Č. 11296.

Mimořádná opatření poválečná: Vl. nař. č. 106/1931 Sb., o likvidaci škod válečných a některých škod popřevratových, neposkytuje straně právního nároku na státní příspěvek k úhradě takovéto škody.
(Nález ze dne 23. května 1934 č. 4222/33.)
Věc: Mg. Ph. Václav M. v P. proti ministerské komisi zřízené ve smyslu § 4 vl. nař. č. 106/1931 Sb. o státní příspěvek k úhradě škody válečné.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Podáním z 5. září 1921, došlým k min. zahr. 6. září 1921, přihlásil st-l škody způsobené mu válečnými událostmi v částce 34000 Kč. V dalším obsahu podání bylo uvedeno, že ztráty ty utrpěl st-l v době svého zajetí v Přemyšlu a za svého nuceného pobytu v Rusku od 21. března 1915 do 15. června 1916. Při svém návratu z Ruska přihlásil ihned tyto škody a obdržel od rak.-uher. min. války roku 1918 jako výpomoc 500 K. Následuje výpočet a ocenění jednotlivých předmětů.
Podáním z 29. října 1924, řízeným na mno a došlým k posádkovému vojenskému velitelství Velké Prahy 4. listopadu 1924 žádal st-l o náhradu škody způsobené mu tím, že mu policie v Přemyšlu zabavila předměty uvedené v připojeném seznamu a oceněné 522 Kč. Seznam ten jest podle spisů soudně ověřený opis seznamu věcí zabavených u Václava M., vydaného v Přemyšlu 22. dubna 1920 tamním policejním úředníkem. V podání jest dále uvedeno, že o náhradu této škody žádal st-l písemně min. zahr. 16. května 1920, že však žádost ta byla tímto min. vrácena mno. Toto podání vyřídilo mno výnosem č. 29212/1919 v ten smysl, že přihlášenou škodu v částce 522 Kč přijalo do soupisu, jehož min. zahr. užije při mezistátním jednání s Polskem o náhradu škod převratových a popřevratových. Současně upozornilo mno st-le, že není dosud známo, kdy dojde k řešení té otázky a že nelze předvídati výsledek jednání.
V podání de pres 7. prosince 1931, učiněném u komise pro likvidaci válečných škod při min. vnitra, ukázal st-l na obě výše zmíněná podání a na vyřízení, jehož se mu dostalo posléze uvedeným výnosem mno a uváděl, že doplňuje své podání ze září 1921 tím, že jest čsl. státním občanem, že bydlí od převratu v Praze a že jest v důsledku utrpěné válečné škody ohrožen na své hospodářské existenci. Ve svém přiznání k dávce z majetku přiznal k 1. březnu 1919 jmění 35211 Kč a zaplatil na dávce té 3000 Kč. Jest svobodný a od srpna 1920 na trvalém odpočinku. Jeho výslužné činilo měsíčně do roku 1926 Kč 1.100'—. Od roku 1926 do roku 1930 měsíčně 2000 Kč a od té doby 3100 Kč. Podání obsahovalo konečné žádání, aby st-lovo podání z 5. září 1921 bylo příznivě vyřízeno.
Podle spisů byla obě úvodem zmíněná podání meziministerskou komisí projednána ve schůzi konané 14. října 1932 a zamítnuta, a to podání první z 5. září 1921 s poznámkou, že hospodářská existence strany není ohrožena, podání pak druhé z 29. září 1924 s poznámkou stejnou a dále, že přihláška jest opožděna.
Výnosem min. vnitra z 24. října 1932 dostalo se pak st-li tohoto vyřízení: »Vaše přihlášky byly pojaty do soupisu k účelům mezinárodního jednání o náhradu. Jednání toto skončilo bezvýsledně. Ministerská komise, zřízená při min. vnitra, přezkoumavši Vaši přihlášku podle vl. nař. ze 3. července 1931 č. 106 Sb., státní příspěvek k úhradě škod Vám nepřiznala.
O stížnosti brojící proti nepřiznání státního příspěvku nss uvážil:
Podle ustanovení vl. nař. ze 3. července 1931 č. 106 Sb., o likvidaci škod válečných a některých škod popřevratových, může býti osobám, které podaly do konce roku 1921 přihlášku, podle vl. nař. č. 366/1920 Sb. o přihlašování, vyšetřování a soupisu válečných škod podle mírových smluv, poskytnut státní příspěvek v hotovosti k úhradě těchto škod, jsou-li čsl. státními občany . . . . . . nemají-li v době vyhlášení tohoto nařízení bydliště mimo území Čsl. republiky, jsou-li dosud v důsledku utrpěné škody ohroženy na své hospodářské existenci a nebyly-li již jiným způsobem odškodněny (§ 2). Za podmínek právě uvedených, může býti státní příspěvek v hotovosti poskytnut též k úhradě škod způsobených v době připravovaného plebiscitu hornoslezského, pokud byly přihlášeny nejpozději do 1. února 1922 (§ 3 lit. c). O poskytnutí státního příspěvku podle §§ 2 a 3 rozhoduje zvláštní komise, jež bude zřízena u min. vnitra . . . . . ., jež rozhoduje s konečnou platností podle volného uvážení, přihlížejíc k počtu žádostí, k pohotovým prostředkům a k osobním, zejména majetkovým poměrům žadatelovým (§ 4).
Z těchto ustanovení plynou po právní stránce tyto důsledky:
Na poskytnutí státního příspěvku nemá strana právního nároku, a to ani tehdy, jsou-li splněny v tom kterém případě veškeré podmínky, uvedené v § 2, resp. v § 3 cit. nař. č. 106/1931 Sb. To plyne z dikce cit. §§ 2 a 3, že příspěvek ten může býti poskytnut, jsou-li splněny podmínky dále v tomto bodě uvedené. Stanovení těchto podmínek nemá právní význam pro vznik nároku stran na státní příspěvek, nýbrž vyjadřuje jen jasně vůli zákonodárcovu, že nejsou-li splněny, nesmí býti příspěvek, o nějž se jedná, poskytnut, i kdyby s hlediska ekvity neb z důvodů jiných jeho poskytnutí bylo doporučitelno. Stanovení řečených podmínek jest tudíž instrukcí pro rozhodující orgán, stanovící meze jeho působnosti a odpovědnosti. Teprve, byly-li veškeré tyto podmínky splněny, může orgán ten — ministerská komise zřízená při min. vnitra — podle § 4 volně uvážiti okolnosti toho kterého případu, přihlížejíc k momentům v této normě uvedeným a výše dotčeným, zda státní příspěvek poskytne či nikoliv. Nemá-li strana za žádných okolností právní nárok na poskytnutí příspěvku toho, pak ji nelze přiznati ani nárok na to, aby jí byly sděleny motivy, které vedly rozhodující orgán k jeho nepřiznání.
Aplikují-li se tyto úvahy na daný případ, nutno dospěti k závěru, že stížnost není důvodná ani věcně, pokud se snaží zkonstruovat právní nárok st-lův na poskytnutí státního příspěvku ani po stránce formální, pokud tvrdí, že ji stihá procesní újma tím, že jí nebyly sděleny důvody nař. rozhodnutí, resp. skutkové předpoklady, na jichž základě a za jejichž zhodnocení dospěl žal. úřad k svému výroku, straně nepříznivému. — — —

Citace:

Č. 11296.. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 1074-1076.