Čís. 10020.

Společenstva podle zákona ze dne 9. dubna 1873, čís. 70 ř. zák.
Volený člen představenstva může býti smluvně ustanoveným zaměstnancem společenstva.
Přičleněné společenstvo nemůže býti členem představenstva a nemůže ustanoviti za sebe zástupce do představenstva.
Není přípustno, by podle všeobecného ustanovení stanov mohl býti předmět podniku libovolně rozšiřováni i na jiná odvětví.
(Rozh. ze dne 24. června 1930, R I 416/30.)
Rejstříkový soud vrátil usnesením ze dne 12. srpna 1929 opověď společenstva s r. o. k doplnění mimo jiné v těchto směrech: 1. pro rozšíření předmětu podniku (§ 2 bod g) stanov) vykázati jest potvrzením ministerstva vnitra, že společenstvu jest alespoň zajištěno udělení autorisace pro výkon zákonných revisí (§§ 2, 3 zák. čís. 133/1903 ř. zák., § 92 zák. čís. 70/1873 ř. zák.); 2. doplněk (odst. 2 § 17 stanov) jest opraviti a jest mu dáti jiný doslov, poněvadž pro neslučitelnost není přípustné, by člen představenstva, nadřízeného orgánu, byl současně ředitelem (zmocněncem) tedy podřízeným orgánem společenstva (§ 26 zák. čís. 70/1873 ř. zák.). Usnesením ze dne 24. února 1930 vrátil rejstříkový soud, vyřídiv zároveň rozklad do usnesení ze dne 12. června 1929, stanovy téhož družstva k doplnění (k opravě) v těchto směrech: a) § 17 odst. 2.; Není slučítelno, by volený člen představenstva, tedy člen nadřízeného orgánu, byl současně smluvně ustanoveným zaměstnancem společenstva; zákon čís. 70/1873 ř. zák. v tom rozlišuje: v § 15 jsou ustanovení o členech představenstva, v § 26 pak předpis o zmocněncích společenstva. Podle § 15 zákona mohou býti členové představenstva placení, není tedy třeba, by k vůli odměně byl člen představenstva ustanovován smluvním zaměstnancem společenstva. Tím vyřizuje se záporně druhá část téhož rozkladu, čelící proti odstavci 2. téhož napadeného usnesení; b) § 12: Členy představenstva podle § 15 zák. čís. 70/1873 ř. zák. mohou býti, hledíc k sankci § 87 a násl. zákona jen osoby fysické valnou hromadou přímo volené; není tedy přípustno, by přičleněné společenstvo samo bylo členem představenstva a by si pak za sebe stanovilo zástupce do představenstva; c) k § 34: Podle § 5 čís. 2 zák. čís. 70/1873 ř. zák. musí býti předmět podniku ve stanovách přesně vymezen (§ 2 stanov); není tudíž přípustno, by podle všeobecného statutárního ustanovení mohl býti předmět podniku libovolně i na jiná obchodní odvětví rozšiřován (viz § 88 cit. zák.). Rekursní soud napadené usnesení potvrdil. Důvody: Pokud se týče rekursu do usnesení ze dne 12. června 1929 v tom směru, že jest požadováno, by doplňku § 17 stanov dán byl jiný doslov, není rekurs odůvodněn. Představenstvo zastupuje podle § 15 a násl. zákona společenstvo, jest tudíž úředními orgánem a není proto přípustné, by členové představenstva smluvně a hlavním' svým- povoláním ustanovení byli vedoucími řediteli společenstva, úředníky, poněvadž tím by se stal z nadřízeného orgánu orgán podřízený, což nelze připustiti. Není tedy možné, by člen představenstva byl současně smluvním zaměstnancem družstva. Právem proto žádá rejstříkový soud novou úpravu § 17 stanov a vratký jest rekurs v tomto směru. Nebylo mu proto vyhověno. Co se dále týče usnesení ze dne 24. února 1930, právem toto usnesení požaduje, by § 12 stanov upraven byl tak, že jen fysické osoby mohou býti zvoleny za členy představenstva, nikoliv tedy přičleněná společenstva, neboť z ustanovení §§ 16, 17, 20 zák. ze dne 9. dubna 1873, čís. 70 ř. zák. vyplývá, že členy představenstva mohou býti jen fysické osoby a nesrovnává se tudíž nově usnesený doslov § 12 stanov s tímto na zákoně spočívajícím stanoviskem a jest tudíž oprava rejstříkovým soudem nařízená odůvodněna. Nebylo proto v tomto směru rekursu vyhověno. Podle § 5 čís. 2 zákona musí smlouva společenstevní obsahovati také předmět podniku. Jest v povaze věci, že ustanovení tohoto předmětu se týkající musí býti jednotná a není tudíž přípustno ustanovení tato děliti, jak tomu jest v souzeném případě ohledně § 34 stanov, který obsahuje také ustanovení, které patří do § 2 stanov. Právem proto pozastavuje
59* rejstříkový soud ustanovení § 34 stanov a neodporuje v tomto směru napadené usnesení zákonu.
Nejvyšší soud vyhověl dovolacímu rekursu družstva potud, že z usnesení prvého soudu ze dne 12. června 1929 vyloučil odstavec, týkající se doplňku § 17 stanov (odst. 2), jinak dovolacímu rekursu nevyhověl.
Důvody:
Dovolacímu rekursu, pokud se týče doplňku § 17 stanov (odst. 2), nelze upříti oprávněnost, neboť, jak vyplývá z § 15 zákona ze dne 9. dubna 1873, čís. 70 ř. zák. nepříčí se nijak zákonu, by byly učiněny s jednotlivými členy představenstva smlouvy, podle nichž se zavazují k úkonům, jež jinak přináležejí zřízencům zvláště ustanoveným k těmto úkonům podle § 26 zákona, neboť § 15 v tomto směru nijak nerozeznává. Nadřízeným orgánem společenstva není jednotlivý člen představenstva, nýbrž představenstvo jako takové, a tím, že se uzavírají s jednotlivými členy představenstva zmíněné smlouvy, nestává se představenstvo podřízeným orgánem. V tomto směru bylo proto vyhověti dovolacímu rekursu. Jinak mu však nelze vyhověti pro nedostatek podmínek § 16 nesp. říz., ježto tu není ani zmatečnosti, aniž lze seznati, že napadené usnesení zřejmě odporuje zákonu nebo spisům.

Citace:

Čís. 10020.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 132-134.