Čís. 10150.

Exekuce na nemocenskou podporu uloženou pro dlužníka na soudě jest nepřípustná i s hlediska § 62 zákona ze dne 30. března 1888, čís. 33 ř. zák., i s hlediska § 139 zákona ze dne 9. října 1924, čís. 221 sb. z. a n. Lhostejno že období, pro něž byla nemocenská podpora určena, již uplynulo.
(Rozh. ze dne 19. září 1930, R I 659/30).
Český zemský fond navrhl k vydobytí náhrady za ošetřovací výlohy na člena okresní nemocenské pojišťovny, povolení exekuce zabavením a přikázáním k vybrání peněz, složených pro dlužníka nemocenskou pojišťovnou na soudě. Soud prvé stolice exekuci povolil, rekursní soud k rekursu poddlužníka (okresního soudu v Ž.) exekuční návrh zamítl. Důvody: Proti povolujícímu usnesení ze dne 31. března 1928, doručenému okresnímu soudu civilnímu v P. dne 4. března 1929, podal tento soud jako poddlužník stížnost včas dne 6. března 1929 z toho důvodu, že sirotčí vklad 6.805 Kč 38 h, jehož zabavením a přikázáním k vybrání exekuce byla povolena, vznikl složením nemocenské podpory pro choromyslného dlužníka za období od 28. února 1925 do 30. ledna 1926. Tato nemocenská podpora podle zákonných předpisů tehdy platných jest určena výhradně pro potřebu chorého dlužníka a není přípustné, konati z ní jiné platy, najmě ošetřovací výlohy v nemocnici nebo v zemském ústavu pro choromyslné, vzešlé po čtyřech týdnech ošetřování, a to ani za souhlasu zákonného zástupce. Podle § 62 zákona o nemocenském pojištění ze dne 30. března 1888 čís. 33 ř. zák., jenž podle čl. IX čís. 12 úvoz. zák. k exekučnímu řádu zůstal nedotčen do doby početí platnosti nového zákona ze dne 9. října 1924 čís. 221 sb. z. a nař. o pojištění zaměstnanců pro případ onemocnění, invalidity a stáří, t. j. do 1. července 1926, nemohly pohledávky příslušející pojištěnci podle onoho zákona stiženy býti ani exekucí, vyjmouc pro pohledávky zákonné výživy, a, pokud exekuce nebo zajišťovací prostředky nebyly dovoleny, bylo bez právního účinku každé opatření o nich postupem, poukazem, zastavením, nebo jiným právním jednáním. Také nový zákon ze dne 9. října 1924 čís. 221 sb. z. a nař. ustanovuje, že postup, zastavení a zabavení nároků podle tohoto zákona, pokud nejde, o nároky vyplývající z pojištění podle § 128 téhož zákona, jsou nepřípustné a nemají právního účinku; že může se tak státi jen až do polovice dávky k úhradě nároků osob, které proti oprávněnému mají zákonný nárok na poskytnutí výživy, § 139 cit. zák. V projednávaném případě nemocenská pokladna zaslala nemocenskou podporu přímo na soud a proto nemůže soud poukázati z toho ošetřovací výlohy, vzešlé po čtyřech týdnech onemocnění, protože by tím jednal proti ustanovení § 8 zákona ze dne 30. března 1888 čís. 33 ř. zák., pokud se týče proti předpisům zákona § 139 zák. 1924 čís. 221 sb. z. a n. (Věstník min. sprav. 1926 str. 60). Stížnosti vzhledem k ustanovení (§ 39 čís. 2 ex. ř. bylo vyhovětí a rozhodnouti, jak shora uvedeno (§ 290 čís. 1 ex. ř.).
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Napadené usnesení zcela případně ve shodě s posudkem tohoto nejvyššího soudu ze dne 9. února 1926 č. j. pres. 299/26, uveřejněným ve věstníku ministerstva spravedlnosti z roku 1926 na str. 60 a 61, dolíčilo nepřípustnost exekuce na nemocenskou podporu pro povinného, do soudní úschovy uloženou a správně opírá se o předpis § 62 zákona ze dne 30. března 1888 čís. 33 ř. zák., jenž byl v platností, než nabyl účinností § 139 zákona čís. 221/1924 sb. z. a n., mající zase obdobný předpis o nepřípustnosti exekuce na nároky, patřící podle tohoto zákona pojištěnci (s výjimkou nároků vytčených v § 128). V řečeném posudků byl podrobně vyložen i účel tohoto předpisu, že totiž podpora nesmí býti odňata disposici pojištěnce, dokud mu nebyla vyplacena, zejména, že ani soud nemůže z takové podpory pro pojištěnce na soudě uložené poukázati částky potřebné na úhradu dalších ošetřovacích nákladů. Stačí proto vývody dovolacího rekursu odkázati k tomuto posudku, od něhož by se odchyloval nemá nejvyšší soud příčiny. Jdeť tu o nemocenskou podporu z důvodů veřejnoprávních a rozhodným jest velící předpis zákona, že exekučně není zabavitelná, jsou vyhrazena volné disposici pojištěncově. Této povahy a účelu nepozbyla podpora, o niž tu jde, ani po 31. lednu 1926, neboť, třebaže byla určena jen za období od 28. února 1925 do 30. ledna 1926, nebyla dosud pojištěnci vydána, nýbrž jest pro něho ještě stále v soudní úschově.

Citace:

Čís. 10150. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 371-373.