Č. 11 110.

Zaměstnanci veřejní: I. * Služebním místem resp. úředním působištěm zaměstnanců, přidělených pohraničnímu policejnímu komisařství v Petržalce, ve smyslu předpisů o místním přídavku resp. činovném je Bratislava. — II. Vývoj předpisů o aktivitním přídavku, místním přídavku a činovném stát. zaměstnanců.
(Nález ze dne 3. března 1934 č. 4219.)
Věc: Augustin B. a spol. v Bratislavě (adv. Dr. Viktor Svoboda z Prahy) proti ministerstvu vnitra o místní přídavek (činovné).
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušují pro nezákonnost.
Důvody: Podáním z 1. prosince 1924 zažádalo 75 gážistů mimo hodnostní třídy oddělení stráže bezpečnosti v Petržalce za »přeřazení místního přídavku v Petržalce na místní přídavek bratislavský« odůvodňujíce žádost tím, že 1. konají službu v Petržalce, která jest předmostím Bratislavy a patří do policejního obvodu bratislavského, 2. policejní obvod Petržalky sestává z části bratislavské a petržalské, 3. konají různé služby i v Bratislavě a tamtéž bydlí a 4. Petržalka jest zásobováním odkázána na Bratislavu a toto jest zdražováno různými poplatky jako mostným a dovozným.
Na tuto žádost předloženou prostřednictvím adm. oddělení ministra pro Slov. v Bratislavě sdělilo min. vnitra výměrem z 24. srpna 1925, že »v záležitosti zvýšení místního přídavku pro Petržalku poukázalo min. fin. na vl. nař. z 18. června 1925 č. 139 Sb. a na důvodovou zprávu k němu. V této důvodové zprávě se — podle cit. výnosu min. vnitra — uvádí mimo jiné, že výjimečné přeřazení míst není možným pro finanční nesnáze s opatřením úhrady a že je přímo neproveditelno, jelikož není téměř většího místa, které by nebylo zažádalo o přeřazení«.
Pořadem policejního ředitelství v Bratislavě byl tento výnos intimován všem zaměstnancům oddělení stráže bezpečnosti v Petržalce s dodatkem, že se v důsledku toho upravuje prozatímně počínajíc dnem 1. září 1925 všem zaměstnancům oddělení Petržalka místní přídavek podle IV. třídy a že se tím vyřizují veškeré žádosti týkající se úpravy zmíněného místního přídavku. Do výnosu min. vnitra podána některými zaměstnanci oddělení stráže bezpečnosti Petržalka stížnost k nss-u. Dříve však než nss o stížnosti té rozhodl, uplatnilo 58 gážistů mimo hodnostní třídy oddělení Petržalka, mezi nimi i st-lé, podáním z 20. července 1926 k min. vnitra nárok na činovné bratislavské. Adm. oddělení ministra pro Slov. provedlo na základě této žádosti šetření dotazem z 5. srpna 1926 na gfř pro Slov., ředitelství státních drah v Bratislavě, Zem. voj. velitelství tamtéž a zemské četnické velitelství pro Slov., zda gážisté a zaměstnanci těchto oborů požívají v Petržalce činovného skupiny míst A, na základě jaké normy, po případě zda zaměstnanci na území obce Petržalky trvale službou přidělení požívají pohraničního přídavku, v jaké výši a na základě jakého předpisu, a předložilo pak výsledky tohoto šetření se shora zmíněnou žádostí zprávou z 21. září 1926 min. vnitra k dalšímu úřednímu jednání s tím, že žádost považuje za plně odůvodněnou. Současně upozornila zpráva, že gážisté mimo hodnostní třídy v Petržalce se již svého času domáhali místního přídavku bratislavského, ale o žádosti bylo záporně rozhodnuto výnosem min. vnitra z 24. srpna 1925.
Toto právě citované rozhodnutí bylo však nál. nss-u z 20. ledna 1927 č. 903 zrušeno pro vadnost řízení v podstatě z důvodu, že obsahujíc jen výrok o výjimečném přeřazení míst nevyřídilo žádost st-lů — pokud tímtéž nálezem nebyla jich stížnost pro nepřípustnost odmítnuta, — aby jim byl přiznán místní přídavek bratislavský proto, že jest Bratislava jich místem služebním. Cit. nálezem bylo zároveň vysloveno, že bude na žal. úřadu, aby zjistě za účasti strany, zdali místem služebním (čl. III. nař. veškerého min. ze 14. května 1873 č. 74 ř. z.) st-lú jest Petržalka či Bratislava, znovu rozhodl o žádosti st-lů.
Poukazujíce na tento nález žádali st-lé podáním ze 14. února 1927 znovu min. vnitra o přiznání činovného přídavku bratislavského. Min. vnitra výnosem ze 13. května 1927 poukazujíc na poslední odstavec shora již cit. nálezu nss-u, který současným výnosem z téhož dne zaslalo oddělení min. vnitra v Bratislavě k provedení šetření ve smyslu onoho odstavce, vyzvalo zmíněné oddělení, aby podalo zprávu, zda mí- stem služby podle čl. III. nař. veškerého min. ze 14. května 1873 č. 74 ř. z., resp. trvalým úředním působištěm podle §§ 12 a 28 nového plat. zák. jest pro zaměstnance policejního komisařství v Petržalce obec Petržalka či město Bratislava.
V důsledku toho zavedlo oddělení min. vnitra v Bratislavě výnosem z 10. června 1927 nové řízení v této věci vyzvavši ve smyslu zmíněného výnosu min. vnitra policejní ředitelství v Bratislavě k provedení jeho a podání zprávy. Během tohoto šetření podali st-lé písemné prohlášení z 20. září 1927, že berouce účast na zjištění, zda místem jich služby jest Petržalka či Bratislava uvádějí důvody, pro které považují za své služební místo Bratislavu a soudí, že jim proto náleží po celou dobu, po kterou konali službu v bratislavském předmostí, místní přídavek po případě činovné bratislavské. Oddělení min. vnitra v Bratislavě předkládajíc pak výsledky provedeného šetření min. vnitra v Praze zprávou ze 4. října 1927 sdělilo, že pro zaměstnance policejního komisařství v Petržalce jest místem služby podle čl. III. nař. vešk. min. ze 14. května 1873 č. 74 ř. z. obec Petržalka a též část města Bratislavy, resp. jich trvalým působištěm podle §§ 12 a 28 nového plat. zák. jest město Bratislava, což podrobněji odůvodnilo. — Min. vnitra výnosem z 8. října 1930 vrátilo však spisy zem. úřadu v Bratislavě, aby se zřetelem na vl. nař. č. 94/1928 Sb. vydal ve věci nové rozhodnutí přihlížeje k nál. nss-u z 20. ledna 1927 č. 903 a sdělilo mu zároveň pro jeho informaci a aniž by prejudikovalo jeho rozhodnutí, své stanovisko ve věci.
Na to zem. úřad v Bratislavě výměrem z 27. prosince 1930 vydal se zřetelem na vl. nař. č. 94/1928 Sb. toto nové rozhodnutí: »Podáním z 1. prosince 1924 žádalo 75 gážistů mimo služební třídy oddělení Petržalka o vyměření a poukázání místního přídavku pro Bratislavu z těchto důvodů: 1. konají službu v Petržalce, která jest předmostím Bratislavy a patří do policejního obvodu bratislavského, 2. policejní obvod v Petržalce leží na katastru obce bratislavské a petržalské, 3. konají různé služby i v Bratislavě a tamtéž bydlí a 4. Petržalka jest zásobováním odkázána na Bratislavu, k čemu přistupují ještě různé poplatky, jako mostné a dovozné. Konaným šetřením bylo zjištěno, že pro zaměstnance policejního komisařství v Petržalce jest místem služby podle čl. III. nař. č. 74 ř. z. z r. 1873, kterým se provádí § 10 zák. č. 47 ř. z. z roku 1873 a který též podle zák. č. 255 ř. z. z roku 1899 platí pro vyměření aktivního přídavku zřízeneckého, obec Petržalka. Podle cit. zák. vyměřuje se aktivní (od 1. září 1919 místní) přídavek podle místa služby. Za místo služby pokládá se úřední místo (sídlo úřadu), ve kterém úředník koná službu ne jen přechodně. Jest tedy pro vyměření místního přídavku rozhodným jen úřední místo, kterému jest ten který zaměstnanec přidělen. Nemůže proto vůbec přicházeti v úvahu snad úřední obvod toho kterého služebního místa, kterému jest zaměstnanec službou přidělen; taktéž nepadá na váhu ani okolnost, že toto služební místo je součástkou jiného služebního místa (úřadu). Pokud jde o činovné od 1. ledna 1926, vyměřuje se toto podle obce, ve které jest trvalé úřední místo toho kterého zaměstnance. Zaměstnanci oddělení Petržalka jsou přiděleni nejen dočasně, ale trvale policejnímu komisařství v Petržalce a nemůže býti tedy sporu o tom, že jim přísluší činovné stanovené pro obec Petržalku. Tím se současně vyřizuje žádost 58 gážistů mimo služební třídy z 20. července 1926 ... a žádost 75 gážistů m. sl. tř. ze 14. února 1927.«
O odvolání st-lů do tohoto výměru rozhodlo min. vnitra nař. výnosy zamítavě z důvodů uvedených zem. úřadem, k nimž dodalo u Eduarda N.: »Námitka st-le, že koná službu v Bratislavě na dunajském mostě a při záchranných člunech na Dunaji, jest irrelevantní, protože pro vyměření místního přídavku jest rozhodným jenom místo úřední, ke kterému jest zaměstnanec trvale přidělen a nepřichází tu v úvahu úřední obvod tohoto služebního místa ani ta okolnost, že toto služební místo jest součástkou jiného služebního místa, ve kterém snad zaměstnanec koná dočasně službu.« U ostatních st-lů dodáno: »Námitky st-lovy, že stráž bezpečnosti v Petržalce jest doplňována velitelstvím sboru stráže bezpečnosti v Bratislavě, že některé výkony služební (hlídky atd.) jsou vykonávány na území obce bratislavské a že by tedy za tyto služební úkony příslušelo stráži cestovné a stravné, nebo že svobodní strážníci z Petržalky jsou kasernováni v Bratislavě, jest pro posouzení otázky úředního místa irrelevantní, neboť tu nepřichází v úvahu ani úřední ob- vod, ani okolnost, že služební místo jest zároveň součástí jiného místa služebního.«
Rozhoduje o stížnosti vznesené do těchto rozhodnutí řídil se nss těmito úvahami:
V daném případě odvozují st-lé nárok svůj na přiznání místního přídavku (činovného) bratislavského jakožto členové uniformovaného sboru stráže bezpečnosti při pohraničním komisariátu v Petržalce výhradně ze zákona.
Právní základ a původ místního přídavku (činovného) spočívá v zák. z 15. dubna 1873 č. 47 ř. z., kterým byly upraveny služební příjmy státních úředníků »službu konajících« podle hodn. tříd, a který v § 3 stanovil, že »systemisovaným příjmem« úředníka jest kromě platu »příplatek funkční nebo aktivní«. Tyto příplatky byly podle § 10 vyměřeny podle 4 tříd, do nichž byly podle přílohy C k tomuto zák. zařazeny jednotlivé obce v zásadě podle počtu obyvatelstva zjištěného vždy podle posledního sčítání lidu. Prov. nař. veškerého min. z 1. května 1873 č. 74 ř. z. vyslovilo pak v čl. III. odst. 2, že »přídavek aktivní vyměřuje se podle místa služby. Za místo služby pokládá se místo úřední, v němž úředník službu koná ne pouze pomíjitelně.« Tento aktivní (funkční) přídavek stanovený podle místní třídy podle obce úředního místa přešel i do zák. z 19. září 1898 č. 172 ř. z., jímž změněna některá ustanovení prve cit. zák. č. 47/1873 ř. z. a byl převzat (ovšem v jiné výměře) i §§ 1 a 9 zák. z 26. prosince 1899 č. 255 ř. z., upravujícího platy »aktivních státních sluhů, náležejících do kategorie služebního personálu«. Na jeho zásadní povaze nebylo nic měněno ani pozdějšími zákony upravujícími požitky státních zaměstnanců (úředníků i sluhů), t. j. zákonem z 19. února 1907 č. 34 ř. z., který v čl. II. § 2 určil, že »pro zařazení služebních míst do 4 tříd aktivního přídavku má býti soustavným základem počet obyvatelstva jednotlivých míst příslušným posledním úředním sčítáním lidu zjištěný«, ani dále služební pragmatikou č. 15/1914 ř. z. (§§ 45, 47, 169), ani zákonem č. 541/1919 ř. z., který v čl. II. § 2 zavedl místo aktivního přídavku přídavek místní.
Tato ustanovení, pokud v důsledku čl. 2 zák. č. 11/1918 Sb. platila pouze na oné části území republiky Čsl., která před státním převratem byla součástí býv. Rakouska, byla §em 2 odst. 1 zák. č. 269/1920 Sb. uvedena v platnost i pro státní úředníky a zřízence ustanovené při úřadech státních na Slov. a Podk. Rusi a platí tudíž i pro určení místního přídavku st-lů jakožto gážistů mimo hodn. třídy uniformovaného sboru stráže bezpečnosti vzhledem k ustanovení čl. IV. odst. 3 služ. pragm. č. 15/1914 ř. z., dále podle § 2 odst. 1 zák. č. 230/1922 Sb. o sborech stráže bezpečnosti a §§ 6 a 10 odst. 1 A) prov. vl. nař. č. 295/1922 Sb. k cit. zákonu. Podle těchto předpisů a § 169 služ. pragm. příslušel tedy st-lům jako definitivně ustanoveným »nárok na platy (služné a místní přídavek) odpovídající podle platných zákonů jich postavenk, jehož nabyli ve smyslu § 47 služ. pragm. (citovaného v § 169) ať jmenováním, povýšením, nebo postupem, resp. přeložením při policejním pohraničním komisařství v Petržalce.
Z předpisů shora uvedených vyplývá, jak nss vyslovil již v nál. Boh. A 4171/24, že nehledí-li se k osobnímu momentu trvalosti služby, kryje se pojem služebního místa a úředního místa, takže služebním (úředním) místem jest rozuměti obec, v níž leží úřední sídlo státního zaměstnance, t. j. sídlo úřadu, u něhož zaměstnanec ve smyslu čl. III. nař. č. 74/1873 ř. z. koná trvale službu.
Tento nárok na část platu vyplývající z místního přídavku zůstal v podstatě nezměněn i plat. zákonem č. 103/1926 Sb. Od účinnosti jeho, t. j. od 1. ledna 1926 přísluší zřízencům (a tudíž i gážistům mimo služební třídy stráže bezpečnosti) podle § 26 nárok mimo jiné na činovné, které podle § 152 odst. 3 plat. zák. nastoupilo na místo dosavadního místního přídavku. Podle § 28 vyměřuje se činovné podle skupiny míst A, B, C a D a to, jak praví citovaný zde § 12, »podle obce, ve které jest trvalé úřední působiště« zaměstnancovo. Z historického vývoje činovného, jak byl shora vylíčen, a ze struktury plat. zák. č. 103/1926 Sb., který veškeré platy úředníka (zřízence) váže v §§ 5 a 6 na ustanovení na systemisované služební místo, se podává, že i tu jest trvalým úředním působištěm ve smyslu §§ 12 a 28 rozuměti obec, ve které leží úřad, u něhož zaměstnanci bylo systemisované služební místo propůjčeno, ať se tak stalo novým neb opětným ustanovením (§ 14), či povýšením (§ 17), nebo přeložením.
Není tedy při výměře místního přídavku, resp. činovného podle předpisů platných před účinností zák. č. 103/1926 Sb. a podle předpisů tohoto zákona žádného rozdílu co do obce, podle níž jest toto stanoviti, neboť jest to vždy obec sídla úřadu, u něhož úředník (zřízenec) koná trvale službu, tedy nikoli na základě pouze dočasného nebo přechodného přidělení.
Z této právní základny vychází jak žal. úřad v nař. rozhodnutí, tak st-lé a není ani po stránce skutkové mezi nimi sporu o tom, že jednak všichni st-lé byli k pohraničnímu policejnímu komisařství v Petržalce službou trvale přikázáni, jednak že úřední obvod tohoto komisařství vztahuje se nejen na obec Petržalku, ale i na část katastrálního území bratislavského, ležícího na pravém břehu Dunaje, takže konají službu též v Bratislavě. Kdežto však žal. úřad má za to, že služebním místem (trvalým působištěm) st-lů jest obec Petržalka proto, že jsou službou trvale přikázáni pohraničnímu policejnímu komisařství v Petržalce, při čemž obvod tohoto služebního místa ani to, že jest součástkou jiného služebního místa, nepřichází podle jeho mínění v úvahu, dovozuje stížnost nezákonnost nař. rozhodnutí z toho, že odporuje vyhlášce min. vnitra č. 538/1920 Sb., kterou zmíněné komisařství bylo zřízeno jako součást policejního ředitelství v Bratislavě a odvolávajíc se na shora již cit. nál. Boh. A 4171/24 tvrdí, že úředním místem st-lů jest Bratislava, protože všechny součásti téhož úřadu musejí míti totéž sídlo a protože by jinak musely býti st-lům za služební výkony na území bratislavském vypláceny diety. Správnost tohoto stanoviska vyplývá prý i ze skutečnosti, že také všichni konají trvale službu na území bratislavském.
Jádrem sporu jest tedy jen otázka, zda policejní komisařství v Petržalce jest »úřadem« zakládajícím pro zaměstnance u něho trvale působící »úřední (služební) místo«, resp. trvalé působiště ve smyslu požitkových předpisů shora zmíněných. Odpověď na otázku tu lze dáti jen na základě předpisů upravujících organisaci úřadů policejních, jakožto úřadů, povolaných k výkonu veřejné moci státní v oboru správy policejní.
Zák. č. 165/1920 Sb. zmocnil vládu zřizovati státní policejní úřady kdekoli se toho ukáže potřeba a pověřil provedením toho min. vnitra v dohodě s min. fin. Na základě tohoto zák. bylo vyhláškou min. vnitra z 2. srpna 1920 č. 538/1920 Sb. zřízeno »v Bratislavě policejní ředitelství a v Petržalce pro pohraniční službu jako součást policejního ředitelství v Bratislavě policejní komisařství«. V § 2 cit. vyhlášky byl pak vymezen místní obvod působnosti jmenovaného policejního ředitelství, která se vztahuje »na obec Bratislavu s přilehlými, obci náležejícími lukami, poli a lesy, ležícími v katastru obce Lamače, na obec Petržalku a ostatní část bratislavského předmostí sáhající až k hranicím republiky Rakouské a Maďarska.« Konečně § 3 vyhlášky vymezuje věcný obor působnosti téhož ředitelství »v hranicích policejního obvodu«, do které podle bodu 3 náležejí i »záležitosti pasové a pohraničního styku«, tedy i pohraničního styku přes obec Petržalku. Místní a věcná působnost pohraničního policejního komisařství v Petržalce tu blíže vytčena není.
Ze znění vyhlášky té jest zřejmo, že pohraniční policejní komisařství v Petržalce, třeba mělo určeno zvláštní své vlastní sídlo v jiné obci než současně zřízené policejní ředitelství, nemá přec tvořiti samostatnou organisační jednotku, nebyl založen »úřad« instančně podléhající policejnímu ředitelství v Bratislavě, nýbrž utvořena jen jeho součást, jež pro usnadnění pohraniční služby policejnímu ředitelství v Bratislavě přikázané byla jinak umístěna. Správnost tohoto názoru potvrzuje též skutečnost, že sídlo policejního komisařství v Petržalce leží v obvodu policejního ředitelství vyhláškou stanoveného a určeno jest k pohraniční službě, jež spadá též do věcného oboru působnosti policejního ředitelství v Bratislavě. Jest proto pojmově vyloučeno, aby dva samostatné úřady opatřovaly v témže obvodu věcně tutéž agendu. Není tudíž pohraniční policejní komisařství v Petržalce »úřadem« povolaným jako organisační jednotka v oboru správy policejní k výkonu státní správy, nýbrž jen orgánem, pomocí jehož jako své součásti policejní ředitelství v Bratislavě jedná (srv. Boh. A 1722/22) (viz též vyhlášku č. 547/1920 Sb.).
Za tohoto stavu věci mohou zaměstnanci nabýti systemisovaných míst pro obor správy policejní v obvodu policejního ředitelství v Bratislavě pouze u tohoto úřadu, t. j. u policejního ředitelství v Bratislavě a jest pouze tento úřad pro všechny zaměstnance, třeba byli trvale přikázáni i k části jeho ležící sice v jeho obvodu, ale v jiné obci (Petržalce), služebním jich místem ve smyslu čl. III nař. min. č. 74/1873 ř. z., resp. jich trvalým působištěm ve smyslu §§ 28 a 12 plat. zák. č. 103/1926 Sb. Ale pak jest pro výměru místního přídavku jejich, resp. činovného rozhodnou ve smyslu vývodů shora uvedených obec Bratislava, protože v této leží úřad jich trvalého přikázání.
Správnost tohoto názoru jest podepřena i faktickou úpravou služby, kterou — jak nesporno — vykonávají příslušníci policejního komisařství v Petržalce nejen v obvodu tohoto, ale podle potřeby v celém obvodu policejního ředitelství v Bratislavě, aniž úřad pokládá posléze zmíněnou službu za službu mimo vlastní jich působiště.
Jestliže proto žal. úřad odepřel st-lům přiznati nárok na bratislavský místní přídavek (činovné), jest výrok jeho v odporu se zákonem.

Citace:

č. 11110. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 559-565.