Čís. 10153.

Ztráta zákazníků v obchodě (v živnosti) není jen ušlým ziskem a nelze ve ztrátě zákazníků spatřovati pro budoucnost ušlý výdělek, nýbrž jest znehodnocením podniku a škodou, která tu již jest.
(Rozh. ze dne 19. září 1930, Rv I 1974/29.)
Žalobkyně, hokynářka, byla kousnuta psem žalovaného. Žalobou, o niž tu jde, domáhala se na žalovaném jednak náhrady škody, jednak náhrady ušlého zisku a náhrady za zničenou živnost. Procesní soud prvé stolice vyhověl žalobě, pokud se domáhala náhrady vlastní škody, zamítl ji však, pokud se domáhala náhrady ušlého zisku a náhrady za zničenou živnost. Odvolací soud k odvolání žalobkyně napadený rozsudek potvrdil. Nejvyšší soud změnil rozsudky obou nižších soudů v ten rozum, že uznal právem, že i nárok žalobkyně na náhradu škody za poškození, pokud se týče za zničení živnosti jest důvodem po právu.
Důvody:
V projednávaném sporu, v němž se žalobkyně domáhá na žalovaném náhrady škody z důvodu, že ji pes žalovaného kousl (§ 1320 obč. zák.), bylo nižšími soudy co se týče požadované náhrady za to, že žalobkyni y době její nemoci odešli její zákazníci, které měla jako hokynářka, jinam, uznáno, že nárok na tuto náhradu není důvodem po právu. První soud uznal tak, protože tento nárok jest prý nárokem na náhradu ušlého zisku, tento nárok byl by prý odůvodněn (§ 1324 obč. zák.), kdyby šlo o škodu přivoděnou zúmyslně nebo z hrubé nedbalosti, čehož však v případě, o který jde, není. Odvolací soud nesdílel názor prvního soudu, že Jde o ušlý zisk, nevyhověl však odvolání žalobkyně proto, že prý jde o náhradu výdělku ušlého v budoucnosti žalobkyni a žalobkyně prý nemá nárok na jeho náhradu, ježto pro budoucnost k výdělku neschopnou následkem kousnutí není (§ 1325 obč. zák.). Jest přisvědčiti žalobkyni, když v dovolání vytýká, že odvolací soud, pokud se týče také první soud věc nesprávně posoudily po stránce právní (§ 503 čís. 4 c. ř. s.). Ztráta Zákazníků v obchodě (v živnosti) neznamená jen ušlý zisk a nelze ve ztrátě zákazníků spatřovati pro budoucnost ušlý výdělek. Ztráta zákazníků v podniku jest znehodnocením podniku a škodou, která tu již jest, při níž zmenšený po případě zaniklý výnos, po případě výdělek v podniku jest jen důsledkem. Nehodí se proto na nárok za ztrátu zákaznictva n nastalé tím poškození, po případě zničení živnosti ustanovení §§ 1323 a 1324 obč. zák. o ušlém zisku ani ustanovení § 1325 obč. zák. o pozbytém pro budoucnost výdělku. Důvody nižších soudů pro neuznání původnosti žalobkynina nároku podle toho nedopadají. Předpokládajíc, ze žalobkyně, jak tvrdí, byla následkem kousnutí psem žalovaného nemocna, takže nemohla osobně a vůbec svou živnost provozovati, a předpokládajíc, že následkem toho zákazníci od ní odešli, nutno přiznati, že nárok žalobkyně na náhradu za poškození pokud se týče zničení její živnosti jest důvodem po právu, any jinak předpoklady pro ručení za škodu kousnutím psa způsobenou jsou u žalovaného splněny.

Citace:

Čís. 10153. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 376-377.