Čís. 10023.

Do usnesení, jímž uznána příslušnost dovolaného krajského soudu, nikoliv namítaná příslušnost živnostenského soudu, jest rekurs přípustným.
K příslušnosti živnostenských soudci nenáleží spor mezi zaměstnavatelem a tím, komu byla mzdová pohledávka zaměstnancova přikázána k vybrání.
(Rozh. ze dne 24. června 1930, R I 462/30.) Žalobkyni byla v exekuci proti jejímu manželi Josefu V-ovi přikázána pohledávka, jež mu příslušela proti žalované společnosti z důvodu služeb, jež Josef V. konal jako strojní sazeč žalované společnosti. Žalobou na krajském soudě domáhala se žalobkyně na žalované společnosti zaplacení toho, co měla žalovaná společnost srážeti Josefu V-ovi ze mzdy a vypláceti žalobkyni, hledíc k exekučnímu zabavení a přikázání 2/3 pohledávky Josefa V-a proti žalované žalobkyni k vybrání. Žalovaná společnost namítla věcnou nepříslušnost soudu, majíc za to, že pro zažalovaný nárok jest příslušným živnostenský soud. Soud prvé stolice námitce vyhověl a žalobu odmítl. Rekursní soud zamítl námitku věcné nepříslušnosti. Důvody: Rekurs jest odůvodněný; názor prvého soudu, že příslušným jest soud živnostenský, nelze sdíleti. Jde o pohledávku, která žalující straně byla přikázána k vybrání a příslušela manželu žalobkyně Josefu V-ovi proti žalované z důvodu služeb, jiež konal jako strojní sazeč žalované strany. Pro spor byl by příslušným živnostenský soud, kdyby Josef V. sám pohledávku uplatňoval, není tomu však, když jako žalobkyně vystupuje jeho manželka jako vymáhající věřitelka. Podle § 1 zákona ze dne 27. listopadu 1896, čís. 218 ř. zák. soudy živnostenské povolány jsou k vyřizování živnostenských sporů mezi živnostenskými podnikateli a dělníky a mezi dělníky téhož závodu mezi sebou. K příslušnosti se tedy vyžaduje nejen určitá objektivní povaha předmětu sporu, rozepře živnostenská, nýbrž i určitá povaha stran, jimiž mohou býti živnostenští dělníci a podnikatelé. Strana žalující však nemá této vlastnosti a proto jest příslušnost soudu živnostenského vyloučena. Žalující není pouhou zástupkyní, zmocněnkyní dlužníka, nýbrž žaluje svým jménem a sama jest stranou ve sporu a proto rozhodnou jest osobní vlastnost její a nikoli vlastnost dlužníka.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Napadeným rozhodnutím byla změnou usnesení prvého soudu zamítnuta námitka nepříslušnosti soudu vznesená žalovanou stranou, a to, jak patrno z odůvodnění tohoto rozhodnutí, pokud byla opřena o výlučnou příslušnost živnostenského soudu. Nepřichází tudíž v úvahu předpis § 45 prvý odstavec j. n., a dovolací rekurs jest proto přípustný. Ale dovolací rekurs není odůvodněný, neboť příslušnost živnostenského soudu předpokládá nejen, že jde o některý z případů uvedených v § 4 zákona ze dne 27. listopadu 1896, člís. 218 ř. zák. (zde § 4 písm. c), nýbrž také, že spor jest zahájen mezi stranami uvedenými v § 1 tohoto zákona, což v tomto případě nedopadá, an žalobcem není Josef V., jemuž přísluší mzda proti žalované straně, nýbrž vymáhající věřitelka Františka V-ová, které tato pohledávka byla přikázána k vybrání a která podle § 308 ex. ř. ji nevymáhá jménem povinného Josefa V-a, nýbrž jménem vlastním, třebas na účet povinného Josefa V-a (sb. n. s. čís. 5169). To soud druhé stolice správně vystihl, a vyhovuje proto jeho rozhodnutí zákonu i věci (srovnej k tomu i rozhodnutí uveřejněné ve sb. n. s. pod čís. 8373).

Citace:

Čís. 10023.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 136-138.