Č. 11068.

Církevní věci. — Řízení před nss-em (Slovensko): I. * Řecko-katolický biskup na Slov. je legitimován k podání stížnosti na nss jménem řecko-katolické církevní obce do rozhodnutí zem. úřadu o povinnosti patrona ke znovuzřízení vyhořelých patronátních budov, a to i tehdy, když v řízení před úřady správními sám se nezúčastnil. — II. Znovuzřízení zničených církevních budov patronem není pojmově neslučitelno s institutem patronátu.
(Nález ze dne 14. února 1934 č. 2982.)
Prejudikatura: ad I. srv. Boh. A 10668/33, ad II. srov. Boh. A 10827/33.
Věc: Řecko-katolická církevní obec v J. proti zemskému úřadu v Bratislavě o znovuzřízení patronátních budov.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Podáním ze dne 30. srpna 1928 oznámil řecko-katolický farář v J. okresnímu úřadu ve Staré Lubovni, že řecko-katolická farní budova v J. i s hospodářskými stavbami k ní patřícími dne 25. září 1927 úplně vyhořela, a že patron Alfred P. přes opětovné upomínání se stavbou nových budov dosud nezapočal a žádal proto řecko-katolický farář, aby proti patronovi bylo zakročeno, aby své patronátní povinnosti co nejdříve učinil zadost. Po konaném šetření uznal okresní úřad ve Staré Lubovni výměrem z 28. února 1931 na základě obsahu kanonické visitace řecko-katolické fary v J. z 2. září 1880 patrona Alfreda P. a spol. povinnými, aby do 6 měsíců od pravoplatnosti tohoto výměru znovu vystavěli farní budovu a stáje pro koně, skot a ovce a opravili ohradní zeď farní, v těch rozměrech, jak byly před požárem v r. 1927, vlastním nákladem, a aby dále v téže lhůtě znovu vystavěli hospodářská stavení k farní budově patřící v těch rozměrech, jak byly před požárem v r. 1927, s přispěním věřících. Dalším výměrem z 20. června 1931 stanovil okr. úřad ve Staré Lubovni náklady, jež strana podlehnuvší je povinna nahraditi straně zvítězivší.
K odvolání spolupatronů Alfreda P. a Marie B. zrušil zem. úřad v Bratislavě nař. rozhodnutím výměry okr. úřadu. V důvodech uvedeno toto:
»Takto bylo třeba rozhodnouti, poněvadž ze skutkového stavu sporné věci, zjištěného v jednacích spisech, je patrno, že Alfred P. a spol. dne 25. září 1927 v J. požárem zničenou řecko-katolickou farní budovu a k ní patřící hospodářská stavení nejsou povinni na své vlastní útraty znovu vystavěti pod titulem jich udržování jako závazku vyplývajícího z patronátního poměru. Není sice pochybnosti o tom, že zmíněné patrony podle bodu 196 předložené kanonické visitace váže povinnost prováděti opravy farní budovy a k ní patřících budov hospodářských, kterouž povinnost patroni dosud skutečně i plnili, avšak z povahy instituce patronátu plyne, že povinnosti patrona se vztahují jen na udržování v dobrém stavu kostela, fary a s ní souvisejících jiných, jakož i hospodářských budov, a dotování církevního obročí. Nevztahuje se však povinnost patrona i na to, aby zřícené a vůbec zničené objekty církevního obročí i znovu vystavěl. Výjimku z tohoto pravidla činí jen ten případ, nekoná-li patron ani na vyzvání své povinnosti vyplývající z patronátního poměru (a ne z kanonické visitace), a potřebné opravy na objektech neprovedl, což má za následek zničení objektu patronátního; tedy propadne-li patronátní objekt zkáze hrubou nedbalostí patrona pro neplnění jeho povinností. V takovémto případě je povinností patrona zničený objekt znovu vystavěti, poněvadž zkáza objektu byla přivoděna z viny samého patrona. Co se týče povinnosti patrona stran pojištění budov proti ohni třeba poznamenati, že povinnost pojištění budov proti ohni zatěžuje obročníka a ne patrona, ježto tuto otázku třeba posuzovati s hlediska platného státního práva a ne s hlediska církevního práva, neboť je to ustanovení pocházející z novější doby, v důsledku čehož nepřichází v úvahu při stanovení práv a povinností vyplývajících z patronátního poměru, tak že i povinnost pojištění patronátních budov třeba posuzovati podle platných zásad těchto ustanovení, ve smyslu kterých o pojištění pravidelně a v nedostatku jiné dohody má se starati sám vlastník, pokud se týče uživatel budovy. Tedy ani po této stránce nebylo možno vysloviti vinu patrona, která by byla měla za následek hražení škody vzniklé pro nepojištění řečených patronátních budov. Jiný je však daný případ, ve kterém uvedená zanedbání patrona nemohla býti zjištěna, neboť zničení objektu církevního obročí stalo se požárem, tedy následkem »vis major«, v důsledku čeho v žádném ohledu nemohla býti vyslovena jich vina na zničení objektů obročí a tak nemohla býti vyslovena ani jich povinnost na jich znovu vystavění.«
O stížnosti na toto rozhodnutí podané řecko-katolickou církevní obcí v J., zastoupenou prešovským řecko-katolickým biskupem, a směřující též proti spolupatronům AÍfredu P. a spol. jako straně spolužalované, uvažoval nss takto: Především bylo nss-u zaujmouti stanovisko k námitce odvodního spisu spolužalované strany Alfreda P. a spol., popírající legitimaci biskupa ke stížnosti v této věci, poněvadž v řízení správním vystupoval jako zástupce beneficia řecko-katolický farář j.-ský a tento je také k zastupování beneficia povolán. Námitku tuto neuznal nss důvodnou.
Stížnosti, podané prešovským řecko-katolickým biskupem jménem řecko-katolické církevní obce v J., jest rozuměti tak, že stížnost podává tento biskup jako místně příslušný ordinář na ochranu právního nároku církve na to, aby farní budova s příslušenstvím v J. byla znovuzřízena nákladem patrona, který po názoru st-lově je k tomu po právu povinen. Podle organisace katolické církve, kterážto organisace je státem zásadně uznána, je biskup hlavou a správcem diecése. Jako takovému přísluší biskupu právo a povinnost spravovati diecési jak ve věcech duchovních, tak i majetkových (srov. Boh. A 10668/33). Takovou majetkovou věcí je také zakročení, aby patron plnil povinnosti vůči církevním a beneficiálním budovám, plynoucí z patronátního poměru. Ježto pak v oboru platných předpisů státních není normy, která by řečenou kompetenci biskupa vylučovala, nemohl nss uznati, že by se prešovskému řecko-katolickému biskupu nedostávala legitimace k podání stížnosti na nss proti rozhodnutí správního úřadu ve věci plnění patronátních povinností na obranu tvrzených práv církve z patronátního poměru plynoucích.
Že by ve sporu o plnění patronátních povinností byl stranou výlučně dočasný držitel beneficia, nss nemohl uznati, neboť nejde tu o ryze osobní nárok beneíiciáta a není také předpisu, který by stanovil, že k vymáhání plnění povinností patrona je výlučně povolán beneficiát sám. Také okolnost, že v řízení správním, které předcházelo naříkanému rozhodnutí, se nezúčastnil řecko-katolický biskup prešovský, nýbrž řecko-katolický farář j.-ský, není na překážku uznání legitimace biskupa ke stížnosti na nss, neboť farář nehájil ve správním řízení svých práv osobních, nýbrž práva, jež podle jeho názoru plynula pro církev z patronátního poměru v příčině znovuzřízení farní budovy v J. s vedlejšími budovami. Nedostatek legitimace faráře k zastupování uvedených právních zájmů církevních nebyl ve správním řízení vůbec vytýkán.
Pokud pak jde o meritum sporu, dovozuje stížnost na prvém místě nesprávnost názoru žal. úřadu, že patronátní poměr zavazuje patrona patronátní budovy již stojící pouze udržovati v dobrém stavu, a že patrona stihá povinnost znovuvystavěti zničené patronátní objekty jen v tom případě, kdyby jej stihalo hrubé zanedbání povinnosti udržovací. Stížnost dovozuje, že obsahem patronátního poměru je vždy také povinnost patrona, aby patronátní budovy svým nákladem znovu vystavěl, kdyby byly zničeny.
Žal. úřad neuznal v daném případě povinnost patrona k znovuvystavění — požárem zničené — řecko-katolické farní budovy v J. a budov hospodářských, vycházeje především z these, že z povahy instituce patronátu plyne, že povinnosti patrona se vztahují jen na udržování v dobrém stavu kostela, fary a s ní souvisejících jiných, jakož i hospodářských budov, ale že povinnost patrona se nevztahuje i na to, aby zřícené a vůbec zničené objekty církevního obročí znovu vystavěl. Z jakých praemis dospěl žal. úřad k této thesi, není z nař. rozhodnutí patrno.
Nss nemohl však tuto thesi v té všeobecnosti, jak je vyslovena v nař. rozhodnutí, uznati správnou. Že by znovuvystavění zničených církevních budov patronem bylo pojmově neslučitelno s právním institutem patronátu v katolické církvi vůbec, nelze shledati, neboť podle pťáva církevního, v němž právní institut patronátu byl vytvořen a se rozvinul, má patron povinnost znovu vystavěti kostel sesutý nebo poříditi opravy nutné podle úsudku ordinářova, nabyl-li práva patronátního z vystavění a nenáleží-li povinnost stavební někomu jinému (srov. can. 1469, § 1 bod 2 Cod. jur. can. a Henner: Základy práva kanonického, 2. vyd. str. 159). Že by v tom směru byl mezi latinským a řeckým ritem katolickým nějaký právní nebo z povahy věci plynoucí rozdíl (can. 1 § 1 Cod. jur. can.), nebylo stranami v řízení před nss vzneseno. Nss neshledal ani, že by v právním řádu na Slov. platném existoval platný předpis, vylučující povinnost patrona, znovuvystavěti zničené patronátní budovy církevní; nss-u také není známo a není žal. úřadem ani tvrzeno obyčejové právo takového obsahu, naopak soudní prakse nasvědčuje spíše opaku (arg. rozsudek uher. kurie č. 4386/1890 citovaný ve spise Dra Munky »Patronátske právo« na str. 68 a násl., kde bylo vysloveno, že v obsahu patronátních závazků je obsažena povinnost faru podle potřeby znovu vystavěti). V této souvislosti možno poukázati také na král. nař. č. 1201/1809 (srov. cit. spis. Dra Munky str. 65), podle něhož, shoří-li fara erárního patronátu, jest její znovuvystavění povinností patrona, a na nař. uher. min. kultu č. 31937/1873.
Bude tudíž záležeti na obsahu jednotlivého patronátního poměru, zda povinnosti toho kterého patrona zahrnují také povinnost znovu vystavěti zničenou budovu patronátní nebo ne (srv. též Boh. A 10827/33). Jest proto na úřadu, aby — řeše spor o povinnosti patrona, znovu vystavěti zničenou budovu patronátní — si ujasnil rozsah povinností patrona, jak plynou z úpravy konkrétního patronátního poměru, jež možno zjistiti zejména na př. z obsahu erekční listiny, kanonických visitací a pod.
Jak ze znění důvodů nař. rozhodnutí možno souditi, žal. úřad, veden jsa shora uvedeným nesprávným právním názorem, že povinnost patrona ke znovuvystavění budov patronátních je pojmově neslučitelná s práv. institutem patronátu, nepodjal se zkoumání, zda konkrétní patronátní poměr povinnost takovou patronu ukládá nebo ne. Jestliže snad žal. úřad ve skutečnosti při svém rozhodování i po této stránce věc posoudil, nemohl nss v tom směru stanovisko žal. úřadu podrobiti své kognici, poněvadž žal. úřad v tomto bodu své stanovisko v důvodech nař. rozhodnutí jasně neformuloval a tím způsobil, že ani stížnost k nss po té stránce se proti nař. rozhodnutí nebrání.
Žal. úřad však nezůstal na tom, že neuznal povinnosti patrona znovu vystavěti vyhořelé patronátní budovy, poněvadž podle názoru žal. úřadu patron není zásadně povinen zničené patronátní objekty znovu zříditi, nýbrž již jednou postavené budovy jen udržovati v řádném stavu, ale podjal se ještě dalšího zkoumání, zda snad v daném případě pro patrona nevzešla povinnost vyhořelé patronátní objekty znovuzříditi z toho důvodu, že zavčas se nepostaral o opravu patronátních budov. Po této stránce dospěl žal. úřad k odpovědi záporné.
Stížnost proti této části nař. rozhodnutí namítá pouze tolik, že při požáru v r. 1927 nebyly zničeny zděné součásti staveb a že by byla stačila pouhá částečná oprava budov, kdyby se k ní bylo zavčas přikročilo, ale otálením patrona s opravou se stalo, že působením povětrnostních vlivů se stalo během doby také zdivo nepotřebným.
Tuto námitku neuznal nss důvodnou, neboť se opírá o skutkové
tvrzení, které odporuje obsahu správních spisů. — — — —
Nelze tudíž uznati, že závěr, že zkáza patronátních objektů nenastala teprve hrubou nedbalostí v plnění povinností se strany patrona, nýbrž již požárem v r. 1927, by neměl opory ve správních spisech, nebo že by byl nelogický.
Konečně stížnost, navazujíc na poslední část důvodů nař. rozhodnutí, bere v odpor názor žal. úřadu, že pojistiti patronátní budovy proti požáru nebyl povinen patron, nýbrž beneficiát. K tomu nss uvážil, že otázka pojištění patronátních budov proti požáru by mohla míti ke sporu o to, koho stihá povinnost znovuzříditi požárem zničené patronátní budovy, jen ten vztah, že by patron ke znovuzřízení patronátních budov jinak povinný mohl namítati, že v tom případě, kdyby byl beneficiát budovy proti požáru pojistil, bylo by se mohlo vyplacené požární náhrady použiti ke znovuvystavění vyhořelých budov, takže by patron byl ušetřen povinnosti znovuzříditi patronátní budovy svým nákladem; kdyby pak se sám byl postaral o pojištění patronátních budov proti požáru, mohl by vyplacené požární náhrady použiti k úhradě stavebních nákladů.
Z toho plyne, že otázka, zda a kdo byl povinen patronátní budovy pojistiti proti požáru, mohla by býti aktuelní jen za předpokladu, že by patron byl povinen svým nákladem znovuzříditi požárem zničené patronátní objekty. Leč v daném případě žal. úřad popřel tuto povinnost patrona. V důsledku toho lze tudíž oné části důvodů, v nichž žal. úřad relevuje otázku, koho stihá povinnost pojištění patronátních objektů proti požáru, přikládati význam pouhého nadbytečného projevu názoru, který pro otázku, jež byla před žal. úřadem na sporu, totiž, zda patrona stihá povinnost znovuvystavěti vyhořelé patronátní objekty v J., byl irelevantní. Nešlo-li však, jak vyloženo, v této části nař. rozhodnutí o akt žal. úřadu povahy judikátní, pak bylo uznati onu část stížnosti, která obsahuje námitky ve věci pojištění patronátních budov proti požáru (bod 4, 5 a 6 stížnosti), nepřípustnou podle § 2 zák. o ss.
Jinak bylo nař. rozhodnutí založené na právním názoru, že patrona nestihá povinnost znovuzříditi zničené patronátní objekty, leč by šlo o důsledek zanedbání povinnosti patrona, udržovati objekty patronátní v řádném stavu, zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

Č. 11068.. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 445-449.