Č. 11259.

Elektrisace: Zákon č. 438/1919 Sb. nemá ustanovení, že užívací práva podle § 8 mají býti uvalována v prvé řadě na toho, kdo z elektrického vedení má prospěch.
(Nález ze dne 2. května 1934 č. 9173.)
Věc: Jan V. v L. proti ministerstvu veřejných prací o užívací právo při soustavné elektrisaci. Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Min. prací zamítlo odvolání st-lovo z výměru zem. úřadu v Brně, kterým tento uděliv Severomoravským elektrárnám v Z. ve smyslu § 19 zák. z 22. července 1919 č. 438 Sb. povolení k postavení elektrické přípojky 22 kV a transformovny pro mlýn Františka V. v L., propůjčil zmíněnému elektrárenskému podniku mimo jiné užívací právo na pozemku č. parc. 845/2 (louka) v katastrálním území obce L. náležejícím vlastnickým právem Janu V. v L., na kterémžto pozemku měl pro zmíněnou přípojku býti postaven sloup č. 15.
Toto rozhodnutí odůvodnilo min. v podstatě takto: Všeužitečným elektrickým podnikům, a to bez ohledu, zda zásobování elektrickým proudem má se díti k vlastní soukromé potřebě odběratele nebo k jeho výdělečnému podnikání, náleží tam, kde bez nepoměrně značných obětí nemohou docíliti nejvýhodnějšího technicko-hospodářského provedení, nárok na obmezení práv soukromých, ovšem za přiměřenou náhradu škody, jež tím soukromým vlastníkům v jakémkoli směru vzejde. Za hmotnou škodu, kterou st-1 utrpí zřízením užívacích práv a jejich výkonem, zvláště postavením sloupu pro elektrické vedení, udržováním, opravou a změnou, po případě odstraňováním elektrovodu, jsou elektrické podniky povinny podle § 14 elektrisačního zák. poskytnouti přiměřenou náhradu, nevznikne-li újma ta vinou st-le. Severomoravské elektrárny ručí jemu za veškeru škodu, jež bude způsobena při zřízení eventuelně udržováním elektrovodu, a to i v případě, jestliže zřízení a udržování elektrovodu svěří odběrateli elektrického proudu. Tímto zákonným ručením elektrického podniku jsou materielní zájmy odvolatelovy dostatečně chráněny. Požadavku st-lovu, aby sloup vedení, který má býti postaven na jeho louce, byl přeložen na sousední louku mlynáře Františka V., nebylo možno vyhověti, neboť celé vedení je v přímočaré linii a navrhované řešení bylo by nejen po stránce hospodářské, nýbrž i technické méně výhodné a mimo to utrpěla by jím stabilita vedení.
Proti tomu je podána stížnost, o níž nss uvážil toto:
Stížnost má jednak námitku, že dotčené odůvodnění žal. úřadu je nesprávné, a jednak poukazuje k tomu, že jmenovaný mlynář je se svou manželkou vlastníkem další louky č. kat. 795/2 ležící proti louce st-lově č. parc. 845/2 pouze cestou č. parc. 1580 oddělené.
Prvou námitku vytýkající napadenému rozhodnutí nesprávnost dovozuje z toho, že když sloup z louky Aloise Z. v L. na sousední louku podle sdělení učiněného st-li dne 16. března 1931 a sloup z louky N. J. z Ch. na hranice louky bez dalších námitek a obtíží byl mohl býti přestavěn, aniž pro vzdálenost od mlýna k hádkám a obtížím s mlynářem podnět zavdaly, tím spíše neměly se činiti obtíže při sloupu č. 15 proti vjezdu do mlýna žádostem st-lovým nejméně stejného práva požívajícím a odůvodněným. Druhá námitka vlastnictví dalšího pozemku Františka V. a jeho manželky, na kterém po názoru st-lově sporný sloup č. 15 mohl býti postaven, vytýká, že tento sloup měl na tomto pozemku býti projektován, byl by vyhovoval všem vysloveným požadavkům a pak by poškozeným byl majitel soukromého výdělečného podniku, jehož prospěchu zřizovaná přípojka slouží, a nikoli st-1. Stížnost uzavírá své vývody návrhem na uznání: že napadený výměr min. prací se zrušuje, že sloup elektrického vedení č. 15 má býti z louky parc. č. 845/2 do určité doby přeložen a st-li na vzešlých útratách do 8 dnů pod uvarování exekuce má býti zaplaceno odškodné za poškození louky... a na výlohy vzešlé z tohoto sporu 225 Kč.
V těchto vývodech stížnosti nelze shledati přesně formulovaného stižného bodu tak, jak zákon o ss v § 18 požaduje.
Vykládá-li se však stížnost co nejpříznivěji pro st-le, dalo by se jí rozuměti v ten smysl, že st-1 neměl býti omezován ve svém vlastnictví, když bylo možno také vyhověti všem požadavkům projektovaného vedení, kdyby se sporný sloup č. 15 byl umístil na pozemku č. kat. 795/2, jenž náleží mlynáři Františku V. a jeho manželce, který z elektrického vedení bude míti prospěch.
Nss by mohl stížnosti takto vyložené vyhověti jen tehdy, kdyby zákon č. 438/1919 Sb., na jehož podkladě jest projednávanou věc řešiti, obsahoval ustanovení, že užívací práva podle § 8 mají býti v prvé řadě uvalována na toho, kdo z elektrického vedení má prospěch. Ale takový předpis v cit. zák. č. 438/1919 Sb. nelze nalézti. Práva užívací postihují ty pozemky, po nichž vedení je projektováno. Majitelé pozemků postižených nemají práva navrhovati změnu projektu za tím účelem, aby jejich pozemek byl ušetřen omezení.
Za tohoto právního stavu požadavek st-lův, aby postavením sporného sloupu postižen byl pozemek jiný, náležející tomu, komu projektované vedení bude sloužiti, nemá opory v zákoně a nelze z něho vyvoditi nezákonnost napadeného rozhodnutí. Již tím padají všecky další vývody a návrhy stížnosti na řečeném požadavku st-lově založené.

Citace:

č. 11259. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 981-983.