Č. 11021.

Dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí: Preklusí podle § 16 odst. 1 in fine dávk. pravidel je sice strana vyloučena ze součinnosti při zjišťování vyměřovacích základů, avšak tím není úřad zproštěn povinnosti, aby pomůcek, které si opatřil, použil správně podle předpisů a v duchu dávkových pravidel; straně, třeba je prekludována, nelze upírati právo namítati, že závěr úřadu nemá podkladu v pomůckách jím použitých.
(Nález ze dne 25. ledna 1934 č. 1776.)
Věc: Miloslav T. v P. (adv. Dr. Bedř. Hrabal z Prahy) proti zemskému úřadu v Praze o dávku z přírůstku hodnoty nemovitostí.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Trhovou smlouvou ze dne 21. května 1930 spoluprodal st-l dům č. ... v Praze. Platebním rozkazem z 29. ledna 1931 vyměřena z převodu toho dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí na podkladě nabývací ceny podle smlouvy 850.000 Kč.
Podané odvolání bylo v pořadu stolic nař. rozhodnutím zamítnuto z těchto důvodů: »Strana domáhá se toho, aby hodnota nabývací stanovena byla nejen podle formální ceny za nemovitost, nýbrž aby k ní byl započten i peníz 450.000 Kč zaplacený prodávající straně za to, že se vzdala provozování sanatoria v domě, který byl předmětem prodeje. Strana poukazuje předně k tomu, že magistrát vypočítal původně 10%ní obecní přirážku z převodního poplatku z trhové ceny 850.000 Kč, že však dodatečně tento výměr stornoval a obecní přirážku vyměřil nejen z trhové ceny 850.000 Kč, nýbrž také z obnosu 450.000 Kč, tvrdě, že tento obnos 450.000 Kč nelze uznati jako úplatu za to, že prodávající se vzdal práva provozování sanatoria, nýbrž, že tento obnos je úplatou za prodanou nemovitost. Stejně byl také příslušný 7% ní převodní poplatek státní z této úhrnné ceny 1,300.000 Kč vyměřen a stranou zaplacen. Výtku strany takto odůvodněnou nelze shledati za důvodnou, neboť zjišťování základů pro vyměření dávky z přírůstku hodnoty provádí se úplně samostatně bez ohledu na průběh vyměřování převodního poplatku státního a obecní přirážky z tohoto poplatku. Co se týče dalšího odůvodnění požadavku strany, nutno sice straně dáti za pravdu, že písemná smlouva neobsahuje vždy věrný obsah toho, co při jednání bylo smluveno. Z dávkových pravidel nelze vyčisti, že by stála na formálním stanovisku, podle něhož by bylo výhradně rozhodné udání v písemné smlouvě. Naopak stojí dávková pravidla na zásadě vyšetření materielní pravdy, jak je patrno již ze znění 2. odst. § 5 dávkových pravidel (zjištěná cena). Prohlášení strany, že nabývací cena obnášela ve skutečnosti Kč 1,300.000, jest však obsaženo v přiznání opožděně podaném. Zmeškáním lhůty k podání přiznání vyloučila se strana ze součinnosti při zjištění skutkové podstaty, a nenastala tudíž pro vyměřující úřad prohlášením tím povinnost k zjištění skutečně smluvené ceny.«
O stížnosti do rozhodnutí toho podané uvážil nss:
St-l se ve svém odvolání k žal. úřadu domáhal toho, aby byla vzata za základ nabývací cena 1,300.000 Kč místo 850.000 Kč, a nárok svůj odůvodňoval jednak tím, že ona cena vzata za základ při vyměřování státního poplatku převodního a obecní přirážky k němu, jednak tím, že částka 450.000 Kč, smluvená v trh. smlouvě ze 4. října 1929 za vzdání se práva provozu sanatoria tehdejším zcizitelem Drem G., ve skutečnosti byla součástí trhové ceny za nemovitost. — — — — —
Ke druhé námitce žal. úřad sice uznal, že pro otázku, jaká jest trhová cena nemovitosti, nerozhoduje znění, nýbrž obsah, smysl smlouvy trhové, a že úřad zásadně jest povinen tuto cenu zjistiti podle zásady pravdy materielní, má však za to, že v daném případě úřad této povinnosti byl sproštěn, poněvadž strana, podavši přiznání k dávce pozdě, vyloučila se tím z účasti při zjišťování vyměřovacích základů, resp. nabývací ceny.
S tím názorem nemůže nss souhlasiti.
Podle § 16 odst. 1 in fine dávk. pravidel, nepodá-li strana včas přiznání, vyměří úřad dávku na základě pomůcek, které má po ruce. Strana je tedy ovšem vyloučena ze součinnosti při zjišťování vyměřovacích základů, t. j. úřad jest oprávněn bez součinnosti strany opatřiti si pomůcky k zjištění tomu potřebné, a strana nemůže s úspěchem namítati, že pomůcky, — o sobě způsobilé —, jsou nesprávné nebo neúplné. Tím není však úřad sproštěn povinnosti, aby pomůcek, které si opatřil, použil správně podle direktiv a v duchu dávkových pravidel, a straně, i když jest prekludována, nelze upírati právo namítati, že závěr úřadu nemá v pomůckách jím použitých podkladu.
V daném případě úřad položil vyměření dávky za základ nabývací cenu nemovitosti ve smyslu § 5 dávk. prav., který nařizuje, že jest vžiti za základ zjištěnou cenu. Jako pomůcky k zjištění ceny použil úřad smlouvy ze 4. října 1929. Uznává-li žal. úřad — a to právem —, že nerozhoduje pouhé znění, nýbrž smysl smlouvy, a že podle dávkových pravidel platí zásada pravdy materielní, pak byl povinen, když jako pomůcky k zjištění ceny použil zmíněné smlouvy, zkoumati pravý smysl její, tedy zkoumati, jaká zcizovací cena podle skutečné vůle stran, jak se z celého obsahu smlouvy jeví, byla tehdy sjednána. Poněvadž žal. úřad, vycházeje z nesprávného právního názoru o následcích opožděného podání přiznání, tak neučinil, bylo nař. rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

Č. 11021. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 330-332.