Čís. 10143.

Prozatímní opatření podle § 382 čís. 8 ex. ř.
Manžel jest povinen platiti manželce výživné, opustil-li manželku bezdůvodně nebo zavdal-li důvodnou příčinu, by ho opustila; není však povinen poskytovati manželce výživné, znemožnila-li svým nepřístojným chováním manželské soužití.
(Rozh. ze dne 13. září 1930, R II 241/30).
Manželka žalovala manžela o placení výživného a navrhla povolení prozatímního opatření placením výživného. Žalovaný namítl, že není povinen platiti manželce výživné, ježto ji zvlášť žaluje o rozluku manželství a ježto mu bylo právoplatně povoleno oddělené bydliště. Soud prvé stolice zamítl návrh manželky na povolení prozatímního opatření, rekursní soud prozatímní opatření povolil. Důvody: Žalovaný jest manželem žalobkyně. Povinností poskytovati jí výživu (platiti výživné) nebyl dosud sproštěn. Musí ji tedy plniti. Lhostejno, že žalobkyně zavinila povolení prozatímního opatření odděleným bydlištěm, poněvadž tím nepozbyla ještě nároku na výživné a může se ho domáhati i prozatímním opatřením.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Nesprávný jest názor rekursního soudu, že okolnost, že jest žalovaný manželem žalobkyně a že dosud nebyl sproštěn povinnosti poskytovati jí výživu, zakládá o sobě jeho povinnost, poskytovati žalobkyni výživu a že jest lhostejno, že žalobkyně zavinila, že bydlí odděleně od žalobce. Manželův závazek, poskytovati manželce podle § 91 obč. zák. slušnou výživu, není jednostranným závazkem, nýbrž jest spjat se zákonnými závazky manželky plynoucími z manželského společenství. Opustil-li manžel manželku bezdůvodně nebo zavdal-li důvodnou příčinu, by ho opustila, nastane protizákonný stav, za něhož je povinen poskytovati manželce výživné. Znemožnila-li však manželka nepřístojným chováním manželské soužití, nesplnila-li tedy své povinnosti ze smlouvy manželské, nemůže žádati plnění této smlouvy na manželu. Podle spisů bylo žalovanému povoleno oddělené bydliště až do pravoplatného skončení sporu o rozluku manželství, poněvadž osvědčil, že žalobkyně svým chováním, jmenovitě pokračováním v cizoložných stycích, ohrožuje vážně čistotu manželství a rodiny vůbec. Z toho plyne, že odloučené bývání žalovaného není bezdůvodným a že žalobkyně neosvědčila a osvědčiti ani nemůže, že ve společném soužití se žalovaným byla ohrožena ona (§ 381 ex. ř.), že na její straně byl ohrožen některý z právních statků, jehož skutečné porušení tvoří důvod k rozvodu podle § 109 obč. zák. Právem proto zamítl soud prvé stolice návrh žalobkyně na prozatímní opatření placením výživného.

Citace:

Čís. 10143. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 355-356.