Čís. 10247.

Vlastník věcí, zcizených za úpadku soudním prodejem, nemůže se domáhati náhrady škody na správci úpadkové podstaty (na úpadkové podstatě) z důvodů, že neupustil od soudního prodeje, ač byl ústně upozorněn, že věci nepatřily úpadci, nýbrž třetí osobě. Bylo na vlastníku věcí, by podal včas žalobu podle § 37 ex. ř.
(Rozh. ze dne 23. října 1930, Rv I 1666/29).
Žalobce domáhal se na úpadkové podstatě pozůstalosti po Karlu P-ovi a na správci této podstaty náhrady 16.000 Kč, ježto byl soudně prodán nábytek, jehož prý byl žalobce vlastníkem, koupiv ho za 16.000 Kč. Oba nižší soudy uznaly podle žaloby.
Nejvyšší soud žalobu zamítl.
Důvody:
Dovolání, opřenému o dovolací důvody § 503 čís. 2, 3 a 4 c. ř. s., nelze upříti oprávnění. Majetkové kusy, o které jde, byly v exekuční věcí Karla G-a proti pozůstalosti po Karlu P-ovi usnesením okresního soudu ze dne 14. listopadu 1025 soudně zabaveny a bylo zabavení vykonáno poznámkou v zájemním protokole. Usnesením téhož soudu ze dne 12. června 1926 byl druhý žalovaný jako správce úpadkové podstaty v pozůstalosti po Karlu P-ovi vyzván, aby si tyto věci, uložené v dražebně, vyzvedl. Správce úpadkové podstaty Dr. Karel F. učinil pak návrh na soudní prodej zmíněných svršků, který byl usnesením obchodního soudu v Praze ze dne 16. prosince 1926 povolen a dne 25. března 1927 také proveden. Žalobce tvrdí, že mu škoda vznikla tímto soudním prodejem a že ji Dr. Karel F. jako správce úpadkové podstaty a i osobně zavinil tím, že svršky dal soudně prodati, ač byl na to upozorněn, že patří vlastnicky žalobci. Ale zavinění správce úpadkové podstaty nelze spatřovati ani v tom, že od soudního prodeje neupustil na pouhé ústní (telefonické) oznámení Dr. Jana L-a, jenž žalobce tenkráte nezastupoval, že zařízení nepatřilo Karlu P-ovi, nýbrž jeho sestře Emilii, a že je od jejího dědice Jana Š-a koupil žalobce, najmě an Dr. L. podle vlastního žalobcova přednesu a i podle svého dopisu ze dne 10. května 1927 na jeho výzvu, by mu to napsal, odvětil, že mu do věci dále nic není. Na takovéto oznámení nemusel žalovaný Dr. Karel F. ani jako správce úpadkové podstaty ani osobně nic zaříditi, zejména nemusel ani nahlédnouti do spisů pozůstalostních (exekučních) a pátrati tam po domnělém vlastnickém právu žalující strany, a mohl prostě vyčkati, až se bude hlásiti sám domnělý vlastník nebo jeho plnou mocí vykázaný zástupce, což se do dne soudního prodeje nestalo. Žalovaný Dr. Karel F. mohl se tak zachovati tím spíše, an podle § 81 konk. ř. má správce úpadkové podstaty hájiti zájmy účastníků, nikoliv i zájmy osob jiných, zejména takových, jež uplatňují práva na vyloučení, která podle § 11 konk. ř. vyhlášením úpadku nejsou dotčena. Z toho, co uvedeno, jest patrno, že škodu, již žalobce prý utrpěl soudním prodejem svršků v úpadku pozůstalosti po Karlu P-ovi, nezavinila žalovaná strana a zejména ani Dr. i Karel F. osobně, a že, utrpěl-li žalobce tímto prodejem vůbec škodu, zavinil si ji sám tím, že nepodal zavčas žalobu o nepřípustnost exekuce podle § 37 ex. ř., což ohledně dražebního výtěžku mohl by ostatně učiniti také ještě dodatečně. Poukazuje-li žalobce k tomu, že dlel v Americe a že se proto nemohl o své věci staratii, není tím pro něho nic získáno, neboť mohl a měl v tomto případě zříditi za sebe zástupce a pověřiti ho, by hájil jeho zájmy.

Citace:

č. 10247. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 571-572.