Č. 11017.

Církevní věci: I. * Ustanovení § 13 odst. 2 posl. věta nař. č. 124/28 o tom, že duchovní nemají nároku na doplatek kongruálních platů za dobu, po kterou nebyli čsl. státními občany, neodporuje předpisu § 6 zák. č. 152/26. — II. * Duchovní, kterému bylo uděleno čsl. státní občanství podle zák. č. 152/26, nemůže odvozovati z § 6 tohoto zák. nárok na doplacení kongruálních požitků podle zák. č. 122/26 ode dne 1. ledna 1926.
(Nález ze dne 24. ledna 1934 č. 1142.)
Prejudikatura: srov. Boh. A 8088/29, 8939/30, 9131/31.
Věc: Jan K. v O. proti referátu ministerstva školství a národní osvěty o vrácení kongruového doplňku.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Výměrem ze dne 17. září 1930 upravil zem. úřad v Bratislavě na základě § 3 zák. č. 122/1926 Sb. případně na základě § 169 vl. nař. č. 124/1928 Sb. přiznávku Jana K., faráře v O., dnešního st-le, a stanovil ryzí příjem spojený s tímto duchovním místem na dobu od 1. ledna 1926 do 31. prosince 1930 a to od 1. ledna 1926 do 31. prosince 1927 částkou 7.825.20 Kč ročně a od 1. ledna 1928 částkou 7.811.15 Kč ročně. Při tom započteno jmenovanému duchovnímu 37 let 6 měsíců ke dni 1. ledna 1926, takže měl nárok na X. (poslední) trienálku 18.720 Kč ročně. Podotčeno dále: Poněvadž jmenovanému duchovnímu bylo uděleno čsl. státní občanství rozhodnutím mih. vnitra z 1. února 1929 na základě úst. zák. č. 152/1926 Sb., má podle poslední věty odst. 2 § 13 vl. nař. č. 124/1928 Sb. nárok na kongruové požitky jen ode dne složení státoobčanské přísahy t. j. ode dne 16. listopadu 1929 a přináleží proto jmenovanému duchovnímu od 1. prosince 1929 kongruálni doplněk 10.920 Kč ročně.
Z toho důvodu byla pak zvláštním výměrem z téhož dne jmenovanému předepsána náhrada vyplacených záloh za dobu od 1. ledna 1926 do 31. prosince 1929 částkou 32.402 Kč, která pak se snížila súčtováním záloh poskytnutých v době od 1. ledna 1930 do 31. října 1930 na částku 30.882 Kč.
Proti předpisu této náhrady podal st-l odvolání v podstatě tohoto obsahu: Zem. úřad se odvolává na ustanovení bodu 2 § 13 vl. nař. č. 124/28, podle kterého odvolatel nemá nároku na kongruu po tu dobu, co nebyl čsl. státním občanem. Tento výrok odporuje však § 6 zák. č. 152/26, podle kterého ten, kdo podle tohoto zák. nabude státního občanství, má býti považován za státního občana tak, jako by tohoto občanství nabyl již v roce 1918.
Nař. výměrem nevyhověl referát min. škol. v Bratislavě tomuto odvolání z důvodů nař. rozhodnutí.
O stížnosti uvážil nss toto: — — —
Nezákonnost nař. rozhodnutí spatřuje stížnost v tom, že žal. úřad přiznal st-li kongruový doplněk až ode dne 16. listopadu 1929 t. j. ode dne složení státoobčanské přísahy a nikoliv již ode dne 1. ledna 1926, kdy vstoupil v platnost zákon č. 122/26, ačkoliv prý podle § 6 zák. č. 152/26 má býti s osobami, kterým bylo uděleno státní občanství podle tohoto zák., tak nakládáno, jako by byly státními občany od 28. října 1918. St-l náleží mezi takové osoby. Podle odst. 2 § 13 vl. nař. č. 124/28, na něž se nař. rozhodnutí odvolává — dovozuje stížnost dále — sice nemají takoví státní občané nároku na doplatek kongruálních platů za dobu, po kterou nebyli státními občany, toto ustanovení však odporuje podle názoru stížnosti ustanovení § 6 zák. č. 152/26 a je proto neplatné.
Nss nedal ani této námitce za pravdu.
Jak nss dovodil již v nál. Boh. A 8088/29, 8939/30 a 9131/31 sluší předpisu § 6 zák. č. 152/26 rozuměti tak, že ode dne udělení státního občanství nelze osoby, kterým bude podle zák. č. 152/26 státní občanství uděleno, vylučovati z uplatnění oněch práv, která podle specielních zákonů jsou podmíněna státním občanstvím, trvajícím již od 28. října 1918 a že předpis § 6 promíjí sice při uplatňování práv na základě takových specielních zákonů nedostatek podmínky státního občanství trvajícího již od 28. října 1918 a pohlíží na takové občany, jakoby podmínka ta byla při nich splněna, s druhé strany však, že zákon likvidaci případných nároků dopouští teprve ode dne, kdy státní občanství bylo uděleno.
Na tomto právním názoru trvá nss i v daném případě. Zák. č. 122/26, o úpravě platů duchovenstva, váže v § 1 nárok na kongruový doplněk na podmínku státního občanství čsl.; jest proto podle právního názoru zaujatého v cit. nál. na duchovního, jemuž bylo uděleno státní občanství podle zák. č. 152/26, pohlížeti jako na osobu mající státní občanství sice již od 28. října 1918 a tedy také ovšem již od 1. ledna 1926, avšak likvidace kongruových platů nastává teprve dnem udělení státního občanství. Neshledal proto nss, že by ustanovení odst. 2 věta poslední § 13 vl. nař. č. 124/28 odporovalo ustanovení § 6 zák. č. 152/26.
Tomu-li tak, pak mohl žal. úřad odepříti st-li kongruový doplněk za dobu od 1. ledna 1926 do udělení státního občanství, a vyplatil-li jej přes to zálohou, mohl ji požadovati zpět.

Citace:

Č. 11017. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 322-324.