Čís. 10113.

Dohoda o příslušnosti soudu (§ 104 j. n.) ve stavební smlouvě, v níž bylo ustanoveno, že se pro všechny spory, které by vzešly ze smlouvy, strany podrobují příslušnosti určitého soudu. Příslušnosti může se dovolati i postupník nároků ze smlouvy. Lhostejno, že listina o smlouvě nebyla předložena soudu ihned se žalobou, stačí, když soud, neodmítl žalobu z úřadu pro nepříslušnost, byla-li listina o prorogaci předložena současně se vznesením námitky nepříslušnosti.
(Rozh. ze dne 5. září 1930, R I 516/30.) Žaloba, o niž tu jde, byla podána na okresním soudu v N. Původní žalobní návrh směřoval k tomu, by žalovaný provedl různé opravy a předmět žaloby, když byla vznesena námitka věcné nepříslušností soudu, byl oceněn na 5000 Kč, pročež žalovaný od námitky upustil. Při ústním jednání dne 12. února 1930 žalobkyně k námitce žalovaného uznala, že si opravy, o něž je žalováno, sama provedla, uvedla, že náklady s tím spojené činily 103387 Kč 02 h a učinila návrh »in eventum« na zaplacení interese žalovanou stranou a aby žalovaný byl uznán povinným zaplatiti žalobkyni 103387 Kč 02 h. Po této úpravě žalobního žádání prohlásila žalobkyně, že příslušnost soudu zakládá na smlouvě Marie Sv se žalovaným ze dne 1. prosince 1925, kterou předložila a která, jak strany již při ústním jednání dne 13. března 1929 souhlasně přednesly, má ustanovení, podle něhož se pro spory, které by z této smlouvy vzešly, podrobují strany příslušnosti okresního soudu v N. Žalovaný opřel se změně žaloby podle jeho názoru nepřípustné a namítl věcnou nepříslušnost soudu vzhledem k výši požadované částky a k tomu, že smlouva o příslušnosti nebyla předložena soudu již se žalobou a že se týká jiných stran. Soud první stolice prohlásil, že o námitce věcné nepříslušnosti soudu bude jednati odděleně a usnesením ze dne 28. března 1930 I. připustil změnu žalobní prosby a II. zamítl námitku věcné nepříslušnosti soudu. V tomto směru uvedl v důvodech: Žalovaný vznesl námitku věcné nepříslušnosti zdejšího soudu, poněvadž žalobní prosba týká se částky převyšující 5000 Kč. Soudil bylo se především zabývati otázkou, zda postup smluvených garančních práv jest možný a přípustný. Nevstoupí-li v právní poměr mezi oprávněným a povinným na místo oprávněného osoba jiná, aniž by se obligační poměr změnil, jde o změnu osoby oprávněného. Taková změna nastává buď při universální sukcesi, nebo při postupu v užším smyslu, t. j. při cesi. Ustanovení § 1393 obč. zák., podle něhož jsou předmětem postupu všechna práva zcizitelná, jest však nepřesné, ježto o postupu jiných práv než obligačních nemluví, ustanovení §§ 1392 a násl. obč. zák., zejména §§ 1392 a 1395 stejně jako § 1375 mluví jen o pohledávkách, ačkoli v zásadě nemůže býti námitek proti postupu jakýchkoli jiných nároků proti určité osobě, pokud se nejedná o práva na osobě lpící a s ní zanikající (§ 1393 obč. zák.). Proto i podle názoru soudu je přípustný postup práv garančních ze smlouvy stavební,, sjednané mezi Marií S-ovou a žalovaným tím spíše, vzešel-li z těchto práv tvrzený nárok. Práva ze smlouvy této příslušející Marii S-ové byla přenesena na stranu žalující, a smluvená příslušnost podle § 104 j. n. mezi Marií S-ovou a žalovaným, jak je zjištěno smlouvou stavební ve spisech založenou, přešla postupem práv z této smlouvy jako právo akcesorické, jako příslušenství hlavních práv garančních na postupnici, t. j. na žalobkyní. Jest prokázáno smlouvou stavební (příl. B), uzavřenou mezi Marií S-ovou a žalovaným, že tyto strany smluvily příslušnost zdejšího soudu pro případné spory, vzešlé z oné smlouvy. Dále jest zjištěno, že veškerá práva a závazky z této smlouvy byla postoupena žalobkyni. Proto přešlo tímto postupem na žalobkyni i právo, plynoucí z konsensuální prorogace podle § 104 j. n. Proto jest k projednávání sporu příslušný zdejší soud i v tom případě, když žalobní prosba byla změněna na zaplacení 103387 Kč 02 h a proto námitce věcné nepříslušnosti nemohlo býti vyhověno (§ 240, druhý odstavec c. ř. s.). Rekursní soud změnil napadené usnesení v ten rozum, že vyhověl námitce věcné nepříslušnosti soudu a žalobu odmítl. Důvody: Především jest zkoumati otázku příslušnosti soudu pro rozhodování o žalobním nároku na zaplacení 103387 Kč 02 h. Žalobkyně označila tyto částku jako interese. Nejde tu však o případ § 410 c. ř. s., kde žalobní žádání směřuje jen k plnění, jež nezáleží v placení peněžité částky, a kde předmětem sporu jest jen nepeněžité plnění, kdežto výkupné (odbytné) jest vyloučeno ze soudcovské judikatury. Soud má tu jen sděliti žalovanému žalobcovu nabídku a nemůže uznati na zaplacení peněžité částky, jež není předmětem žaloby. V souzeném případě žádá však žalobkyně výslovně, by žalovaný byl uznán po případě povinným zaplatiti jí výše zmíněný peníz. Nejde tu tedy o případ § 410 c. ř. s., nýbrž je tu kromě původního žádání, od něhož nebylo upuštěno, ještě žalobní nárok eventuální (alternativní). Rozhodnutí o výši žalobkyní požadované částky na rozdíl od případu § 410 c. ř. s., kde soud žalobcem jmenovanou částku snížiti nemůže — bude záviseti na tom, zda vady, jichž odstranění se žalobkyně na žalovaném domáhala, tu skutečně byly, po případě které z nich tu byly a v jakém rozsahu, a jaká částka na tu kterou vadu připadá z alternativně (in eventum) požadované sumy 103387 Kč 02 h. Jde-li o alternativní žádání, směřující k zaplacení peněžité částky, nesejde na nepřiléhavém jejím označení jako »interese« a jest dle § 56 prvý odstavec a § 59 j. n. pro příslušnost soudu rozhodnou jen částka eventuální (alternativní) prosbou vymáhaná, nikoliv ocenění původního žádání žalobního na 5000 Kč, kteréžto ocenění přestalo býti pro příslušnost soudu směrodatným, jakmile k původnímu žalobnímu nároku, na nějž se vztahovalo, přidružil se nárok na placení peněžité částky 5000 Kč daleko převyšující. O tomto nároku nemůže rozhodovati okresní soud. Nelze souhlasiti s právním názorem prvního soudu, že postupem práv a závazků ze stavební smlouvy přešlo na žalobkyni i právo z prorogace podle § 104 j. n. Poukaz na § 1394 obč. zák. není případný, poněvadž toto ustanovení jedná jen o účincích postupu s hlediska hmotněprávního, nikoli však, jak z § 1391 obč. zák. plyne, i s hlediska procesuálního. Postupem pohledávky nedoznává její hmotněprávní obsah i rozsah podle §§ 1392 a 1394 obč. zák. kromě změny v osobě věřitelově — nijaké změny; dlužníku podle § 1396 obč. zák. vyhražené právo, námitky své proti pohledávce k platnosti přiváděti, může se tedy vztahovati jen na hmotněprávní a na takové procesuální námitky, které se odvozují z právní povahy a z obsahu postoupené pohledávky, avšak dohoda, k níž v souzeném případě došlo mezi postupitelem a dlužníkem, a podle níž se oba pro případ sporu podrobili příslušnosti okresního soudu v N., nijak se nedotýká obsahu a rozsahu postoupené pohledávky. Nepřešla proto práva z dohody té vyplývající, pokud se týče povinnosti na postupníka již postupem pohledávky. Nemůže se proto žalobkyně, pokud jde o nárok na zaplacení 103387 Kč 02 h s přísl. dovolávali s úspěchem příslušnosti soudu, založené prorogací ve smlouvě Marie S-ové, se žalovaným ze dne 11. prosince 1925. Není tudíž třeba zabývali se otázkou, zda byla smlouva soudu včas předložena. Podle toho jest námitka věcné nepříslušnosti soudu odůvodněnou, pročež stížnosti vyhověno, napadené usnesení ve výroku II. změněno, námitce vyhověno a žaloba s tímto žádáním odmítnuta. Důsledkem toho odpadla nutnost rozhodovali o stížnosti, pokud brojí proti výroku I., jímž byla připuštěna změna žalobní prosby.
Nejvyšší soud změnil napadené usnesení v ten rozum, že obnovil usnesení prvého soudu, zamítající námitku věcné nepříslušnosti, a vrátil věc rekursnímu soudu, by nyní rozhodl o rekursu proti usnesení připouštějícímu změnu žaloby.
Důvody:
Dovolacímu rekursu nelze upříti oprávnění. Příslušnost prvého soudu jest odůvodněna podle § 104 j. n. předložením stavební smlouvy, v níž jest ustanovení, že pro všecky spory, které by vzešly ze smlouvy, podrobují se obě strany příslušnosti okresního soudu v N. Nevadí, že smlouva nebyla uzavřena mezi stranami spor vedoucími, nýbrž mezi žalovaným a Marií S-ovou, ano jest prvním soudem zjištěno, že Marie S-ová postoupila veškerá práva a závazky z této smlouvy žalobkyni. Může se tedy i žalobkyně dovolati sudiště v této smlouvě ujednaného, jak bylo dolíčeno v rozh. čís. 253, 2976 a 5223 sb. n. s., na něž se poukazuje. Nevadí ani to, že listina o této smlouvě nebyla předložena soudu ihned se žalobou, neboť, an soud neodmítl z úřadu žalobu pro nepříslušnost, stačí, byla-li listina o prorogací předložena současně se vznesením námitky věcné nepříslušnosti soudu (viz rozh. čís. 3456 a 4828 sb. n. s.). O smlouvu stavební opírá se i původní nárok žalobkyně na provedení oprav, i případný dodatečný nárok na plnění interese 103387 Kč 02 h s přísl. Pro oba tyto nároky platí prorogační doložka o příslušnosti okresního soudu v N. podle § 104 j. n. a odůvodňuje příslušnost tohoto soudu pro obojí žalobní nárok, pro nárok primérní i pro nárok eventuální. Jest tedy dovolací rekurs v otázce příslušnosti prvého soudu odůvodněn a bylo mu vyhověti. Následkem svého nesprávného právního názoru neřešil však rekursní soud otázku druhou, týkající se oprávněnosti žalobkyně ke změně žaloby, jež byla předložena současné k řešení týmž rekursem.

Citace:

č. 10113. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 301-304.