Č. 11265.

Stavební právo (Praha): Omezení, která lze v přehledném plánu regulačním a zastavovacím ukládati majitelům pozemků s ohledem na estetiku města, mohou se týkati jen objektu stavebního, nikoliv osoby stavebníkovy.
(Nález ze dne 9. května 1934 č. 9610.)
Věc: Eduard B. v P. (adv. Dr. Jiří Klouda z Prahy) proti ministerstvu veřejných prací o přehledný regulační a zastavovací plán.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost. Důvody: Vyhláškou ze 17. července 1927 byl u státní regulační komise v Praze, počínaje dnem 18. července 1927, vyložen regulační a zastavovací plán na úpravu výstupní komunikace petřínské z Újezdu přes zahradu Seminářskou, Lobkoviczkou a Strahovskou a jejího okolí. Podle tohoto plánu má mimo jiné úzká ulička vedoucí dosud z Karmelitské ulice mezi dvory čp. 409 a 412 k lanové dráze petřínské býti rozšířena na 20 m a oba bloky k této nové ulici přiléhající mají býti zastavěny veřejnými budovami.
Přes námitky, jež st-1 jako vlastník stav. parcely č. kat. 620 s domem čp. 408-III při severní straně jmenované uličky proti tomuto plánu po- dal a v nichž se bránil tomu, aby celý jeho pozemek, pokud nepřipadá na projektované rozšíření ulice, byl určován k zastavění budovou veřejnou, žal. min. nař. rozhodnutím plán ten beze změny potvrdilo a při tom shora uvedené námitky st-lovy zamítlo.
St-1 odporuje schválené regulaci území na úpatí Petřína potud, že partie, v níž je situována stavební parcela č. 620, je vyhražena k zastavění komplexem veřejných budov, čímž se st-li odnímá možnost, aby sám svého pozemku k zastavění využil. Sporné regulační řešení je se strany úřadu odůvodňováno ohledy estetickými, jež vyžadují jednotné výtvarné koncepce budov, jež na úpatí Petřína budou zřízeny, což je podle mínění žal. úřadu zabezpečeno největší měrou vyhražením tohoto území pro komplex budov veřejných. S tímto odůvodněním byly zamítnuty námitky st-lovy, v nichž tento v podstatě dovozoval, že zamýšleného estetického účinu je možno dosáhnouti též tím způsobem, že se soukromým vlastníkům uloží jednotný zastavovací program, stanovící i podrobnosti stavebních projektů.
Nss uvažoval o stížnosti, jež opakuje a rozvádí námitky vznesené proti vyloženému plánu, následovně.
Zájem estetický je zajisté jedním z oněch veřejných zájmů, jež mají podle zák. č. 88/20 Sb. přehledným regulačním plánem býti zabezpečeny. Potřebám tohoto zájmu musí i svoboda pozemkového vlastnictví ustoupiti. Nss není ovšem povolán, aby věcně zkoumal otázku, jakých úprav je zapotřebí, aby estetickému požadavku bylo vyhověno. Formulují-li úřady, stanovící přehledný plán regulační a zastavovací, estetický požadavek v ten smysl, že je třeba jednotné výtvarné koncepce budov, jež na úpatí Petřína budou v bližší nebo vzdálenější budoucnosti zřízeny, nemůže nss věcnou správnost tohoto odborného úsudku přezkoumávati, nýbrž musí od něho vycházeti, a to tím spíše, ježto po stránce formální není a podle povahy věci zpravidla ani nemůže býti tato odborná premisa regulačních disposic stižena nějakou procesní vadou. Stížnost ostatně proti zmíněnému estetickému požadavku, jenž tvoří východisko sporné regulace, ani nebrojí.
Na sporu jest otázka jiná, to jest jakými prostředky má řečený estetický požadavek býti realisován. Lze připustiti, že v zájmu městské estetiky je přípustno majitelům pozemků v plánu přehledném ukládati nejrůznější omezení, pokud jsou podle své povahy s to, aby jimi požadavky městské estetiky byly uspokojeny. Omezení tato mohou se však, stejně jako je tomu při všech jiných omezeních z přehledného plánu resultujících, týkati toliko objektu, mohou tedy stanoviti na př. způsob zastavění, rozměry a vnější podobu budov a za okolností snad i modality půdorysu po případě i jiné náležitosti.
Omezení taková nemohou se však zásadně týkati osoby stavebníkovy. Nemohou tedy předpisovati, že na určitém pozemku smí stavbu zřídili jen stavebník určité kvality, na př. stavebník veřejný, jako je stát, obec a pod. Takovéto omezení šlo by nad meze věcných omezení vlastnické svobody, již jako řád stavební tak i zák. č. 88/20 Sb. mají jedině na zřeteli. Bylo by snad nejvýše možno připustiti, že plán přehledný může osobu stavebníka určití nepřímo a to v ten způsob, že připustí jen takové zastavění, jaké od soukromého vlastníka vůbec se nedá očekávati, čili že pro zastavění předepíše takové vlastnosti budov, jež jsou soukromému stavebníku naprosto nedosažitelný.
V případě, o nějž jde, však st-1 uplatňoval, že stanoveného estetického účinu je možno dosíci stejně dokonale řadou omezení, jež mohou býti plánem přehledným nebo na jeho podkladě uloženy kterémukoli stavebníku, tedy i stavebníkům soukromým. Nemožnost realisovati tímto způsobem estetický požadavek jednotné výtvarné koncepce budov, není však nař. rozhodnutím dokázána.
Žal. úřad hájí své rozhodnutí v odvodním spise mimo jiné arci i tím, že st-1 zamýšlí na svém pozemku vystavěti rodinný dům, z čehož pak dovozuje, že zřízení rodinného domu nedalo by se srovnati s estetickým požadavkem, jejž plán přehledný chce prosaditi. Než i kdyby bylo vůbec jisto, že právě komplexem veřejných budov bude nejlépe dosaženo žádoucího estetického účinu, nelze nahlédnouti, proč by jednotné výtvarné koncepce budov, o kterouž podle odůvodnění nař. rozhodnutí jedině běží, nedalo se docíliti při stavbách soukromých, třeba snad šlo o domy rodinné, když stavby tyto bez ohledu na jejich účelové určení je možno podrobiti podmínkám k jednotné koncepci celku nutícím.
Po těchto úvahách nemohl nss uznati, že omezení na st-le uvalené, jež týká se osoby stavebníka, odnímajíc st-li možnost, aby sám svého pozemku stavebně využil, má v dané situaci zejména za okolností žal. úřadem uplatněných dostatečnou právní oporu, a bylo proto nař. rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. o ss.
Otázkou, zda bylo by možno st-le omeziti v jeho vlastnické svobodě tím, že jeho pozemek by se vyhradil pro určitou veřejnou budovu, nss se nezabýval a zabývati nemusil, neboť nejde o to, zda st-lova pozemku je pro určitou veřejnou budovu zapotřebí, nýbrž sporné omezení zastavitelnosti st-lova pozemku stanoveno bylo z důvodů podstatně jiných, t. j. z řečeného důvodu estetického a je tedy na sporu toliko otázka, zda k dosažení účinu estetického je přípustným onen prostředek, jehož regulační komise a žal. min. použily, t. j. reservování pozemku pro veřejné budovy konkrétně ostatně zcela neurčité.

Citace:

č. 11265. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 992-994.