Č. 11264.

Živnostenské právo. — Policejní právo trestní (Podk. Rus): Trestati přestupky vl. nař. č. 115/1925 Sb. (obchod minerálními oleji) přísluší úřadům živnostenským, nikoliv policejním.
(Nález ze dne 8. května 1934 č. 9634.)
Věc: Wolf W. v Užhorodě proti zemskému úřadu v Užhorodě o přestupek živn. zák.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Rozsudkem policejního ředitelství v Užhorodě jako policejního trestního soudu ze 3. června 1931 byl st-1 podle § 109 zák. čl. XL:1879 odsouzen k pětidennímu uzamčení a k pokutě 100 Kč, v případě nedobytnosti na další pětidenní uzamčení (§ 23 zák. čl. XL:1879) pro přestupek § 3 nař. býv. uh. min. vnitra č. 112771/1905, kterého se dopustil tím, že 21. listopadu 1930 ve svém obchodě smíšeným zbožím měl v železném sudě a plechových nádobách uskladněno více než 200 litru benzinu, a mimo to měl tam uloženy 4 sudy po 150 litrech pro různé oleje, o nichž se v té chvíli nedalo zjistiti, jaké množství olejů obsahují. Zem. úřad v Užhorodě nař. rozhodnutím zamítl odvolání st-lovo a potvrdil v odpor vzatý rozsudek z důvodů v něm uvedených, ježto skutková podstata trestního činu byla dostatečně prokázána jednak částečným doznáním obviněného, jednak úředním šetřením a výpovědí svědka. Pozměnil však resp. doplnil rozsudek prvé instance na základě ustanovení § 200 tr. pol. řádu v příčině trestního výroku v tom směru, že uznal st-le vinným přestupkem § 32 vl. nař. z 26. května 1925 č. 115 Sb. a odsoudil jej podle § 226 lit. c) živn. zák. k uzamčení na pět dnů a k zaplacení peněžního trestu 100 Kč podle § 226 lit. b) živn. zák., jenž se v případě nedobytnosti pozměňuje podle § 232 živn. zák. v trest uzamčení na 10 dnů. K vývodům odvolání prohlásil žal. úřad, že nebylo lze k nim přihlédnouti, ježto obsahují okolnosti pro posouzení případu nerozhodné, ježto obviněný při výslechu sám připustil, že měl asi 100 litrů benzinu v různých nádobách, čímž porušil ustanovení § 32 cit. vl. nař., podle kterého v maloprodejně minerálních olejů smí býti uloženo pouze 15 kg oleje I. třídy, t. j. benzinu.
Stížnost vytýká především, že v prvé stolici nebyl příslušný rozhodovat policejní trestní soud, nýbrž živn. úřad prvé stolice, kterým jest v tomto případě městský notářský úřad v Užhorodě a že tudíž nař. rozhodnutí potvrdivší rozsudek úřadu nekompetentního odporuje zákonu. V tom jest stížnosti dáti za pravdu.
Vl. nař. z 26. května 1925 č. 115 Sb., vydané na základě §§ 40, 45 a 102 odst. 6 živn. zák. a upravující obchod minerálními oleji, stanoví mimo jiné, že skladiště pro tyto oleje povoluje živn. úřad (§ 17) nebo úřad místní policie (§ 27), že živn. úřadu přísluší právo dozoru (§ 24) a min. obch. právo udíleti direktivy (§ 26).
Z toho jest patrno, že uvedené nařízení, vydané na základě živn. zákona, jest jeho součástí a že jeho předpisy mají povahu předpisů živnostensko-právních, což vyplývá také z § 35 cit. nař., který stanoví, že přestupky tohoto nařízení, pokud nejde o činy přísněji trestné, stihají se podle zák. č. 259/1924 Sb. (živn. zák.). Vykonávati předpisy živn. a vyšetřovati a trestati jejich přestoupení přísluší však úřadům živn. (§ 238 živn. zák.).
Policejní úřad nebyl tedy příslušný rozhodovati o této věci jako prvá stolice. Nss musil proto pro nezákonnost zrušiti nař. rozhodnutí, které nález nekompetentního úřadu potvrdilo, aniž měl příčinu zabývati se ostatními námitkami stížnosti.

Citace:

č. 11264. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 991-992.