Č. 11041.

Pozemková reforma. — Řízení před nss-em: Konkursní věřitel není legitimován ke stížnosti na nss do výroku, kterým stpú k žádosti správce konkursní podstaty dal za určitých podmínek souhlas k prodeji nemovitostí, náležejících do kunkursní podstaty.
(Nález ze dne 3. února 1934 č. 1683.)
Věc: Firma R. B. a J. L., obchod zemědělskými plodinami v O. proti státnímu pozemkovému úřadu o souhlas k dalšímu prodeji přidělené a ze záboru propuštěné půdy.
Výrok: Stížnost se odmítá pro nepřípustnost.
Důvody: Výměrem z 22. března 1932 udělil stpú souhlas, aby přidělený zbytkový statek Z. s nemovitostmi z volné ruky koupenými, tvořící konkursní podstatu manželů Petra a Hermíny O., byly konkursní správou prodány v částech nebo v celku z volné ruky nebo ve veřejné dražbě za určitých podmínek, a mezi nimi i za podmínky uvedené: ad 3. »Podle § 37 zák. č. 81/20 Sb. náleží stpú rozdíl mezi docílenou cenou a tím, co bylo do statku vlastníkem vloženo. Z tohoto přeplatku v prvé řadě budou uspokojeny pohledávky, ke kterým dal stpú souhlas, které však před zahájením konkursního řízení hypotékou nemohly býti zajištěny. Jsou to pohledávky: Zemského úvěrního sdružení 251.700 Kč s přísl. a Centrálního hospodářského skladiště v Opavě 121.200 Kč s přísl.« ad 4. »Pokud po vyrovnání pohledávek uvedených v odst. 3. docíleno bude vyššího přeplatku, vyhražuje si státní pozemkový úřad zvláštní rozhodnutí po prozkoumání povahy pohledávek přihlášených ke konkursní podstatě.«
Proti tomuto výměru směřuje stížnost podaná firmou R. B. a J. L., která vytýká nezákonnost celé podmínky uvedené pod 4. a nezákonnost podmínky uvedené pod 3. potud, pokud se v ní stanoví, že z event. přeplatku budou v prvé řadě uspokojeny pohledávky zem. úvěrního sdružení a centrálního hospodářského skladiště v Opavě. Stížnost uvádí, že st-lka je konkursním věřitelem a že nař. rozhodnutí zasahuje do její práv tím, že činí některé pohledávky pohledávkami privilegovanými na úkor ostatních věřitelů, tedy i st-lky. Věřitelé v nař. výměru uvedení proto také nehlasovali pro navržené vnucené narovnání a tím se stalo, že návrh padl a tak stěžující si firma nedostane 60% své pohledávky, jak jí to zajišťovalo navrhované narovnání, nýbrž maximálně 10% po provedeném řízení konkursním. Tím odůvodňuje st-lka i svoji legitimaci ke stížnosti, uvádějíc, že má na výměru tom zájem, když zapříčinil právní a finanční její újmu. Nss však shledal, že st-lka nemá legitimace stěžovati si do nař. výměru u nss. Nař. výměr je vyřízením žádosti, kterou podal správce podstaty v konkursu na jmění Petra a Hermíny O. Žádal, aby stpú dal svolení k tomu, aby určité nemovitosti do podstaty té patřící, na nichž je poznamenáno, že k dalšímu jich zcizení je potřebí souhlasu stpú-u, mohly býti prodány buď z volné ruky nebo řízením exekučním. Jestli žal. úřad žádaný souhlas dal, vázal ho však na určité podmínky, pak uložením podmínek těch mohlo býti zasaženo jen do práv podstaty konkursní o svolení ke zcizení žádavši a obdrževší svolení to jen za určitých podmínek. K zastupování konkursní podstaty je pak povolán správce podstaty (arg. §§ 78, 79 a 81 zák. č. 64/31 Sb.) a nikoli jednotlivý věřitel. Proto také jedině správce konkursní podstaty byl by legitimován stěžovati si před nss do výměru naříkaného resp. do podmínek, na které stpú souhlas daný vázal.
Skutečnosti ve stížnosti tvrzené, že nař. výměr měl určitý reflex na zájmy stěžující si firmy, nezakládají ještě legitimaci st-lky k podání stížnosti.

Citace:

Č. 11041. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 379-380.