Č. 11185.

Pojištění nemocenské, invalidní a starobní: * Zapsaná pojišťovna pomocná, provádějící nemocenské pojištění zaměstnanců, členů živn. společenstva z usnesení valné hromady společenstevní podle § 121 živn. ř., není společenstevní nemocenskou pojišťovnou podle § 27 zák. č. 221/1924 Sb.
(Nález ze dne 29. března 1934 č. 2091/32.)
Věc: Okresní nemocenská pojišťovna v P. proti ministerstvu sociální péče o sociální pojištění.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Jan S., pekař v B., odhlásil dne 10. ledna 1927 své zaměstnance z pojištění u okr. nemoc. pojišťovny v Plzni a přihlásil je ku Všeobecné nemocenské pojišťovně v Plzni. Okr. nemoc. pojišťovna v Plzni výměrem z 22. ledna 1927 tyto odhlášky nevzala na vědomí s odůvodněním, že zaměstnanci nepřestali vykonávati práce a služby povinně pojištěné a v důsledku toho příčily se odhlášky ustanovení § 17 zák. č. 221/24 Sb. K odvolání Jana S. rozhodla osp v Plzni výměrem z 2. března 1928, že okr. nemoc. pojišťovna v Plzni je povinna zmíněné odhlášky přijmouti, ježto není ustanovení, jež by přestup k jiné nemocenské pojišťovně za trvání pojistného poměru zakazovalo. Min. soc. péče nař. rozhodnutím v pořadu stolic potvrdilo tento výměr úřadu 1. stolice měníc jeho důvody takto:
»Tvrzení zaměstnavatele Jana S., že jest členem společenstva pekařů, které se dne 5. března 1908 od 1. března 1909 usneslo korporativně přistoupiti k Všeobecné nemocenské pojišťovně ve smyslu § 114 lit. g) a § 121 živn. řádu, ač nebylo spisově prokázáno, nebylo protistranou, jíž dána byla možnost o něm se vyjádřiti, popřeno, takže lze je vzíti za nesporné. V důsledku toho všichni zaměstnanci Jana S., s výjimkou osob zaměstnaných v domácnosti, byli ex lege členy Všeobecné nemocenské pojišťovny, která pro členy společenstva pekařů fungovala jako společenstevní pokladna ve smyslu § 27 zák. č. 221/24 Sb. Nešlo tedy v daném případě o odhlášku v technickém slova smyslu, ale o vyznačení legálního stavu, že totiž zaměstnanci Jana S. ex lege byli členy Všeobecné nemocenské pojišťovny fungující v daném případě jako pojišťovna společenstevní. Nebylo tedy třeba souhlasu pojištěnců, neboť § 30 cit. zák. vztahuje se jen na pojišťovny uvedené v §§ 28 a 29, nikoli na pojišťovny podle § 27 zák. č. 221/1924 Sb.«
O stížnosti, kterou na toto rozhodnutí podala okr. nemoc. pojišťovna v Plzni, uvážil nss toto:
Nař. rozhodnutí, jak zřejmo z jeho právě cit. odůvodnění, založeno jest na právním názoru, že zaměstnanci, o něž tu jde, byli ve smyslu § 27 zák. z 9. října 1924 č. 221 Sb. pojištěni ex lege u Všeobecné nemocenské pojišťovny v Plzni, poněvadž tato podle usnesení valné hromady živn. společenstva pekařů v Plzni z r. 1908 fungovala pro členy tohoto společenstva jako společenstevní nemocenská pojišťovna. Názoru tomu stížnost právem vytýká, že nemá v zákoně opory.
Cit. § 27 stanoví, že osoby povinně pojištěné, zaměstnané u povinných členů živn. společenstva — mimo osoby v domácnosti zaměstnané — jsou povinně pojištěny u společenstevní nemocenské pojišťovny, ve kterou se přeměňuje společenstevní nemocenská pokladna... Z ustanovení toho se podává, že povolává jen společenstevní nemocenské pojišťovny, vzniklé z dřívějších společenstevních nemocenských pokladen, k obligatornímu pojištění osob povinně pojištěných, zaměstnaných u povinných členů živn. společenstev. Všeobecná nemocenská pojišťovna však není společenstevní nemocenskou pojišťovnou, nýbrž zapsanou pojišťovnou pomocnou. I kdyby valná hromada společenstevní se byla svého času podle § 121 živn. řádu usnesla přistoupiti ke zmíněné zapsané pokladně pomocné, nelze tuto pojišťovnu s hlediska cit. § 27 považovati za společenstevní nemocenskou pojišťovnu. Tento paragraf, jak vpředu byl citován, přeměňuje ve společenstevní nemocenské pojišťovny jedině dosavadní společenstevní nemocenské pokladny.
Zákon o nemocenském pojištění z 30. března 1888 č. 33 ř. z. do organisace společenstevních pokladen nemocenských, zřízených podle ustanovení 7. hlavy živn. řádu, nijak nezasáhl, omeziv se pouze na předpis, že pokladny jsou povinny stanovy své ohledně právních nároků pojištěnců a příspěvkové povinnosti zaměstnavatelů uvésti v soulad s předpisy nového zák. (§ 58 odst. 2 a 3), a prohlásiv, že členové jejich nejsou povinni přistoupiti k některé pokladně podle tohoto zák. zřízené, a že ustanovení §§ 5 a 9, jakož i hlavy II, III a IV na ně se nevztahují (§ 58 odst. 1 a 4). Předpis § 11 novely z 15. května 1919 č. 268 Sb. zakázal pak tvoření nových společenstevních pokladen, § 58 odst. 2 ve znění zák. z 22. prosince 1920 č. 689 Sb. zavedl novou organisaci nemocenských pokladen společenstevních a důsledkem toho zrušil v čl. 4 předpisy živn. řádu o společenstevních nemocenských pokladnách. Novela z 22. prosince 1921 č. 489 Sb. konečně stanovila, že u společenstevní pokladny jsou povinně pojištěni všichni, kdo jsou zaměstnáni u členů společenstva, mimo osoby v domácnosti zaměstnané.
Z tohoto vývoje jest zřejmo, že nemocenský zákon, platný před účinností zák. č. 221/24 Sb., pod pojem »společenstevní nemocenské pokladny« zahrnoval jedině a výhradně nemocenské pokladny, zřízené pro zaměstnance členů společenstva živn. společenstvem samým, organisované původně podle ustanovení VII. hlavy živn. řádu.
Tyto pokladny převádí § 27 cit. zák. č. 221/24 Sb. na společenstevní nemocenské pojišťovny a nemá ustanovení, jež by jim na roveň kladlo zapsané pojišťovny pomocné, pojišťují-li zaměstnance členů živn. společenstva. O těchto zapsaných pojišťovnách pomocných má cit. zákon specielní ustanovení v §§ 29 a 30, kde stanoví zvláštní podmínky jejich organisace, neposkytuje jim však výsadu povinného — ipso iure — pojištění, jakou poskytl v § 27 společenstevním nemocenským pojišťovnám. Vykládal si tudíž žal. úřad nesprávně zákon, když vyslovil, že zaměstnanci Jana S. se stali ex lege členy Všeobecné nemocenské pojišťovny v Plzni podle § 27 zák. č. 221/24 Sb., a nezbylo, nežli nař. rozhodnutí, zakládající se pouze na tomto nezákonném názoru, zrušiti podle § 7 zák. o ss. Vývody stížnosti, zabývajícími se předpoklady přestupu od okresní nemocenské pojišťovny k zapsané pojišťovně pomocné, nemohl se nss zabývati, poněvadž žal. úřad s tohoto hlediska sporný případ neposuzoval.

Citace:

Č. 11185.. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 767-769.