Č. 11261.

Učitelstvo: Na Moravě nemá obec nároku, aby jí byla z činovného ředitelů škol občanských a řídících učitelů škol obecných dávána náhrada za příbytečné, které obec těmto učitelům poskytuje.
(Nález ze dne 4. května 1934 č. 8875.)
Věc: Město Z. proti ministerstvu školství a národní osvěty o refundaci příbytečného ředitelů škol a řídících učitelů.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Podáním ze 3. října 1931 oznámila městská rada ve Znojmě zšr-ě v Brně, že vyplácela od 1. listopadu 1918 do roku 1931 ředitelům občanských škol a řídícím učitelům obecných škol příbytečné ve výši vykázané v příloze podání. Ve smyslu ustanovení § 12 zák. z 23. května 1919 č. 274 Sb. a § 26 odst. 3 zák. z 24. června 1924 č. 104 Sb. žádala městská rada, aby městu Znojmu byla z místního přídavku, případně z činovného dána příslušná náhrada.
Zšr v Brně výnosem ze 13. října 1931 žádosti té nevyhověla z těchto důvodů: Podle 2. odst. § 15 zák. č. 104/26 Sb. zůstávají nároky ředitelů a správců škol za naturální byt nebo na příbytečné podle zem. zákonů nedotčeny. Platí proto ustanovení § 7 zák. z 15. července 1914 č. 48 z. z. mor., podle něhož je školní obec povinna zříditi řediteli nebo správci školy naturální byt a — není-li takového bytu k disposici — platiti náhradu bytného zemskými zákony stanovenou. Není právní normy, podle níž by měla obec nárok na náhradu příbytečného, jež platila ve smyslu tohoto cit. ustanovení ředitelům a správcům škol. O ustanovení § 12 zák. z 23. května 1919 č. 274 Sb., po případě o ustanovení 3. odst. § 26 zák. z 24. června 1926 č. 104 Sb. nemůže obec svůj domnělý nárok opírati, poněvadž podle těchto ustanovení může obec požadovati náhradu příbytečného jen v takových zemích, ve kterých jsou obce povinny poskytovati byt učitelům, t. j. učitelům mimo ředitele a správce školy. Zemské zákonodárství moravské neukládá však obcím, aby učiteli poskytovaly byt. Že názor tento je správný, plyne i z prováděcího výnosu min. škol. ze 4. listopadu 1927 č. 123439/1, kde čl. 69 praví, že § 26 odst. 3 cit. zák. týká se země Slezské.
Odvolání podanému obcí města Znojma na toto rozhodnutí min. škol. nař. výnosem nevyhovělo z důvodů rozhodnutí zšr-y.
O stížnosti podané na toto rozhodnutí uvážil nss toto:
Podle ustanovení § 26 odst. 3 učit. zák. z 24. června 1926 č. 104 Sb. v zemích, ve kterých jsou obce povinny poskytovati učitelstvu byt, může obec požadovati, aby jí z činovného byla dána náhrada až do výše stanovené zem. zákony pro ten případ nebo až do výše příbytečného, které jsou obce povinny podle těchto zákonů místo takového bytu poskytovati.
Žal. úřad, převzav důvody úřadu první stolice, vykládá předpis tento v ten rozum, že jest jím normován nárok na náhradu za poskytování naturálního bytu (příbytečného) jen pro ty obce, které jsou povinny podle zem. zák. poskytovati byt učitelům, t. j. učitelům vyjma ředitele a správce školy. Stížnost proti tomuto výkladu cit. zák. ustanovení nebrojí, nýbrž dovozuje z ustanovení § 15 odst. 2 učit. zák. ve spojení s ustanovením § 7 zák. ze 14. července 1914 č. 48 z. z. mor., že školní obec je povinna opatřiti řediteli nebo správci školy naturální byt, a není-li takového bytu k disposici, platiti náhradu bytného, stanovenou zem. zákony, a že podle § 15 odst. 2 učit. zák. příslušná částka zákonitého příbytečného neb odhadní cena naturálního bytu se odečítá od peněžitých příjmů ředitelů a správců škol. Vycházejíc pak z úvahy, že tyto odečtené částky, majíce povahu náhrady od uživatele naturálního bytu za tuto výhodu, mohou připadnouti jen tomu, kdo naturální byt poskytuje, t. j. v daném případě obci Znojmu, má stížnost za to, že tato obec je oprávněna požadovati, aby jí ze srážek z peněžitých příjmů ředitelů a správců škol na obecných a občanských školách znojemských prováděných podle ustanovení § 15 odst. 2 učit. zák., byla podle analogie cit. předpisu § 26 odst. 3 učit. zák. dána náhrada za poskytování naturálních bytů (příbytečného) až do výše příbytečného.
Stížnost tedy neopírá svůj nárok přímo o předpis § 26 odst. 3 učit. zák., netvrdíc, že obratem »učitelstvo«, použitým v cit. ustanovení, jest rozuměti také ředitele a správce škol, nýbrž domáhá se pouze analogického použití tohoto předpisu na sporný případ.
Leč nehledíc k pochybnosti, zda analogie má vůbec místo v právu veřejném (srov. Slovník veřejného práva čsl., heslo »Analogie«, na str. 66 a násl.), nelze shledati, že by v daném případě šlo o mezeru v zákoně, již by bylo třeba vyplňovati pomocí analogie.
Ustanovením § 26 odst. 3 učit. zák. se v podstatě ukládá činitelům, kteří nesou personální náklad na učitelstvo škol národních, závazek, aby obcím na jejich žádost vypláceli náhradu z činovného za poskytování naturálního bytu (příbytečného) učitelstvu. Jde tedy o normu, kterou se ukládá určitá povinnost, normy takové však dlužno vykládati přesně a nelze analogickým výkladem norem takových zakládati nebo rozšiřovati povinnosti a závazky, jichž zákon způsobem nepochybným neukládá. Stížnost sama — jak již uvedeno — nespatřuje v předpisu § 26 odst. 3 učit. zák. normu, která zakládá právní nárok obcí na náhradu za poskytování naturálního bytu (příbytečného) ředitelům a správcům škol, a to správně, neboť účelem cit. předpisu bylo, ulehčiti břemeno opatřování naturálních bytů, resp. placení příbytečného učitelstvu, uloženého obcím zem. zákony; tu pak zcela nepochybně má předpis ten na zřeteli ony zem. zákony, které ukládají obcím povinnost poskytovati naturální byty nebo příbytečné všemu učitelstvu národních škol, tedy zejména slezský zákon ze 6. listopadu 1901 č. 41 z. z. slez., podle něhož jsou povinny školní obce poskytovati učitelstvu naturální byty, po případě platiti příbytečné, ačkoli jinak personální výlohy školské uhražuje zem. úřad školský. Naproti tomu nelze bez zcela nepochybného poukazu zákona rozšiřovati řečené ustanovení též na ony případy, kde podle příslušných zem. zákonů jsou obce povinny poskytovati naturální byt, event. platiti příbytečné pouze ředitelům a správcům škol obecných a občanských, neboť v těchto případech nebude zpravidla břemeno zákonem ukládané obcím v zájmu školské správy příliš tíživé, kdyžtě ve většině případů, zejména v obcích menších a tudíž finančně méně schopných bude o naturální byt ředitele resp. správce školy postaráno v budově školní samé. Úvaha stížnosti, že částky, odečtené od peněžitých příjmů ředitelů a správců škol podle ustanovení § 15 odst. 2 učit. zák. z titulu poskytování naturálního bytu nebo příbytečného, musí připadnouti tomu, kdo naturální byt, resp. příbytečné poskytuje, tedy v daném případě stěžující si obci, není zcela přesvědčivá, kdyžtě účel srážek z činovného podle předpisu § 15 odst. 2 učit. zák. nemusí spočívati v tom, aby byl opatřen peníz potřebný pro úhradu výloh vznikajících obci poskytováním naturálního bytu (příbytečného) ředitelům a správcům obecných a občanských škol, nýbrž předpis ten může míti tu intenci, aby ředitelé (správci) škol, jimž podle zem. zákonů jest poskytován obcemi naturální byt nebo je placeno příbytečné, nebyli postaveni výhodněji než ředitelé (správci škol), vůči nimž obce takové zákonné povinnosti nemají (na př. pokud jde o správce škol, které byly zřízeny podle § 5 zák. č. 198/1919 Sb.).
Po těchto úvahách dospěl nss k názoru, že analogické použití ustanovení § 26 odst. 3 učit. zák. též na případy, kdy obce podle zemských zákonů poskytují naturální byty (příbytečné) ředitelům a správcům škol národních, nemá místa.

Citace:

č. 11261. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 985-987.