Čís. 10234.

Státní zaměstnanci. Zaměstnanec jenž byl propuštěn ze služby podle ustanovení § 16 (2) zákona ze dne 22. prosince 1924, čís. 286 sb. z. a n., nemá nároku na pensijní požitky podle zákona ze dne 5. února 1920, čís. 89 sb. z. a n.
(Rozh. ze dne 16. října 1930, Rv II 801/29.)
Žalobce byl dnem 30. června 1925 propuštěn ze služeb státu podle restrikčního zákona. Žalobou, o niž tu jde, domáhal se žalobce na československém státu náhrady pensijních požitků za dobu od července 1925 do června 1928, z důvodu, že ho stát nedal pojistiti. Žaloba byla zamítnuta soudy všech tří stolic. Nejvyšším soudem z těchto důvodů:
Dovolání, opřenému jen o dovolací důvod čís. 4 § 503 c. ř. s., nelze vyhovětii. Z výměru ředitelství pošt a telegrafů v Brně ze dne 30. června 1925 žalobcem ve sporu předloženého, jímž obě strany nabídly důkaz o způsobu zrušení žalobcova služebního poměru a jímž byl prvým soudem důkaz připuštěn a také proveden, jest zřejmo, že žalobce byl výnosem ministerstva pošt a telegrafů ze dne 9. června 1925 propuštěn ze služby podle ustanovení § 16 druhý odstavec zákona o úsporných opatřeních ve veřejné správě ze dne 22. prosince 1924, čís. 286 sb. z. a n. a že mu bylo přiznáno ministerstvem pošt a telegrafů ve shodě s ministerstvem financí zcela výjimečně odbytné podle druhého odstavce § 16 restr. zák. jednou pro vždy ve výši tříměsíčních stálých aktivních požitků. Byl-li však žalobce propuštěn ze služby podle ustanovení § 16 druhý odstavec zákona čís. 286/1924 sb. z. a n., vztahuje se na něho i ustanovení prvého odstavce § 30 zák. čís. 286/1924 sb. z. a n., že po dobu účinnosti tohoto zákona pozbývají platnosti veškeré služební i pensijní předpisy a smlouvy tomuto zákonu odporující. Nemůže tedy žalobce své nároky na pensijní požitky opírati o pensijní zákon ze dne 5. února 1920, čís. 89 sb. z. a n., ana ustanovení, z nichž své nároky odvozuje, pozbyla platnosti § 30 zák. čís. 286/1924 sb. z. a n., ježto jsou v rozporu s velícími předpisy §§ 13 a 16 tohoto zákona (srov. sb. n. s. čís. 9627). Nemohl-li však žalobce, který, jak nesporno, byl propuštěn dnem 30. června 1925 ze služeb žalovaného státu, uplatniti nárok na pensijní požitky již v důsledku předpisu § 30 restr. zák., nemohla mu ovšem ani opomenutím přihlášky k pensijnímu pojištění žalovaným státem, i kdyby tato povinnost státu byla nepochybnou, vzniknouti škoda na pensijních požitcích v době od Července 1925 do června 1928, jejíž náhrady se domáhá žalobou.

Citace:

č. 10234. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 547-548.