Čís. 10368.

Věřitelova přihláška k vyrovnání má zpravidla jen význam formální, sleduje účel použíti hlasovacího práva, nerozhoduje však o jsoucnosti pohledávky. To však nevylučuje, by nebylo lze ve způsobu a v obsahu přihlášky spatřovati zřeknutí se částky, jež v přihlášce byla pominuta, najmě přihlásil-li věřitel k vyrovnacímu řízení svým právním zástupcem na úrocích, maje v rukou rozsudek o jejich výši, částku menší, aniž za vyrovnacího řízení, v němž bylo o jeho pohledávce pro její částečnou spornost výslovně jednáno, přihlášku opravil.
(Rozh. ze dne 5. prosince 1930, Rv I 1913/29.)
Žalobce domáhal se nepřípustnosti exekuce vedené proti němu k vydobytí pohledávky, tvrdě, že vymáhaná pohledávka pochází z doby před tím, než bylo o jeho jmění zahájeno vyrovnání, jež řádně splnil. Oba nižší soudy uznaly podle žaloby, odvolací soud z těchto důvodů: Odvolatelka vytýká, že prvý soud nezjistil závažnou okolnost pro posouzení sporu, že vyrovnací edikt byl vyvěšen dne 30. června 1927, takže vyrovnávací řízení bylo tímto dnem zahájeno a důsledkem toho útraty 187 Kč přisouzené rozsudkem ze dne 30. června 1927 spadají rovněž do vyrovnání. Z toho vyvozuje, že prvý soud nesprávně věc po stránce právní posoudil, dospěv k úsudku, že vyrovnací kvóta činila 161 Kč, jež žalující strana zaplatila, a nezapočetl ony útraty 187 Kč. Než tyto výtky jsou bezpodstatné. Z vyrovnacích spisů, zejména z vyrovnacího ediktu ze dne 29. června 1927 správně zjistil prvý soud, že edikt byl vyhlášen již dne 29. června 1927. Podle § 7 vyr. ř. jsou účastny vyrovnacího řízení jen ty pohledávky, jež tu byly v čase vyhlášení vyrovnacího řízení. Poněvadž jest mezí stranami nesporno, že útraty 187 Kč byly přisouzeny žalované straně teprve rozsudkem ze dne 30. června 1927, vznikla tato pohledávka až po zahájení vyrovnacího řízení a není ho tudíž účastna. Právem proto prvý soud pří výpočtu vyrovnací kvóty nevzal zřetel na onu pohledávku. Dále vytýká odvolatelka prvému soudu, že při výpočtu vyrovnací kvóty nepřihlížel k úrokové pohledávce 115 Kč, jež jest rovněž zjevná z rozsudku ze dne 30. června 1927. V tom směru zjistil prvý soud z vyrovnacích spisů a soud odvolací zjištění to jako spisům odpovídající v plném rozsahu přejímá, že žalovaná strana přihlásila k vyrovnacímu řízení žalující strany na úrocích jen 21 Kč 50 h. Připočte-li se tato částka k pohledávce 2561 Kč, činí 50% 1291 Kč 25 h a tudíž jedna splátka (osmý díl) 161 Kč 41 h. A, ano jest nesporno, že žalující strana platila splátky po 161 Kč 97 h, právem uznal prvý soud; že jsou povinné vyrovnací splátky úplně zapraveny. Je jen ještě otázkou, zda jest kromě přihlášené úrokové pohledávky 21 Kč 50 h čítati ještě další úroky přisouzené rozsudkem prvého soudu ze dne 30. června 1927 za dobu od 12. ledna 1927 do 29. června 1927 ve výši 94 Kč, jak odvolatelka tvrdí v odvolání. V tom směru je odvolací soud toho názoru, že v tom, že odvolatelka přihlásila k vyrovnacímu řízení svým právním zástupcem na úrocích jen 21 Kč 50 h a že za vyrovnacího řízení tuto svou přihlášku neopravila, jest shledávati zřeknutí se nároku po rozumu § 1444 obč. zák. a že tudíž není nutno tuto další částku do vyrovnací kvóty započítati.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání. Důvody:
Dovolání, opřené jen o dovolací důvod právní mylnosti (§ 503 čís. 4 c. ř. s.), zdůrazňuje právem, že věřitelovy přihlášky, alespoň podle obyčejného sběhu věci, zpravidla mají jen význam formální, že sledují účel použíti hlasovacího práva a že nijak nerozhodují o jsoucnosti pohledávky. Vše to však nevylučuje, by každý případ přihlášky nebyl samostatně posuzován podle zvláštních okolností a by nebylo lze ve způsobu a v obsahu přihlášky přec jen spatřovati, jakž učinil odvolací soud v napadeném rozsudku, zřeknutí se částky, jež v přihlášce skutečné podané byla pominuta. Přihlíží-li se v souzeném případě se zřetelem na jeho zvláštní nesporný sběh k ustanovení §§ 863 a 914 obč. zák., nelze míti za právně mylný (§ 503 čís. 4 c. ř. s.) názor odvolacího soudu, že v tom, že odvolatelka přihlásila k vyrovnacímu řízení svým právním zástupcem na úrocích — majíc v rukou rozsudek o vyšší jejich částce — jen 21 Kč 50 h, a v tom, že za vyrovnacího řízení svou přihlášku, o níž bylo pro její částečnou spornost výslovně jednáno, neopravila, jest shledávati zřeknutí se nároku co do nepatrné jeho části, o kterou rozsudečný její nárok převyšuje přihlášenou jeho část (§ 1444 obč. zák.), a že tudíž není nutno tuto další částku do vyrovnací kvóty započítati. Tomu není ani na závadu, že žalobce, maje snad též v rukou rozsudek o sporné pohledávce, i její výši znal, neboť není překážky, by se věřitel nevzdal i vykonatelné pohledávky, a právě okolnost, že věřitel, ačkoli z vykonatelného rozsudku výši svého nároku přesně znal, pohledávku přece přihlásil menší částkou a na ní přestal, nutká podle § 863 obč. zák. k závěru, že se plného nároku z části vzdal ať již z jakýchkoli důvodů, po případě snad i pro vlastní pochybnosti o početní správnosti částky rozsudkem přiznané. Není tudíž odvolací rozsudek právně mylný.

Citace:

č. 10368. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 803-805.