Č. 11052.

Honební právo. — Policejní právo trestní (Slovensko): * K zákonné skutkové podstatě honebního přestupku podle § 26 zák. čl. XX:1883 se vyžaduje, aby pachatel jednal úmyslně.
(Nález ze dne 8. února 1934 č. 1530.)
Věc: Arnošt W. ve S. proti zemskému úřadu v Bratislavě o přestupek pytláctví.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud jím byl st-l uznán vinným přestupkem pytláctví a byl mu uložen za tento přestupek trest, zrušuje se pro nezákonnost. Důvody: Okr. úřad ve Spišské Nové Vsi, odsuzuje st-le za přestupek § 26 zák. čl. XX:1883, vyslovil v odůvodnění svého rozsudku, že st-l spáchal tento přestupek tím, že dne 13. června 1931 vkročil s puškou do revíru soukromého žalobce.
Žal. úřad, nevzav zřetele na námitky odvolání podaného proti rozsudku 1. stolice, v němž st-l dovozoval, že do revíru soukromého žalobce vstoupil, nemaje v úmyslu pytlačiti, potvrdil rozsudek 1. stolice z jeho důvodů, dodav, že st-l ozbrojen puškou vstoupil do cizího honebního revíru, kterýžto čin podle zásadního nař. uher. min. vnitra č. 2147/1906 sám o sobě vyčerpává skutkovou podstatu pytláctví. Z tohoto odůvodnění nař. rozhodnutí je zřejmc, že žal. úřad stojí na stanovisku, že st-l se dopustil přestupku kladeného mu za vinu tím, že vstoupil s puškou do cizího revíru, i když úmyslu pytlačiti neměl. Není tedy po názoru žal. úřadu projeveného v nař. rozhodnutí a hájeného také v odvodním spise podaném k nss ke skutkové podstatě přestupku § 26 zák. čl. XX: 1883 třeba, aby pachatel jednal úmyslně. Stížnost naproti tomu namítá, že se st-l přestupku kladeného mu za vinu nedopustil, poněvadž úmyslu pytlačiti neměl.
Nss uznal stížnost odůvodněnou:
V § 26 zák. čl. XX:1883, změněném pokud jde o trestní sazbu § 10 zák. z 25. června 1929 č. 98 Sb., se ustanovuje, že kdo loví bez povolení vlastníka, anebo, je-li honitba pronajata, bez povolení nájemce, potrestá se — pokud nejde o čin trestný soudem — pokutou až do 1000 Kč, kterážto pokuta, je-li přestupek opětován nebo vzešla-li z něho značná škoda, může býti zvýšena až do 5.000 Kč, a je-li nedobytná, má býti přeměněna podle míry zavinění v náhradní trest vězení, nejdéle však dvacetidenní.
Co znamená slovo »loviti« není v zákoně stanoveno, a sluší proto toto slovo vyložiti podle toho, jaký má význam v obecné mluvě. V této rozumí se slovem »loviti« stíhání, chytání a usmrcování lovné zvěře užitkové, tedy každá záměrná činnost lidská směřující ke zmocnění se lovné zvěře užitkové. Záleží proto skutková podstata přestupku § 26 zák. čl. XX:1883 v záměrné činnosti lidské směřující k zmocnění se lovné zvěře užitkové bez povolení osoby oprávněné k výkonu honebního práva a vyžaduje se k ní tedy po subj. stránce úmyslnost pachatele.
Zbudoval-li žal. úřad nař. rozhodnutí na právním názoru, že ke skutkové podstatě přestupku § 26 uvedeného zák. hon. se nevyžaduje, aby pachatel jednal úmyslně, vyložil zákon nesprávně. K poukazu žal. úřadu na zásadní výnos uher. min. vnitra č. 2147/1906 sluší uvésti, že právní názor, který snad došel výrazu v tomto výnosu, jest pro výklad zákona bez právního významu. Nemusil proto nss ani zkounrati, zdali onen výnos má skutečně význam a smysl, který mu žal. úřad dává.
Z toho, co bylo uvedeno, plyne pro konkrétní spor toto: Jak bylo již uvedeno, hájil se st-l v odvolání podaném proti rozsudku I. stolice, kterým byl odsouzen pro přestupek § 26 zák. čl. XX:1883, tím, že do revíru soukromého žalobce vstoupil nemaje úmyslu pytlačiti. Tím vznesl na spor otázku, jíž vzhledem k tomu, co bylo vyloženo shora, právní rozhodnost pro konkrétní spor upříti nelze. Bylo proto na žal. úřadu, aby zkoumal, je-li tato obrana st-lova správná. Neučinil-li tak, jest řízení v podstatném bodu neúplné a proto vadné. Ježto pak žal. úřad ke zmíněné obraně st-lově nepřihlédl, jsa nesprávného právního názoru, že obrana ta je pro spor nerozhodná, musilo býti nař. rozhodnutí zrušeno podle § 7 zák. o ss.

Citace:

Č. 11052. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 408-410.