Č. 11175.

Zaměstnanci veřejní (Slovensko): Úprava odpočivných požitků měšťanosty města Bratislavy, pensionovaného před převratem, podle zák. č. 70/1930 a vl. nař. č. 96/1930 Sb.
(Nález ze dne 26. března 1934 č. 6188.)
Věc: Teodor B. v Bratislavě proti zemskému úřadu v Bratislavě o pensijní požitky.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: St-l, který byl usnesením valného shromáždění města Bratislavy z 9. května 1918 jako měšťanosta přeložen po 40leté službě na odpočinek s pensijními požitky 12200 korun, rovnajícími se jeho platu v činné službě, a se zvláštním přídavkem 3000 korun ročně, podal dne 3. září 1930 na předepsaném úředním formuláři města Bratislavy přihlášku o úpravu své pense podle zák. č. 70/1930 Sb. Usnesením zastupitelského sboru města Bratislavy z 9. prosince 1930 byly st-li na podanou přihlášku upraveny odpočivné požitky se zřetelem na § 5 nař. č. 96/1930, resp. § 155 zák. č. 103/1926 Sb. ve výši 100%ní pensijní základny v částce 39000 Kč ročně. Toto usnesení bylo st-li dodáno podle doručenky ve správních spisech uložené dne 28. ledna 1931.
Bohuslav-Janota, Nálezy správní XVI. 33 Dne 2. září 1931 podal st-l žádost na městskou radu v Bratislavě, ve které se domáhal toho, aby úprava jeho odpočivných požitků, provedená usnesením zastupitelského sboru města Bratislavy z 9. prosince 1930, byla opravena a aby mu přiznána byla pense ročních 49800 Kč. Tato žádost byla usnesením zastupitelského sboru města Bratislavy ze 14. prosince 1931 zamítnuta s odůvodněním, že st-l byl zařaděn do 6. hodn. třídy, takže podle § 5 nař. č. 96/1930 Sb. náležejí mu pensijní požitky ve výši stanovené pro 4. platovou stupnici podle zák. č. 103/1926 Sb.
Odvolání, proti tomuto usnesení podané, zamítl žal. úřad nař. rozhodnutím, jež stížnost napadá u nss-u, vytýkajíc mu nezákonnost.
V konkretním případě jde o otázku, jaké odpočivné požitky náležejí býv. měšťanostovi města Bratislavy, pensionovanému před 28. říjnem 1918 za platnosti zák. čl. 58:1912, podle zák. č. 70/1930, resp. podle nař. č. 96/1930 Sb., kterýchžto norem dovolal se jak zastupitelský sbor města Bratislavy, který o věci rozhodoval v první instanci, tak i zem. úřad v Bratislavě, který na odvolání dnešního st-le rozhodnutí prvé instance přezkoumával. — — —
Stížnost shledává nezákonným výrok žal. úřadu, jímž bylo uznáno, že odpočivné požitky st-lovy byly právem upraveny s hlediska zák. č. 70/1930 Sb. ve výši požitků 4. plat. stupnice státních úředníků (podle zák. č. 103/1926 Sb.), ježto v činné službě byl st-l zařaděn do 6. hodn. třídy, pročež podle § 5 nař. č. 96/1930 Sb. náleží mu právě pense podle 4. platové stupnice. Nezákonnost vidí pak st-l v tom, že st-lovy požitky, jež mu byly přiznány při jeho odchodu do výslužby, odpovídají 5. hodn. třídě, stupně 3., takže převod st-lův na systém zák. č. 103/1926 měl se státi tak, že by mu přiznány byly požitky 3. platové stupnice v částce 49800 Kč ročně.
Nss nemohl stížnost uznati důvodnou.
Nař. č. 96/1930 Sb. stanoví v § 5 výslovně, že úředníkům skupiny A (a B), jmenovaným do 6. hodn. třídy má se pensijní základna určiti podle 4. platové stupnice. Tento předpis, jehož se dovolal žal. úřad, dopadá nepochybně na st-le, který nepopírá, ba přímo vychází ze stanoviska, že dosáhl svým odchodem na odpočinek jmenováním zařadění do 6. hodn. třídy státních úředníků, a ostatně — jak žal. úřad případně podotkl — vyšší třídy hodnostní jmenováním ani dosáhnouti nemohl vzhledem k § 14 odst. poslední zák. čl. 58:1912. St-l snaží se ovšem dokázati, že pro určení jeho pensijní základny není směrodatná hodn. třída jmenováním nabytá, nýbrž výše požitků, jež mu byly přiznány, a poukazuje na to, že před platovým zákonem nebyla hodn. třída a služební požitky, jež úředník pobíral, v tak úzké souvislosti, jak je tomu podle tohoto zák. V tom má sice st-l zcela pravdu, avšak nemůže z této skutečnosti nic ve svůj prospěch získati.
Na tu okolnost totiž, že služební požitky, jež úředník určitý pobírá, jsou jiné (vyšší) nežli služební požitky, které by mu náležely podle hodn. třídy, jíž nabyl jmenováním, béře zákon č. 103/1926 Sb. zřetel ve svých převodních ustanoveních, jež jsou podle § 5 zák. č. 70/1930 Sb. směrodatné pro určení pensijní základny úředníků, kteří odešli na odpočinek před účinností zák. č. 103/1926 Sb. Tento fakt sám, že zák. č. 103/1926 Sb. a v důsledku toho i zák. č. 70/1930 Sb. byly si vědomy možnosti, že úředník měl podle dřívějšího platového systému vyšší požitky, nežli by mu příslušely podle jeho hodn. třídy (srovn. zejména §§ 167, 170 a 172 plat. zák.), mluví proti správnosti názoru st-lova.
Avšak st-l nemůže se dovolávati ve svůj prospěch ani § 14 zák. čl. 58:1912, který sice připouštěl, aby město municipální a město s regulovaným magistrátem stanovilo pro své úředníky vyšší požitky nežli vyplývaly z příloh cit. zák. článku, avšak výslovně zakázal zařadění těchto úředníků do vyšších tříd, nežli sám určil. Jestliže pak zák. č. 70/1930 Sb. určil jako směrnici pro stanovení pensijní základny převodní ustanovení plat. zák. a v tomto zákoně béře se zřetel jedině na hodn. třídu, dosaženou jmenováním, je patrno, že úřad právem rozhodl, že u st-le nutno vycházeti při úpravě pense podle zák. č. 70/1930 Sb. z třídy, do které byl zařaděn, kterouž pak je nepopřeně bývalá třída 6.
Za této právní situace nemůže st-l opírati svůj domnělý nárok na vyšší pensijní požitky ani o to, že byl v přesvědčení, že při odchodu do výslužby obdrží pensi, která se srovnává s celým jeho aktivním platem, tak že by úprava pense, která béře zřetel pouze — jak st-l tvrdí — na část dřívějšího aktivního platu znamenala porušení jeho nabytých práv. St-l tu přehlíží především, že podle zák. č. 70/1930 Sb. dostává se mu podstatně vyšších požitků, nežli měl dosud, takže nemůže důvodně mluviti o porušení nabytých práv. Kromě toho však není ani všeobecně správné, jestliže se st-l domnívá, že při stanovení pensijní základny podle zák. č. 70/1930 Sb. na základě třídy dosažené jmenováním nebéře se vůbec zřetel na veškeré požitky, jichž úředník dosud požíval. Právě § 5 nař. č. 96/1930 Sb., podle něhož byla st-lova pensijní základna určena, je dokladem, že st-l je na omylu, neboť v odstavci 1 tohoto paragrafu přihlíží se výslovně k výši požitků úředníkových. Ovšemže má tento zřetel na výši požitků úředníka svou hranici v posledním platovém stupni příslušné platové stupnice.
Opíraje se o § 172 odst. 3 plat. zák., hledí st-l prokázati, že by vyšší požitky jeho, přesahující rámec jeho hodn. třídy, přišly úplně na zmar, když by stupeň d) platové stupnice 4. znamenal pro něho nepřekročitelné maximum, takže prý by § 172 odst. 3 plat. zák. neměl pro něho žádný smysl. Tu však nezbývá nežli konstatovati, že skutečně určitá doba, jež by mohla sama o sobě podle odst. 1 § 5 nař. č. 96/1930 Sb. vésti ke zvýšení pensijní základny st-lovy, se ztrácí, je-li vyčerpán počet stupňů platové stupnice. Avšak tento případ je dán právě vědomě úpravou pensijních požitků podle zák. č. 70/1930 Sb., ježto se béře zřetel při stanovení pensijní základny na vyšší požitky úředníkovy jen v rámci možnosti, jež vyplývá z příslušné platové stupnice. Není totiž právního předpisu, který by poskytoval v takovém případě nárok na požitky vyšší platové stupnice. Ostatně i platový zákon sám ve svých převodních ustanoveních předvídá podobné možnosti a zhodnocuje dobu, jež vyplývá z vyšších požitků, přes rámec příslušné platové stupnice jen pro případ budoucího povýšení úředníka a i tu jen v maximální výměře tří
33* let (srov. § 170 odst. 5 a § 17 odst. 5 zák. č. 103/1926 Sb.). Je-li taková možnost ztráty dána i pro činné úředníky, nelze pochybovati vzhledem k § 5 zák. č. 70/1930 Sb., že musí býti s ní počítáno i při stanovení pensijní základny podle tohoto zák. Je jen pochopitelné, že zmíněná ztráta může býti větší, když u úředníka na odpočinku je jakékoliv další povýšení vyloučeno.
V závěru své stížnosti dovolává se st-l konečně i § 212 odst. 2 zák. č. 103/1926 Sb. k tomu, že nabyl (patrně chce říci individuálním aktem) nároku na vyšší plat, nežli je ten, který jinak pro jeho třídu je předepsán. Avšak st-l je tu na omylu. V jeho případě nešlo o to, aby upraveny byly služební požitky a nároky podle zák. č. 103/1926 Sb., kterýžto případ jedině upravuje § 212 cit. zák., nýbrž o úpravu pensijních požitků podle zák. č. 70/1930 Sb., na kterou však zmíněné ustanovení zákona platového vůbec nedopadá.

Citace:

Č. 11175.. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 729-732.