Č. 11191.

Cesta. — Policejní právo trestní: Předpis §§ 10 a 23 zatímního silničního řádu pro říšské silnice na Moravě (vyhláška místodržitele ze 4. března 1892 č. 29 z. z. mor.), který podrobuje trestu podle min. nař. z 30. září 1857 č. 198 ř. z., nechá-li kdo povoz státi (bez dozoru) na silnici, je s hlediska § 111 úst. listiny kryt dvor. dekretem ze 7. března 1834 svazek 62 č. 37 sbírky pol. zák.
(Nález ze dne 4. dubna 1934 č. 6908.)
Věc: Bedřich M. v M. proti zemskému úřadu v Brně o policejní přestupek.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bez důvodnost.
Důvody: Nálezem okr. úřadu v Mikulově z 5. října 1931 byl st-l uznán vinným přestupkem § 10 vyhlášky mor. místodržitelství ze 4. března 1892 č. 29 z. z. a odsouzen podle min. nař. z 30. září 1857 č. 198 ř. z. k pokutě 60 Kč, v případě nedobytnosti ke čtyřdennímu vězení. Podstata přestupku shledána byla v tom, že st-l dne 7. srpna 1931 o 5. hod. ranní nechal státi svůj osobní automobil před svým bytem na náměstí v M. v jízdní dráze státní silnice bez dozoru po 3 hodiny, čímž byl brzděn silniční provoz, zejména v době ruchu povstalého odbýváním týdenního trhu. St-l odebral se do svého bytu ke spánku, aniž se dále o svůj povoz staral.
Při výslechu, který předcházel tomuto nálezu, udal st-l, že v uvedený den vrátil se asi v pět hodin ráno z obchodní cesty, postavil vůz před dům a šel spat. Asi o půl sedmé byl městským strážníkem zbuzen a vyzván, aby vůz odstranil, protože překáží dopravě. Nevěděl prý, že se odbývá trh, vůz prý stává na uvedeném místě vždycky. — V odvolání proti trestnímu nálezu uváděl, že nemohl vůz dopraviti do garáže, poněvadž ulice k této vedoucí byla uzavřena, dále, že doprava nemohla býti rušena, poněvadž jízdní dráha je nejméně 15 až 16 metrů široká. Po obou stranách bývají pravidelně postaveny stánky prodavačů, aniž doprava je tím rušena. Také není v M. prý určeno místo pro parkování vozů. Pro své tvrzení dovolával se svědectví městského strážníka Jana B. a svého zaměstnance Františka F., a navrhoval, aby dotazem u městského úřadu v M. bylo zjištěno, že ulice k jeho garáži vedoucí byla uzavřena, a že není určeno místo pro parkování vozů.
Zem. úřad v Brně zamítl odvolání nař. výměrem, protože skutková podstata přestupku jest prokázána z části doznáním obviněného a z části bezprostředním zjištěním a svědeckou výpovědí úředních orgánů.
O stížnosti podané na toto rozhodnutí uvážil nss toto:
St-l byl uznán vinným přestupkem § 10 vyhlášky mor. místodržitele ze 4. března 1892 č. 29 z. z. (zat. siln. řádu pro říšské silnice). V cit. §u jest stanoveno, že povozy bez přípřeže nesmějí býti ponechány na silnici, a že vůz nesmí býti nechán bez dohledu, kdyby následkem nehody přece musel býti na silnici ponechán. Podle § 23 cit. siln. řádu trestají se přestupky předpisů tam obsažených, pokud nestihají se podle trest. zák., podle min. nař. ze dne 30. září 1857 č. 198 ř. z. trestem peněžitým nebo trestem na svobodě. St-l uvádí, že podle § 111 ústavní listiny tresty mohou býti ukládány jenom na základě zákona, a že není zákonného předpisu, který by zakazoval pod trestem, aby majitel automobilu nechal státi svůj povoz před domem. Tu jest poznamenati, že st-l byl trestán pro přestupek § 10 cit. vyhlášky, která byla vydána, jak v ní výslovně se uvádí, na podkladě »zákonných předpisů«. Pokud jde o delikt, o němž zmíněný § uvedené vyhlášky jedná, jest shledati zákonný podklad v dekretu dvor. kanceláře ze 7. března 1834 sb. pol. zák. sv. 62, str. 84 č. 37, platném jak pro silnice erární tak pro silnice neerární. Tento dekret zakazuje z důvodu rušení neb ztížení pasáže stavěti vozy na silnici, jak za dne tak za času nočního. Trest pak byl st-li uložen podle min. nař. ze 30. září 1857 č. 198 ř. z., kteréžto nařízení, pocházející z dob absolutistických a vydané na podkladě cís. rozhodnutí, má platnost zákona. Oba tyto předpisy, jak dekret dvor. kanceláře ze 7. března 1834, tak min. nař. ze 30. září 1857, staly se podle zák. z 28. října 1918 č. 11 Sb. součástkami právního řádu Čsl. republiky, a jsou tedy dosud platnými předpisy zákonnými. Jest tedy tato výtka stížnosti bezdůvodná. — — — — —

Citace:

Č. 11191.. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 784-786.