Č. 11036.

Závodní výbory: Řízeni je podstatně vadné, odmitne-li rozhodčí komise stížnost záv. výboru do propuštění dělníků z práce, pro svoji nepříslušnost, poněvadž po jejím názoru byl důvod k propuštění podle § 82 živn. ř. »pravděpodobně« dán.
(Nález ze dne 31. ledna 1934 č. 1981.)
Věc: Dělnický závodní výbor kaolinových a šamotových závodů v D. proti rozhodčí komisi podle zákona o závodních výborech v Přešticích o propuštění zaměstnanců.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vadnost řízení. Důvody: Stěžující si záv. výbor podal u žal. rozhodčí komise stížnost proti zúčastněné straně, protože propustila z práce náhradníka záv. výboru a jiných šest dělníků, poněvadž dne 7. února 1931 po ukončení směny odepřeli vykonati přidělenou jim práci. Záv. výbor navrhl, aby bylo rozhodnuto, že propuštění uvedených zaměstnanců odporuje zákonu a zároveň aby byli přijati zpět do práce za dřívějších podmínek a aby jim byl nahražen výdělek mezi tím ušlý.
Nař. rozhodnutím zamítla rozhodčí komise stížnost pro svoji věcnou nepříslušnost, ježto na prvni pohled se zdá dosti důvodným, že jest tu výpovědní důvod podle § 82 živn. ř., tedy soukromoprávní důvod a nárok, který řešiti není oprávněna rozhodčí komise, nýbrž řádný soud (§ 3 lit. g).
O stížnosti uvažoval nss takto:
Žal. rozhodčí komise prohlásila se za nepříslušnou proto, že uvedení zaměstnanci dopustili se jednání (bezdůvodné odepření práce), pro které mohl býti pracovní poměr zrušen bez výpovědi podle § 82 živn. ř., čímž pozbyli ochrany zaměstnance pracujícího v závodě déle než tři léta [§ 3 g) zák. o záv. výb.]. Při tom ovšem rozhodčí komise přehlédla, že také v tom případě, když zaměstnanec zavdal příčinu k propuštění podle § 82 živn. ř., jest rozhodčí komise povinna rozhodnouti o nárocích podle § 3 g) zák. o záv. výb. Aby tak mohla učiniti, musí zjistiti předpoklady, které nárok ten zakládají nebo vylučují. Vzejde-li tedy otázka, zda zaměstnavatel měl důvod propustiti zaměstnance bez výpovědi (§ 82 živn. ř.) a není-li tato otázka již právoplatně rozhodnuta příslušným soudem, musí si rozhodčí komise tuto otázku vyřešiti sama. Její výrok o té otázce má povahu pouze prejudicielní a jest pouze předpokladem pro judikátní rozhodnutí podle § 3 g) zák. o záv. výb., k němuž je rozhodčí komise příslušná, a které nemůže odepříti jen proto, že judikátní rozhodnutí o prejudicielní otázce (o důvodu podle § 82 živn. ř.) přísluší soudu.
Rozhodčí komise měla tedy věcně rozhodnouti o nárocích podle § 3 g) zák. o záv. výb. Shledala-li, že jest zde dán důvod k propuštění zaměstnanců podle § 82 živn. ř., měla nároky vznesené podle § 3 g) zák. o záv. výb. jako bezdůvodné zamítnouti, neboť má-li zaměstnavatel k propuštění zaměstnance právní důvod podle § 82 živn. ř., nemohou nároky podle § 3 g) zák. o záv. výborech vzejíti.
Rozhodčí komise se zabývala arci otázkou, zdali skutková podstata propouštěcího důvodu podle § 82 živn. ř. byla dána. Než místo, aby v řízení náležitě zjistila, zda důvod ten existuje po právu či nic a pak meritorně rozhodla o nároku podle § 3 g) zák. o záv. výb., spokojila se s úsudkem, že důvod k propuštění zaměstnanců podle § 82 živn. ř. byl pravděpodobně dán a odmítla pak stížnost pro svoji věcnou nepříslušnost. Pro tento vadný postup bylo nař. rozhodnutí zrušiti podle § 6 zák. o ss.

Citace:

Č. 11036. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 365-366.