Čís. 10325.

Při kupní smlouvě nenastupuje cena obvyklá, nebyla-li stanovena přesná cena. Není třeba, by byla předem určena číslice kupní ceny, k platnosti kupní smlouvy stačí i určitelnost kupní ceny podle pevného měřítka ujednaného stranami.
(Rozh. ze dne 12. listopadu 1930, Rv I 1581/29).
Žalobce domáhal se na žalovaném zaplacení 600 Kč za prodané sedlo. Procesní soud prvé stolice přisoudil žalobci 397 Kč, odvolací soud žalobu zamítl. Důvody: Žaloba směřuje k zaplacení kupní ceny za sedlo prodané žalobcem žalovanému. Pokud se týče ujednání určité ceny (§ 1055, 1056 obč. zák.), uvádí napadený rozsudek, že nelze za to míti, že došlo ke kupní smlouvě ve smyslu § 1053 obč. zák., poněvadž není prokázáno, že byla ujednána určitá kupní cena. Odvolací soud opakoval důkaz výslechem stran a zjistil na jeho základě, že skutečně mezi stranami určitá cena kupní vyjednána nebyla. Opírá toto zjištění o výpověď žalovaného jako strany, který se vší určitostí potvrdil, že žalobce jmenoval mu přes opětovný jeho dotaz cenu prodejní, načež mu žalovaný odvětil, že jest mu tato cena 600 Kč příliš vysokou, že mu tolik nedá, dále, že se žalobce při tom o 500 Kč nezmínil, nýbrž že tato částka byla jmenována teprve na soudě. Odvolací soud připojil se k této výpovědi a zjistil na jejím základě, jak uvedeno, to tím spíše, ana výpověď žalobce v tomto bodu nevyzněla určitě, ježto žalobce jako strana slyšen uvedl, že myslí, že žalovanému řekl prodejní cenu 600 Kč již při prvém rozhovoru. Žalobce nebyl tedy s to, by s určitostí potvrdil, že došlo k ujednání trhové ceny, a nejen soud prvé stolice, nýbrž ani odvolací soud nemohl zjistiti, že buď již při prvé rozmluvě neb aspoň později na ulici došlo v tom směru k dohodě, nýbrž zjišťuje, že určitá kupní cena za sedlo vůbec nebyla smluvena, najmě ani při poslední rozmluvě žalobce se žalovaným. To potvrzuje také obsah korespondence, v níž o určité trhové ceně není zmínky. Z toho vyplývá, že k sjednání smlouvy trhové ohledně sedla mezi stranami nedošlo, poněvadž určitá cena trhová nebo cena, jíž bylo by lze určití, nebyla smluvena a poněvadž žalovaný odmítl později trhovou cenu jemu dodatečně žalobcem sdělenou platiti, ana se mu zdála příliš vysokou. K uzavření trhové smlouvy mlčky rovněž nedošlo, ježto ustanovení § 863 obč. zák. o přijetí nabídky mlčky v souzeném případě použíti nelze. Přesto prvý soudce, poukazuje k § 878 obč. zák., uznal právem, že žalovaný jest povinen sedlo si ponechati a zaň zaplatiti cenu, jak ji soud určil. K tomu však prvý soudce nebyl oprávněn vzhledem ku znění žaloby, poněvadž přisuzuje žalobci něco z důvodu, ze kterého nebylo žalováno, odškodnění na místě zažalované kupní ceny, ačkoliv na druhé straně uznává, že hotová trhová smlouva uzavřena nebyla. Právní posouzení prvé stolice jest tudíž pochybené.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání. Důvody:
Po právní stránce souhlasí dovolací soud s právním posouzením odvolacího soudu, že nedošlo v souzeném případě k sjednání trhové smlouvy pro nedostatek shodného projevu vůle stran o ceně trhové (§§ 1053 a 1054 obč. zák.) a odkazuje dovolatele na důvody napadeného rozsudku, jež nebyly vyvráceny vývody dovolání.
Neoprávněna jest výtka, že napadený rozsudek jest právně mylný proto, že neodsoudil žalovaného k zaplacení ceny obvyklé, jež prý nastupuje, nebyla-li přesná cena stanovena. Názor tento odporuje předpisu § 1053 první věta obč. zák., v němž se praví, že se kupní smlouvou dává věc za určitý peníz, a § 1054 obč. zák., jenž stanoví, že trhová cena nesmí býti neurčitá. O trhové smlouvě není o ceně podobného ustanovení jako při smlouvě služební a o dílo v § 1152 obč. zák. K hotovosti trhové smlouvy jest zapotřebí podle §§ 1053, 1054 obč. zák. srovnalé vůle stran, by věc byla za určitou kupní cenu druhé straně přenechána. Tím není ovšem řečeno, že musí býti předem určena přesně číslice, k platnosti kupní smlouvy stačí i určitelnost ceny trhové podle pevného měřítka stranami ujednaného, jak se také všeobecně uznává a jak jest též stálá praxe nejvyššího soudu (viz na příklad rozhodnutí čís. 2090, 4354 a 4484 sb. n. s.). Poněvadž v souzeném případě jako cena trhová za sedlo nebyla ani mlčky ujednána cena přiměřená, a žalobce sám trval na ceně 600 Kč jako smluvené a tedy cenu přiměřenou nežádal, nestala, se trhová smlouva skutkem (§ 869 obč. zák). Mylný jest i názor dovolatelův, že odvolací soud měl, nebyla-li ujednána určitá cena, přiznati žalobci odškodnění ve výši přiměřené hodnoty. Tohoto nároku se žalobce nedomáhal v žalobě, nýbrž žádal výslovně jen 600 Kč jako ujednanou cenu za prodané sedlo. Nepochybil tudíž odvolací soud, zamítnuv žalobu.

Citace:

č. 10325. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 732-734.