Č. 11254.

Zaměstnanci veřejní: Bývalý uherský berní úředník, pensionovaný před převratem, nemá nároku na to, aby jeho pensijní základna ve smyslu zák. č. 70/1930 Sb. a vl. nař. č. 96/1930 Sb. byla upravena podle postupové skupiny C rakouské služební pragmatiky č. 15/1914 ř. z., třebas měl úplné středoškolské vzdělání.
(Nález ze dne 2. května 1934 č. 11468/32.)
Prejudikatura: srov. Boh. A 11236/34.
Věc: Ivan Cz. v Š. proti ministerstvu financí o úpravu odpočivných platů. Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: St-1 narozený dne 9. června 1855 byl přeložen na trvalý odpočinek uherskými úřady koncem října 1916 jako vrchní berní pokladník, do VII. hodn. třídy jmenovaný s požitky 1. stupně VII. hodn. třídy od 1. srpna 1913. St-1 byl převzat do stavu čsl. pensistů. Výměrem gfř v Bratislavě z 25. října 1930 bylo st-li vzhledem k jeho služební době pro výměru výslužného započitatelné, 36 roků, 4 měsíců na základě zák. č. 70/1930 Sb. a §§ 1, 3 a 50 vl. nař. č. 96/1930 Sb. od 1. ledna 1930 vyměřeno výslužné ročních 27900 Kč, to jest 100% pensijní základny určené podle III. služební třídy, rovnající se D skupině časového postupu a rozhodné doby 9 roků, 3 měsíců, 21 dnů podle služného 5. platové stupnice, stupně d, v částce 27900 Kč.
Z tohoto výměru podal st-1 odvolání, kterému nevyhovělo min. fin. nař. výnosem.
Stížnost k nss-u podaná navrhuje, aby nař. rozhodnutí bylo zrušeno pro nezákonnost. Nss uvážil o stížnosti toto:
Žal. úřad nevyhověl odvolání st-lovu v podstatě proto, že pro něho, pensionovaného v roce 1916, jest rozhodnou podle 2. věty odst. 1 § 1 vl. nař. č. 96/1930 Sb. služební třída odpovídající skupině časového postupu, k níž by byl v den 28. října 1918 příslušel podle služební kategorie, ve které byl v den skončení činné služby, poněvadž st-1 v den skončení činné služby nepříslušel k žádné skupině časového postupu. Vzhledem k tomu, že podle § 1, V. nař. veš. min. z 1. února 1914 č. 34 ř. z. služební kategorie berního úřednictva, k níž st-1 v den skončení činné služby příslušel, byla zařazena do skupiny D časového postupu, byla správně stanovena pro určení pensijní základny III. služební třída.
Stížnost namítá, že berní úředníci nejen v našem státě, ale i v Maďarsku patřili do stejné platové kategorie jako účetní úředníci vzhledem k předběžné své kvalifikaci a že podle stálé praxe i berním úředníkům byla otevřena VI. platová třída a dokonce i V. platová třída. Jeho kolegové později pensionovaní dostali se do VI. platové třídy a proto nemůže býti st-1 hůře posuzován jen proto, že byl pensionován v roce 1916. St-1 má za to, že jeho zařazení se stalo na základě rakouských zákonů, podle nichž i úředníci s kvalifikací pouze 4 gymnasiálních tříd mohli se státi přednosty berních úřadů. St-1 však kromě jiných zkoušek podrobil se i zkoušce ze státního účetnictví a jest proto přesvědčen, že patří do skupiny C časového postupu, neboť stejná kvalifikace zabezpečuje stejná práva.
Nss neuznal stížnost důvodnou.
Na sporu jest pouze otázka, zda st-li bylo při úpravě jeho odpočivných platů podle zák. č. 70/1930 a vl. nař. č. 96/1930 Sb. určiti pensijní základnu podle služební třídy II., odpovídající C skupině časového postupu, jak za to má stížnost, či jen podle III. služební třídy, odpovídající D skupině časového postupu, jak tvrdí žal. úřad.
Zákon č. 70/1930 Sb. vztáhl ustanovením § 1 odst. 1 na staropensisty uvedené v § 1 a 2 plat. zák. č. 103/1926 Sb. předpisy plat. zák. č. 103/1926 Sb. o odpočivných a zaopatřovacích platech a v § 5 přenesl normotvornou činnost ve příčině určení výše pensijní základny na vládu, stanoviv současně pro rozsah dotyčných abstraktních norem směrnice dvojího druhu. Určil, že vláda při vydání norem těch má vzíti zřetel ke služebnímu poměru, v němž byl zaměstnanec v den skončení činné služby, to jest v den odchodu do výslužby, a vedle toho, že normy ty nemají obsahově přesahovati míru stanovenou převodovými předpisy plat. zákona č. 103/1926 Sb.
Předpis § 5 zák. č. 70/1930 Sb. neuvádí blíže, co jest v jeho smyslu rozuměti »služebním poměrem« a sluší proto míti za to, že používá výrazu toho jako pojmu v zákonodárství zaměstnaneckém všeobecně známého a ustáleného. S tohoto hlediska posuzováno, vyrozumívá se »služebním poměrem státního zaměstnance« nejen ona stránka vzájemných poměrů státu a státního zaměstnance, která se týká práv a povinností zaměstnancových, jež vyplývají z organisace služby té a její povahy, nýbrž celé právní a hospodářské postavení jeho, jak jest platným právním řádem stanoveno. Z toho vyplývá, že, stanoví-li § 5 zák. č. 70/1930 Sb., že má býti provedena úprava pensijní základny »podle služebního poměru zaměstnancova v den skončení činné služby« vyrozumívá se tím právní a služební postavení, jaké zaujímal ten který zaměstnanec v den skončení služby ve všech jeho vztazích, tedy i po stránce organisační a platové. Toto služební postavení zaměstnancovo mělo zůstati podle vůle zákonodárce nezměněno při nové úpravě pense a nesmělo také nařízení nic měniti ani na kategorii, hodnosti a postupových skupinách, ani bráti zřetel ke změnám, jež nastaly v personálním zákonodárství v době po odchodu staropensisty do výslužby v té které zaměstnanecké kategorii.
Při tom musila však vláda, dbajíc předpisu § 5 zák. č. 70/1930 Sb , vzíti zřetel též k tomu, že zákon č. 70/1930 Sb. se vztahuje na pensisty různých období, kteří odešli do výslužby podle norem jednak plativších v královstvích a zemích zastoupených na říšské radě rakouské, jednak plativších v království uherském, dále k tomu, že zákonodárství uherské neznalo časového postupu vůbec a že ani úřednickému zákonodárství rakouskému před 1. únorem 1914 časový postup nebyl znám, dále že časový postup zaveden byl s účinností od 1. února 1914 rakouskou služební pragmatikou z 25. ledna 1914 č. 15 ř. z. pro oblast Rakouska, že se služební pragmatika č. 15/1914 ř. z. stala vnitrostátní normou republiky Čsl. podle zák. č. 11/1918 Sb., že byla změněna zákonem č. 541/1919 Sb. a rozšířena na celou oblast republiky Čsl. a tedy i na území dřívějšího zaměstnaneckého práva uherského, konečně, že zákon platový č. 103/1926 Sb. v sedmé části o převodu do nových platů předpokládá jedině platnost zák. č. 541/1919 Sb. při stanovení rozhodné doby převodní.
Stanoví proto § 1 odst. 1 první věta vl. nař. č. 96/1930 Sb., vydaného k provedení zák. č. 70/1930 Sb., že pro určení pensijní základny jest rozhodnou služební třída, která podle zák. z 24. června 1926 č. 103 Sb. (platový zákon) nebo předpisů na jeho podkladě vydaných odpovídá skupině časového postupu, k níž příslušel úředník v den skončení činné služby.
Nepříslušel-li však úředník v této době k určité skupině časového postupu, jest podle druhé věty odst. 1 § 1 vl. nař. č. 96/1930 Sb. rozhodnou služební třída odpovídající skupině časového postupu, k níž by byl úředník v den 28. října 1918 příslušel podle služební kategorie (služebního odvětví), v níž byl v den skončení činné služby.
St-1, jenž pensionován byl v roce 1916 jako uherský úředník berní, nepatřil zřejmě před 28. říjnem 1918 vůbec do žádné skupiny časového postupu ve smyslu § 52 služ. pragm. č. 15/1914 ř. z., ježto jednak úřednické zákonodárství uherské neznalo skupin časového postupu, jednak ustanovení § 52 služ. pragm. č. 15/1914 ř. z., jako zákona rakouského, se na něho v den odchodu do výslužby v roce 1916 očividně nevztahovalo. Ježto tedy otázku, do které skupiny časového postupu § 52 služ. pragm. č. 15/1914 ř. z. patřil st-1, nelze zodpověděti na podkladě předpisu věty prvé odst. 1 § 1 vl. nař. č. 96/1930 Sb., nutno sáhnouti k další normaci této otázky v druhé větě odst. 1 § 1 cit. vl. nař., to jest zkoumati, ke které skupině časového postupu by byl st-1 dne 28. října 1918 příslušel podle služební kategorie (služebního odvětví), v níž byl v den skončení činné služby. Jest proto v daném případě promítnouti služební kategorii (služební odvětví), v níž byl st-1 v den skončení činné služby, na den 28. října 1918 a otázku tuto posouditi podle norem tohoto dne platných.
V den 28. října 1918 platila v zákonodárství republiky Čsl. po rozumu zák. č. 11/1918 Sb. prozatímně převzatá služ. pragm. rakouská z 25. ledna 1914 č. 15 ř. z. a na jejím podkladě vydané nař. veš. min. z 1. února 1914 č. 34 ř. z. Že i na st-le jako státního úředníka býv. království uherského, odešedšího do výslužby před převratem, použiti jest těchto předpisů zaměstnaneckého práva rakouského, vysvítá z těchto úvah:
Předpis § 3 vl. nař. č. 96/1930 Sb., podle něhož jest nesporně provésti úpravu odpočivných platů st-lových po rozumu zák. č. 70/1930 Sb., mluví o časovém postupu, o skupinách časového postupu A, B, C, D a E a dovolává se časového postupu podle zákona č. 541/1919 Sb. Lhůty časového postupu pro jednotlivé skupiny časového postupu, a to podle rakouské služební pragmatiky č. 15/1914 ř. z. upravuje čl. III § 1 zák. č. 541/1919 Sb. v ten rozum, že mění odst. 2 § 52 zák. z 25. ledna 1914 č. 15 ř. z., t. j. rakouské služební pragmatiky č. 15/1914 ř. z. v tom směru, že rozšiřuje postup časový v jednotlivých skupinách časového postupu A, B, C, D a E vždy o jednu hodnostní třídu nahoru a že zkracuje lhůty časového postupu oproti oněm v odst. 2 § 52 služ. pragm. č. 15/1914 ř. z. původně stanovených s účinností od 1. února 1914. Co se týká však zařádění úřednických kategorií do skupin časového postupu A, B, C, D a E uvedených v odst. 1 § 52 služ. pragm. č. 15/1914 ř. z., zákon č. 541/1919 Sb. neb jiný zákon s účinností k 28. říjnu 1918 změny neprovedl. Z toho plyne důsledek, že použiti jest jako pomůcky pro určení skupiny časového postupu ke dni 28. října 1918 ve smyslu § 1 odst. 1 věty druhé vl. nař. č. 96/1930 Sb. i na st-le jako státního úředníka býv. království uherského, odešedšího do výslužby před 28. říjnem 1918, za účelem zjištění rozhodné služební třídy podle plat. zák. č. 103/1926 Sb. pro zodpovědění otázky, do které skupiny časového postupu by byla patřila jeho služební kategorie (služební odvětví) po rozumu § 1 odst. 1 věty druhé vl. nař. č. 96/1930 Sb., předpisů rakouské služební pragmatiky č. 15/1914 ř. z. a předpisů na jejím podkladě vydaných, to jest nař. veš. min. č. 34/1914 ř. z. stran zařádění úřednických služebních kategorií (služebních odvětví) do jednotlivých skupin časového postupu podle § 52 odst. 1 služ. pragm. č. 15/1914 ř. z., ježto služební pragmatika rakouská č. 15/1914 ř. z. a předpisy na jejím podkladě vydané, a to i nař. vešk. min. č. 34/1914 ř. z. staly se nesporně dne 28. října 1918 po rozumu zák. č. 11/1918 Sb. součástí vnitrostátního práva zaměstnaneckého v republice Čsl., byť i prozatím jen na území tak zvaných zemí historických a třebas služební pragmatika rakouská č. 15/1914 ř. z. a předpisy na jejím podkladě vydané jako celek byly přeneseny na území Slovenska až zákonem č. 269/1920 Sb. s účinností od 1. května 1920.
Podle § 1 odst. V tohoto nař. veš. min. č. 34/1914 ř. z. byly úředníci berní zařáděni do D skupiny časového postupu ve smyslu § 52 rakouské služ. pragm. č. 15/1914 ř. z. a nikoliv do C skupiny časového postupu, do níž jsou sice zařáděni úředníci účetní, k nimž však st-1 nepatřil.
Není proto správné tvrzení stížnosti, že berní a účetní úředníci byly v našem státu — v republice Čsl. — zařáděni do stejné kategorie do skupiny C časového postupu. Naproti tomu jest naprosto nerozhodno v tomto směru, zda patřili či nepatřili berní a účetní úředníci do stejné kategorie podle práva uherského, ježto pro úpravu podle zák. č. 70/1930 Sb. a tudíž i podle vl. nař. č. 96/1930 Sb. musila vláda přihlédnouti k tomu, že v zásadě platí převzaté úřednické právo rakouské a nikoliv úřednické právo uherské.
Ježto lze určiti fiktivní skupinu časového postupu podle služ. pragm. č. 15/1914 ř. z. a nař. veš. min. č. 34/1914 ř. z., k níž by byl st-1 patřil podle zákonných předpisů práva rakouského dne 28. října 1918, již podle ustanovení § 1 odst. 1 druhé věty vl. nař. č. 96/1930 Sb., nebylo třeba sáhnouti k dalšímu předpisu odst. 2 § 1 cit. vl. nař., jenž stanoví, že, nelze-li služební třídu zjistiti podle ustanovení odst. 1 § 1 cit. vl. nař., jest rozhodnou služební třída odpovídající skupině časového postupu, k níž by úředník v den 28. října 1918 příslušel podle služebního upotřebení v den skončení činné služby, nebo nelze-li zjistiti ani toto, podle předběžného vzdělání, které měl při vstupu do služebního poměru, v němž skončil činnou službu. K předpisům odst. 2 § 1 cit. vl. nař. nutno totiž sáhnouti jen subsidiárně, to jest jen tehdy, nelze-li služební třídu zjistiti již podle předpisu odst. 1 § 1 cit. vl. nař. Patrno to již ze znění odst. 2 cit. paragrafu: (nelze-li služební třídu zjistiti podle ustanovení odst. 1)
Jak však zřejmo z ustanovení odst. 1 věty druhé § 1 cit. vl. nař., jest skutečnost, jaké předběžné vzdělání st-1 měl a obzvláště zda vykazoval účetnickou zkoušku, zda podle stálé prakse i berním úředníkům byla otevřena VI., ano i V. platová stupnice — (patrně hodnostní třída) —, zda byli či nebyli kolegové st-lovi povýšeni do VI. platové třídy, naprosto nerozhodnou.
Shrnuv tyto vývody, dospívá nss k právnímu názoru, že bývalý uherský úředník berní, pensionovaný před převratem, nemá nároku na to, aby jeho pensijní základna ve smyslu zák. č. 70/1930 a vl. nař. č. 96/1930 Sb. byla upravena podle postupové skupiny C rakouské služební pragmatiky č. 15/1914 ř. z., třebas měl úplné středoškolské vzdělání.
Jestliže pak žal. úřad za tohoto stavu věci určil pensijní základnu st-lovu podle III. služební třídy, nelze tvrditi, že by postup ten odporoval zákonu. A že by úprava provedená na tomto podkladě podle III. služební třídy a v kterém směru zákonu neodpovídala, to st-1 v řízení správním a i ve stížnosti dnešní dále nerelevuje.

Citace:

č. 11254. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 962-967.