Čís. 10339.

Rozdělení spoluvlastnictví. (§ 841 obč. zák.).
Spoluvlastník není povinen spokojiti se s naturálním rozdělením společné věci, jež navrhuje jiný spoluvlastník. Prosté prohlášení žalovaného, že nesouhlasí se způsobem rozdělení, jehož se domáhá žalobce žalobou, má v zápětí zamítnutí žaloby.
Rozdělení společných pozemků způsobem již předem určeným mohl by žalobce požadovali jen, kdyby mohl prokázati zvláštní důvod, z něhož by žalovaný byl povinen svoliti k takovému rozdělení. Jinak jest žalovati prostě, že žalovaný jest povinen svoliti k naturálnímu rozdělení společných pozemků; způsob rozdělení jest pak předmětem exekučního řízení. Lhostejno, že žalovaný uznal ve sporu nárok žalobce na zrušení spoluvlastnictví, jakož i možnost naturálního rozdělení.
Jsou-li strany skutečně za jedno v tom, by byly společné pozemky soudem rozděleny, mohou si opatřiti soudním smírem exekuční titul potřebný k dalšímu řízení podle § 351 ex. ř. I bez exekučního titulu může soud na společnou žádost všech spoluvlastníků provésti rozdělení podle obdoby § 351 ex. ř. způsobem tam naznačeným.
(Rozh. ze dne 21. listopadu 1930, Rv I 1947/29.) Žalobci domáhali se na žalovaném, by bylo uznáno právem, že žalovaný jest povinen svoliti k fysickému rozděleni pozemků způsobem vyznačeným v nástinu k žalobě připojeném a že jest za tím účelem povinen podepsati dílčí smlouvu, podle níž by pozemky byly rozděleny mezi strany způsobem v nástinu uvedeným. Procesní soud prvé stolice uznal podle žaloby, odvolací soud zamítl žalobu. Důvody: Žalobci domáhají se žalobou zrušení spoluvlastnictví k věci nemovité naturálním rozdělením, návrh žalobní zní, že žalovaný jest povinen svoliti k fysickému rozdělení pozemků, v žalobě jednotlivě uvedených, způsobem uvedeným v připojeném nástinu a za tím účelem podepsati dílčí smlouvu, podle níž pozemky by byly rozděleny mezi strany způsobem v nástinu vytčeným. Nehledíc k tomu, že žádání to není určité (§ 226 c. ř. s.), an situační nákres naznačuje dvojí způsob dělení, návrh neodpovídá přednesenému skutkovému ději. Žalobci v žalobě uvádějí. Že strany již jednaly o navrhovaném rozdělení, že se však jednání minulo s výsledkem pro odpor žalovaného, který také při ústním jednání uznal návrh na rozdělení společné nemovitosti i možnost fysického jejího rozdělení, nesouhlasil však s navrženým rozdělením. Měl tudíž žalobní návrh jako neodůvodněný býti bez provádění důkazů o jeho proveditelnosti zamítnut. Rozdělení společné věci nemovité může se podle § 841 obč. zák. státi mimosoudně nebo soudně. K mimosoudnímu rozdělení se vyžaduje dohoda všech společníků. Nelze proto žalobou o rozdělení vymáhati uskutečnění jednostranného rozdělovacího návrhu přes odpor žalovaného. Byl by tudíž žalobní návrh odůvodněn jen, kdyby žalující tvrdili, že se strany skutečně dohodly na navrhovaném rozdělení věci, Že však druhá strana tuto platnou dohodu nyní splniti nechce. To však žalobci ani netvrdí. Nebylo-li dosaženo dohody v tom směru, měli se žalobci domáhati soudního rozdělení, pak ale měli žádati podle § 830 obč. zák., by bylo uznáno právem, že se společenství zrušuje a že se nařizuje rozdělení podle určitých dílů, na základě takového rozsudku lze pak vésti exekuci podle § 351 ex. ř. (rozhodnutí nejv. soudu čís. 8556 úř. sbírky). Věcí exekučního soudu jest podle § 351 ex. ř., by provedl rozdělení nařízené rozsudkem podle §§ 841—853 obč. zák. Učinili-li žalobci návrh na rozdělení věci podle situačního nákresu jimi předloženého a žádají-li, by žalovaný byl uznán povinným podepsati dílčí smlouvu na rozdělení jimi navrhované, žádají, by bylo vydáno rozhodnutí o něčem, o čem ve sporném řízení rozhodovati nelze, o čem rozhodovati jest soud oprávněn jen v řízení exekučním. S tohoto hlediska měla býti žaloba odmítnuta. Z toho palmo, že žalobní návrh jest jednak neodůvodněný, jednak že v jeho doslovu, tak jak jest v žalobě uveden, sporem rozhodovati nelze.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání. Důvody:
Podle nepochybného doslovu § 841 obč. zák., jenž jest důsledným provedením zásady, že vlastník může svým majetkem nakládati podle vlastní vůle, není spoluvlastník povinen spokojiti se s naturálním rozdělením společné věci, které jiný spoluvlastník navrhuje, není-li mu po chuti. Nemohou-li se spoluvlastníci dohodnouti a nedohodnou-li se ani, by bylo rozhodnuto losem nebo třetí osobou, rozhodne o způsobu naturálního rozdělení soud, nejsa vázán návrhy síran. Prošlé prohlášení žalovaného, že nesouhlasí se způsobem rozdělení, kterého se žalobci žalobou domáhají, má v zápětí zamítnutí žaloby. Rozdělení společných pozemků způsobem již předem určeným mohli by žalobci, jak již odvolací soud správně naznačil, požadovati jen, kdyby mohli prokázati zvláštní důvod, z něhož by žalovaný byl povinen svoliti k takovému rozdělení. Na lom nic nemění, že žalovaný uznal ve sporu nárok žalobců na zrušení spoluvlastnictví, jakož i možnost naturálního rozdělení. Žalobci mohli a měli žalovati prostě, že žalovaný jest povinen svoliti k naturálnímu rozdělení společných pozemků. Způsob rozdělaní byl by pak podle § 351 ex. ř., jenž jest podle motivů doplňkem předpisů obecného občanského zákoníka, předmětem exekučního řízení. Názor dovolatelů, že by bylo zbytečno vymáhati žalobou něco, o čem není mezi stranami sporu, jest ovšem správný, ale nesprávný jest závěr z něho dovozovaný, že § 351 ex. ř. platí jen tehdy, když se některý spoluvlastník vzpírá naturálnímu rozdělení a musí býti ke svolení donucen žalobou, kdežto prý, jsou-li strany za jedno v tom, by se naturální rozdělení stalo, a rozcházejí se jen v tom, jak mají býlí pozemky rozděleny, musí býti o způsobu rozdělení rozhodnuto již ve sporu. Takové rozeznávání nemá opory ani v § 351 ex. ř. ani v jiných zákonných předpisech a příčí se přirozené stejnosti obou případů, jakož i úmyslu zákona, by soudce rozhodl svobodně, způsobem co nejúčelnějším, nejsa vázán návrhy stran, jako jest jimi vázán v řízení sporném. Jsou-li strany skutečně za jedno v tom, by společné pozemky byly soudem rozděleny, mohou si bez obtíží a bez útrat podle §§ 439 a 433 c. ř. s. i bez žaloby opatřiti soudním smírem exekuční titul potřebný k dalšímu řízení podle § 351 ex. ř. Lze však souhlasiti i s názorem, že i bez exekučního titulu může soud na společnou žádost všech spoluvlastníků provésti rozdělení podle obdoby § 351 ex. ř. způsobem tam naznačeným.

Citace:

č. 10339. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 752-754.