Č. 11047.

Jazykové právo. — Samospráva obecní: Obec mající přes 3000 obyvatel je povinna vyložiti pravidla o vybírání obecních dávek a poplatků též v jazyce státním.
(Nález ze dne 6. února 1934 č. 2627.)
Prejudikatura: srov. Boh. A 10.525/33, 10.849/33.
Věc: Město Ch. proti zemskému úřadu v Praze o jazykové právo.
Výrok: Stížnosti se zamítají pro bezdůvodnost.
Důvody: St-lka byla v pořadí stolic správních nař. rozhodnutími uznána povinnou, aby k svojí žádosti za povolení k vybírání 1. obecních poplatků za zvěropolicejní prohlídku dobytka a masa, 2. obecní dávky z nezastavěných pozemků, 3. obecních poplatků za užívání obecního statku a 4. obecních poplatků za úřední úkony, předložila příslušnou vyhlášku usnesení obecního zastupitelstva o vybírání obecních poplatků, jakož i výběrčí pravidla s textem také v jazyce státním.
Odůvodnění má toto znění: Pokud tento příkaz ukládá obci jazykoprávní povinnost, má oporu v ustanovení čl. 97 odst. 1 a čl. 81 odst. 2 jaz. nař. č. 17/1926 Sb., neboť, ač předpoklady čl. 81 odst. 2 cit. nař. jsou u rekurující obce, mající více než 3000 obyvatelů, splněny, obec přes to fakticky zmíněnou vyhlášku a příslušná výběrčí pravidla vyhlásila pouze v jazyku německém. Námitka nezákonitosti čl. 81 odst. 2 jaz. nař. je zcela bezpodstatná, poněvadž ustanovení to bylo vydáno v základě § 3 odst. 3 jaz. zák., v němž pro úpravu jazyka obecních vyhlášek nestanoví se státní moci výkonné žádné meze. K námitce, že příkaz k vyhlášení a k předložení výběrčích pravidel v jazyce státním odporuje ustanovení zák. č. 329/1921 Sb., sluší uvésti toto: Podle § 28 odst. 6, § 35 odst. 1 a § 38 odst. 2 zák. z 12. srpna 1921 č. 329 Sb. musí pravidla o vybírání obecních poplatků a dávek býti usnesena obecním zastupitelstvem. Výběrčí pravidla jsou tudíž integrující a nezbytnou součástí usnesení o zavedení poplatků a dávek, bez nichž k povolení nemůže vůbec dojiti. Jestliže tedy podle § 40 odst. 1 resp. § 6 odst. 4 téhož zák. nutno v obci po 14 dní veřejně vyhlásiti usnesení obecního zastupitelstva, musí býti veřejně vyhlášeno nejen usnesení o zavedení poplatků a dávek, ale musí býti veřejně vyhlášena i usnesená výběrčí pravidla, neboť jinak by usnesení bylo vyhlášeno neúplně, což by bylo podstatnou vadou řízení povolovacího a schvalovacího. Rekurující obec jest tudíž povinna vyhlásiti nejen pravidla již schválená (§ 43 odst. 3 cit. zák.), ale i pravidla, jež mají býti podkladem řízení schvalovacího, což také ostatně obec učinila, ovšem jen v jazyku německém. Okresní úřad byl pak oprávněn vydati nař. příkaz i v základě čl. I (ad § 35 zák.) nař. vl. č. 143/1922 Sb. a v základě § 40 odst. 2 zák. č. 329/1921 Sb., jsa oprávněn přezkoumati, je-li žádost za povolení dávky dostatečně doložena, a jsa oprávněn žádati na obci důkaz o tom, že co do formy vyhlášení řádně vyhověla kogentním předpisům právním.
Proti těmto rozhodnutím, pokud obsahují výrok o jazykové úpravě výběrčích pravidel, podány jsou shodné stížnosti, o nichž nss uvažoval takto:
Napadená rozhodnutí jsou založena především na ustanovení čl. 97 odst. 1 a čl. 81 odst. 2 jaz. nař. a skutkově na zjištění, jež vůbec není na sporu, že totiž obec má přes 3000 obyvatelů a dále, že zmíněnou vyhlášku vydala a příslušná výběrčí pravidla vyložila k veřejnému nahlédnutí v obecní úřadovně pouze v jazyku německém.
Stížnosti po stránce právní nemají námitky proti tomu, že správní úřad svou příslušnost k spornému výroku jazykovému opřel o cit. čl. 97 odst. 1 jaz. nař. a že tedy byl v tomto případě oprávněn zasáhnouti po stránce jazykové. Než stížnosti odporují stanovisku žal. úřadu, že výběrčí pravidla o vybírání dávek a polatků, na nichž se usneslo obecní zastupitelstvo, jsou integrující součástí usnesení o zavedení těchto dávek a poplatků a proto že povinnost, toto poslední usnesení zastupitelstva obecního veřejně vyhlásiti, postihuje i přijatá výběrčí pravidla. Stížnosti dovolávají se pro to předpisů zák. o obec. hospodářství fin. č. 329/1921 Sb., který rozeznává mezi vyhláškou na straně jedné a vyložením k veřejnému nahlédnutí na straně druhé (§ 6 odst. 4 a 5), poukazujíce k obdobným ustanovením v jiných zákonech, a dovozují, že vyložení písemností k veřejnému nahlédnutí v obecní úřadovně nelze ztotožňovati s vyhláškou obecní. Z toho pak, že nejde vůbec o vyhlášku, uzavírají stížnosti, že chybí předpoklad pro užití právní normy čl. 81 odst. 2 jaz. nař., který mluví jen o vyhlášce, a proto že nelze tohoto předpisu vůbec užiti na vyložení výběrčích pravidel k veřejnému nahlédnutí, o něž zde běží.
Než stížnosti jsou na omylu v tom, že vyložení písemností k veřejnému nahlédnutí nelze zahrnovati pod pojem vyhlášek čl. 81 odst. 2 jaz. nař. Podle judikatury nss-u (Boh. A 10.525/33) je právě uvedené ustanovení jaz. nař. všeobecné povahy a týká se veřejných vyhlášek obcí vůbec. Vyhláškou ve smyslu jazykových předpisů (§ 3 odst. 3 jaz. zák., čl. 81, 35 jaz. nař.), jež obsah pojmu toho zvláště nevymezují, rozuměti jest podle obecného významu slova každé oznámení učiněné za tím účelem a takovým způsobem, aby byla dána možnost seznati jeho obsah širšímu okruhu osob a nikoli jen osobám jednotlivě určeným (Sr. Boh. A 10.849/33). Ježto, jak nesporno, výběrčí pravidla na obecním úřadě byla k veřejnému nahlédnutí vyložena a tak dána možnost seznání jejich všem voličům a poplatníkům v obci, byla tato pravidla obcí veřejně vyhlášena ve smyslu jazykových předpisů.
Na tom nemění nic okolnost, že cit. zákon o obec. hospodářství fin. nebo jiný zákon pro uveřejnění určitého druhu vzhledem k zvláštní rozsáhlosti oznamovaného předmětu stanoví zvláštní způsob publikace t. zv. vyložením k veřejnému nahlédnutí (rozpočtu, plánů, rozvrhu nákladů a pod.), neboť i v takovém případě jde o vyhlášku veřejnou v zmíněném smyslu jazykových předpisů.
Pak ovšem řečené vyložení mělo se státi vzhledem k ustanovení čl. 81 odst. 2 jaz. nař. také v jazyku státním a výrok napadených rozhodnutí nelze uznati nezákonným.

Citace:

Č. 11047. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 394-396.