Čís. 10136.

Vykonatelnost nálezu říšskoněmeckého rozhodčího soudu v tuzemsku.
Předpisu § 328 čís. 2 něm. soudního řádu, platícímu podle vyhlášky čís. 131/1924 i pro československé soudy, bylo vyhověno, bylo-li v návrhu na povolení exekuce poukázáno na přiložený exekuční titul, v němž uvedeno, že žalovaný odpověděl na žalobu.
Pro vysvědčení požadované v § 80 čís. 3 ex. ř. není předepsáni určitá forma; stačí, má-li vysvědčení obsah naznačený v poslední větě § 80 čís. 3 ex. ř. Tomu vyhovuje připojené usnesení říšskoněmeckého úředního soudu, jímž byl nález rozhodčího soudu jako exekuční titul prohlášen za zatímně vykonatelný.
(Rozh. ze dne 12. září 1930, R I 490/30).
Soud prvé stolice povolil exekuci na základě rozsudku říšskoněmeckého rozhodčího soudu. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil. Důvody: Vládním nařízením ze dne 25. června 1924, čís. 131 sb. z. a n. bylo na základě zmocnění § 84 ex. ř. vysloveno, že ustanovení § 80 druhý odstavec ex. ř. neplatí pro exekuce tohoto druhu. Jest to ustanovení, že v každém případě musí býti vyžádáno osvědčení, že procesní opatření bylo žalovanému k vlastním rukám buď v cizině nebo v tuzemsku doručeno poskytnutím tuzemské právní pomoci, Ohledně toho bodu jest dbáti vzájemnosti. V tomto směru obsahuje § 328 něm. c. ř. s. totéž ustanovení jako § 80 druhý odstavec ex. ř. jak shora uvedeno, ale vylučuje platnost tohoto ustanovení pro případ, že se žalovaný pustil do sporu. Pro případ, že se žalovaný pustil do sporu, není tedy třeba požadovati opatření podle něm. c. ř. s. o doručení opatření zahajujícího spor. Proto nemůže býti v tomto rozsahu šetříc zásady Vzájemnosti v takovém případě, béře-li se zřetel k tomu, že ustanovení § 80 druhý odstavec ex. ř. (jak shora uvedeno) neplatí, ani zde požadováno toto osvědčení. Podle skutkového stavu rozhodčího soudu súčastnil se povinný jednání zasláním protispisu. Zda jde tu o puštění se do sporu, může býti zkoumáno jen v řízení o odporu, ježto jest k tomu třeba dalších vysvětlení o způsobu řízení před rozhodčím soudem. Pro povolení exekuce stačilo by uvedení skutkového stavu rozhodčího soudu, že se žalovaný súčastnil řízení zasláním protispisu, který obsahuje vývody ve věci samé. Usnesení úředního soudu v Norimberku ze dne 20. prosince 1929 arciť označuje rozhodčí výrok za prozatím vykonatelhý, obsahuje ale na rubu další větu téhož soudu, že se toto vyhotovení stalo právoplatným a vykonatelným. Tím bylo vyhověno předpisu § 80 třetí odstavec ex. ř. Na místě vykonatelného rozsudku požadovaného podle práva německého § 722 něm. c. ř. s. nastupuje podle práva tuzemského řízení povolovací předepsané § 79 a násl. ex. ř., přikázané krajským soudům.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Předpisu § 328 čís. 2 německého soudn. řádu, platícímu podle vyhlášky čís. 131/24 v tomto případě i pro tuzemské soudy, bylo vyhověno tím, že v návrhu na povolení exekuce bylo poukázáno na přiložený exekuční titul, v němž se praví, že žalovaný odpověděl (na žalobu) podáním ..., z čehož soud povolující exekuci právem usoudil, že povinnému bylo řádně doručeno opatření, jímž byl spor zahájen. Nebylo proto třeba dalšího listinného dokladu o splnění řečeňe náležitosti, Co do náležitosti § 80 čís. 3 ex. ř. nemá exekuční řád předpis o formě vysvědčení tam požadovaného, stačí proto, má-li vysvědčení to obsah naznačený v poslední větě zmíněného předpisu. Tomu vyhovuje úplně přiložené usnesení, jímž byl nález jako exekuční titul prohlášen za zatímně vykonatelný (vorlaufig vollstreckbar). V důvodech usnesení toho praví se výslovně, že se nález stal právoplatným a že bylo jej prohlásiti za vykonatelný. I toto soudní usnesení stalo se právoplatným a vykonatelným, jak. bylo na něm úředně potvrzeno. Rozhodnutí čís. 5190 sb. n. s. neuznává rozsudek »s výhradou«, o jaký v tomto případě nejde. Jakékoliv další pochybnosti odklizeny jsou mimo to potvrzením v důvodech zmíněného usnesení, že žalovaný nepodal námitky v ustanovené lhůtě. Z toho nelze dovoditi pro rozhodnutí o rekursu než že exekuční titul není podroben opravnému prostředku, jenž by stavěl vykonatelnost (sr. § 80 čís. 3 ex. ř.).

Citace:

Čís. 10136. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 340-342.