Čís. 10268.

Pojem věna a výbavy.
Výbavu nelze v pochybnosti považovati za věno, jest parafernálnim jměním manželčiným, k výbavě má manželka neobmezené vlastnictví, při čemž arci může svěřiti její správu manželi. Manželka může se kdykoliv domáhati vydání výbavy. Tím, že manželka podala na manžela žalobu o vydání výbavy, vypověděla mu správu svého jmění. Bytové zařízeni jest výbavou.
(Rozh. ze dne 25. října 1930, Rv I 1548/29).
Žalobě, již se domáhala manželka na manželi vrácení nábytku, bylo vyhověno soudy všech tří stolíc, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
jde jen o to, zda věci, jichž vrácení se žalobkyně domáhá, jsou věnem, Či neomezeným vlastnictvím žalobkyně, a, v tomto případě, zda může věci ty žádati kdykoli zpět. Věnem jest jmění, jež manželka neb osoba třetí za ní poskytuje manželu k ulehčení nákladu spojeného se společenstvím manželským (§ 1218 obč. zák.). Výbavou jsou majetkové předměty, dané nevěstě při vstupu do manželství a sloužící jednak k vlastni nezbytné potřebě manželčině (šatstvo, prádlo nebo jiné ženské předměty), jednak pro první zařízení (k potřebě domácností jako nábytek, kuchyňské zařízení, prádlo ložní a stolní a celá řada jiných drobných potřeb). Tak učí nejen nauka (viz na příkl. Dr. Anders, Grundríss des Familienrechts str. 42, 43, Dr. Jan Krčmář, Právo rodinné, str. 46, komentář Stubenrauchův, 8. vydání, str. 518, 532, 533 a Dr. Emil Svoboda, Rodinné právo, str. 28), nýbrž na tom ustálila se í judikatura (srovnej na příkl. rozhodnutí čís. 1905, 4675 a 9380 sb. n. s. a v tomto rozhodnuti uvedenou další literaturu). Výbavu nelze v pochybnosti považovati za věno, protože se nezřizuje a neodevzdává manželi, nýbrž jest parafernálním jměním manželčiným; k výbavě má manželky, vlastnictví právně neobmezené, při čemž může arci. svěřiti její správu manželi. Proto nepochybil odvolací soud, uznav, že bytové zařízení, jehož vydání se žalobkyně domáhá, jest výbavou, a neprávem míní dovolatel, že bytové a hospodářské zařízení jest čítati k němu a že sdílí též jeho osud. Nehledíc k tomu, že žalovaný ani netvrdil, že v souzeném případě bylo zřízeno věno, muselo by věno býti zřízeno notářským spisem, má-li býti žalovatelné. Správným je i názor odvolacího soudu, že se manželka může kdykoli domáhati vydání výbavy. Podle § 1237 obč. zák. podrží manželka, nebylo-li zvláštní úmluvy o upotřebení jejího jmění, své dřívější vlastnické právo. Platí ovšem podle § 1238 obč. zák. právní domněnka, že, pokud manželka, neodporovala, svěřila manželu jako svému zákonnému zástupci správu svého jmění, ale manželka může mu ji odníti pouhým prohlášením. To se stalo v souzeném případě tím, že žalobkyně podala na svého manžela žalobu O vydání věcí, čímž mu vypověděla správu svého jmění. Tímto okamžikem pozbyl správu nad výbavou, nemůže si ji vůbec ponechati, nýbrž žalobkyně může nyní s tímto svým majetkem činiti, co chce; opodstatněna jest proto její žalobní žádost na vydání věcí jí patřících. Opustila-li žalobkyně důvodně či svémocně a protiprávně manželské spolužití, je pro posouzení tohoto případu úplné bezvýznamné (čís. 2284 sb. n. s.).

Citace:

č. 10268. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 611-612.