřeno majetkovým poměrům žalovaného.

Citace:

č. 10078. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 227-228.