Čís. 10356.

Pro směnečný závazek jest bez významu, zda směnka byla podepsána z ochoty, či z jiné pohnutky.
Námitku nepřevoditelnosti směnky, nebyl-li zákaz převodu pojat do samé směnky, mohl by směnečný dlužník vznésti jen, kdyby majitel směnky o tom věděl.
(Rozh. ze dne 25. listopadu 1930, Rv I 1501/30.)
Směnečný platební příkaz byl k námitkám žalovaného ponechán v platnosti soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Dovolatel namítl proti směnečnému platebnímu příkazu kromě nedostatku žalobcova oprávnění k žalobě, že nebyla vyplacena valuta, že podepsal směnku jen z ochoty, že bylo ujednáno, že výstavce P. nedá směnku do oběhu a že při tom byl žalobce přítomen, takže šlo jen O směnku depotní a že se její doplnění žírem na žalobce stalo bezprávně. Námitku nevyplacení valuty lze vznésti jen, stalo-li se převzetí směnečného závazku za smluveného předpokladu nebo za podmínky výplaty valuty. To žalovaný netvrdil. Pro směnečný závazek, který jest založen podpisem, nemá význam, zda směnka byla podepsána z ochoty či z jiné pohnutky, an podpis z ochoty zakládá směnečný závazek právě tak jako podpis z jiného důvodu. Významnou byla by námitka dohody, že výstavce a remitent směnečný P. nedá směnku do oběhu, že zůstane jenom u něho v úschově, takže podle takovéto dohody měla býti směnka považována za rectasměnku ve smyslu § 13 sm. zák. Tuto námitku nepřevoditelnosti směnky, nebyl-li zákaz převodu pojat do samé směnky, mohl by vznésti žalovaný jen, kdyby žalobce o úmluvě té věděl a uplatňoval tedy platnost převodu směnky na sebe lstivě a nepoctivě (§ 87 a § 6 sm. zák.). Ale odvolací soud nezjistil, že nepřevoditelnost směnky byla smluvena, a vychází z pravého opaku, protože žádný svědek nepotvrdil, že směnka neměla býti dána do oběhu.

Citace:

č. 10356. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 782-783.