Č. 11246.

Zaměstnanci veřejní. — Školství. — Řízení správní: Proti rozhodnutí zemského úřadu (zemského presidenta) o platových nárocích profesora zemské hospodářské školy je přípustno odvolání na min.
(Nález ze dne 28. dubna 1934 č. 8689.) Prejudikatura: srov. Boh. A 9537/31, 10791/33, CCCCXLIII/33.
Věc: Dr. Jaroslav H. v P. proti zemskému úřadu v Brně o zastavení služebního přídavku.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vadnost řízení.
Důvody: Výměrem zem. úřadu v Brně ze 7. ledna 1932 zastavena byla st-li, profesoru zemské vyšší hospodářské školy v P., koncem měsíce listopadu 1931 na základě § 148 odst. 1 plat. zák. a odst. 3, III usnesení vlády z 20. března 1928 výplata služebního přídavku ročních 3000 Kč, ježto jmenovanému byla udělena zdravotní dovolená počínajíc dnem 1. října 1931 až do 15. února 1932. Ve výměru bylo poučení, že st-1 může proti němu podati námitky podle odst. 1 § 151 plat. zák. do 15 dnů u zem. úřadu v Brně. St-lovy námitky proti tomuto výměru zamítl žal. úřad nař. rozhodnutím.
Maje rozhodnouti o stížnosti podané do tohoto rozhodnutí, musil se nss z důvodů zkoumání své vlastní kompetence na prvním místě zabývati otázkou, zda rozhodnutí stížností naříkané jest aktem adm. úřadu ve smyslu § 5 zák. o ss konečným.
St-1 jako profesor zemské vyšší hospodářské školy stal se podle § 10 odst. 1 zák. ze 14. července 1927 č. 125 Sb. zaměstnancem země Moravsko-slezské a podléhal podle § 53 cit. zák. ve věcech svého služebního poměru, pokud by šlo o ustanovení ve službách zemských, kompetenci zemského výboru, v ostatních směrech pak kompetenci zemského presidenta. Nss vyslovil již v nál. Boh. A 9537/31, že sluší ustanovení poslední věty odst. 1 § 53 cit. zák., že jsou zemští zaměstnanci služebně podřízeni zemskému presidentu, rozuměti v ten smysl, že předpis ten nestanoví pouze, kdo jest služebně představeným zemských zaměstnanců, nýbrž že zároveň normuje kompetenci zemského presidenta činiti ona opatření v oboru služebního poměru zemských zaměstnanců, která nejsou výslovně vyhražena zemskému zastupitelstvu neb zemskému výboru. V dalším svém nál. Boh. A 10791/33 vyslovil nss, že zem. úřadem po rozumu § 5 a čl. 8 odst. 1 zák. č. 125/1927 Sb. rozumí se též zemský president, rozhoduje-li o služebních poměrech zemských zaměstnanců ve smyslu posl. věty 1. odst. § 53 cit. zák. a že není proto jeho rozhodnutí v těch věcech vydané konečné. Na názoru tom trvá nss i v daném případě.
Ve sporném případě rozhodoval zem. úřad (zemský president) nař. rozhodnutím o námitkách st-lových, podaných podle § 151 odst. 1 plat. zák. Šlo tedy o rozhodnutí zem. úřadu, vydané v I. stolici, z něhož lze se odvolati podle čl. 8 odst. 1 zák. o org. pol. správy č. 125/1927 Sb. k příslušnému ministerstvu, poněvadž opravný prostředek není výslovným předpisem vyloučen (srov. plenární usnesení Boh. A CCCCXLIII/ 33).
Z uvedeného plyne, že nař. rozhodnutí není rozhodnutím poslední stolice v pořadu instančním a byla by stížnost k nss-u do tohoto rozhodnutí podaná nepřípustnou podle § 5 zák. o ss. Leč nss vzal v úvahu, že k nař. rozhodnutí nebylo připojeno poučení o možnosti dalšího opravného prostředku, jak přikazuje předpis § 68 odst. 2 a § 71 vl. nař. č. 8/1928 Sb. Tím však byl st-1 uveden v omyl, že jde o rozhodnutí konečné, které opravnému prostředku administrativnímu již nepodléhá a sveden k tomu, aby místo odvolání k ústřednímu úřadu podal ihned stížnost na nss; tím mu byla ztížena obrana jeho práv. Slušelo proto nař. rozhodnutí zrušiti podle § 6 zák. o ss, aniž měl nss možnost, zabývati se meritem sporu.

Citace:

č. 11246. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 940-942.