Č. 11059.
Pojištění nemocenské, invalidní a starobní: Povinnost zaměstnavatele nahraditi pojišťovně podpůrný náklad za onemocnělého zaměstnance (§ 20 zák. č. 221/24 Sb.) není dána, došla-li přihláška zaměstnance k pojištění k pojišťovně sice po uplynutí stanovené lhůty, avšak nejpozději týž den, kdy nastal pojistný případ.
(Nález ze dne 9. února 1934 č. 2659.)
Prejudikatura: srov. Boh. A 10166/32.
Věc: Okresní nemocenská pojišťovna v N. proti zemskému úřadu v Bratislavě o náhradu podpůrného nákladu.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Okr. nemoc, pojišťovna v N. uložila platebním výměrem z 11. listopadu 1928 Vojtěchu Š., mistru košíkářskému v N., podle odstavce 2 § 20 zák. č. 221/24 Sb. náhradu nákladu 365 Kč, jenž jí vznikl podporováním v nemoci Augusta K., kterého Vojtěch Š. zaměstnával od 20. srpna 1928 a přihlásil jej opožděně k pojištění až dne 28. srpna 1928, když již téhož dne byl onemocněl. Okr. úřad v Nitře výměrem z 12. prosince 1928 zamítl odvolání Vojtěcha Š. podané z tohoto platebního výměru. Zem. úřad v Bratislavě nař. rozhodnutím k odvolání Vojtěcha Š. zrušil však výměr okr. úřadu a zároveň platební výměr pojišťovny a osvobodil odvolatele od placení požadovaného nákladu s tímto odůvodněním: »Nesporné je, že zaměstnanec Gustav K., který nastoupil službu u Vojtěcha Š. 20. srpna 1928, onemocněl 28. srpna 1928. Přihláška podle záznamu pojišťovny došla k pojišťovně sice teprve 9. den po nástupu Gustava K., tedy dne 28. srpna 1928, ale zaměstnanec onemocněl a jak to nemoc, pojišťovna sama v přípise z 19. března 1929 seznává, potřeboval lékařské pomoci a léků teprve dne 28. srpna 1928, tedy téhož dne, kdy přihláška došla k pojišťovně. Tak onemocnění nenastalo před příchodem přihlášky do pojišťovny. Předpis § 20 odst. 2 zák. č. 221/20 ustanovuje, že zaměstnavatel je povinen zaplatiti útraty vzniklé následkem onemocnění, které nastalo před přihlášením. Poněvadž onemocnění před přihlášením nenastalo, byl odvolatel od placení nemoc, nákladů osvobozen.«
O stížnosti uvážil nss toto:
Stížnost, budujíc na nesporné skutečnosti, že zaměstnanec K. dne 28. srpna 1928 byl opožděně přihlášen k pojištění a téhož dne onemocněl, vytýká nař. rozhodnutí, že přes to uznalo, že onemocnění Gustava K. nastalo po příchodu přihlášky do pojišťovny; dovozuje, že názor ten se příčí skutkovému stavu i duchu zákona, ježto onemocnění jmenovaného nastalo zároveň téhož dne, kdy jeho přihlášení u pojišťovny se stalo, a předpoklad § 20 odst. 2 zák. č. 221/24 jest dán, když osoba, podléhající pojistné povinnosti, nebyla přihlášena buď vůbec, nebo byla přihlášena nenáležitým způsobem (§ 18 odst. 1 lit. a), nebo teprve dnem, kdy nastal pojistný případ.
Těmito vývody stížnost hájí právní názor, že zákon z 9. října 1924 č. 221 Sb. o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří cit. předpisem § 20 vylučuje, aby přihlášení pojištěnce bylo považováno za podané před pojistným případem tenkráte, když obě události se staly v týž den. Názor ten jest mylný.
Stížnost tu vkládá do ustanovení § 20 odst. 2, jež ostatně nepřesně cituje, něco, co v něm obsaženo není. Podle § 20 odst. 2 cit. zák. jest zaměstnavatel povinen nahraditi nemoc, pojišťovně náklad na dávky, jejž pojišťovna učinila podle ustanovení zák. nebo stanov, ačkoli pojištěnec nebyl přihlášen buď vůbec, nebo nenáležitým způsobem (§ 18 odst. 1 písm. a), nebo po uplynutí lhůty § 17 teprve, když nastal pojistný případ. O tuto poslední alternativu tu jde.
Podle svého jasného znění stanoví předpis ten za podmínku náhradní povinnosti jedině, aby pojistný případ (onemocnění, Boh. A 10166/32) časově předcházel opožděné přihlášce. Že by závazek zaměstnavatelův vznikl i tehdy, když obě události (přihlášení i onemocnění) nastaly v týž den, bez ohledu na to, která z nich předcházela, toho zákon nikde nestanoví. Znění zákona »po uplynutí lhůty § 17 teprve, když nastal pojistný případ«, jest jasné a jednoznačné a nelze znění zák. chápati a tedy vykládati jinak, nežli že závazek § 20 odst. 2 nenastává, byla-li tu přihláška již v okamžiku onemocnění (pojistného případu). Při výkladu zák. rozhoduje, co zákonodárce skutečně řekl, a nelze se poukazem na ducha zák. nebo úmysl zákonodárcův přenésti přes jasné znění zák. Ostatně se stížnost ani nepokusila dovoditi, že její výklad cit. ustanovení odpovídá duchu zák. Z cit. ustanovení jest právě naopak zřejmý úmysl zákonodárce nestíhati následky cit. § 20 zaměst- navatele, jenž přihlásil pojištěnce ještě před pojistným případem. Pak jest ovšem lhostejno, jaký byl časový interval mezi přihláškou a pojistným případem, jen když přihlášení časově předcházelo. Zdali je tomu tak, vyřeší si správní úřad jako otázku skutkovou.
Tak chápal citovaný předpis i žal. úřad, když skutkově zjistil, že onemocnění K.-ovo před jeho přihlášením nenastalo. Tomuto zjištění po stránce skutkové stížnost neodporuje, zejména mu nevytýká formálních vad.