Č. 11251.

Zaměstnanci veřejní. — Četnictvo: Četnický strážmistr, pensionovaný před účinností zák. č. 394/1922 Sb., nemá ve smyslu §§ 15 a 6 cit. zák. nároku na přídavky na děti zrozené v době, kdy byl již ve výslužbě.
(Nález ze dne 30. dubna 1934 č. 8767.)
Prejudikatura: srov. Boh. A 9602/32.
Věc: Eduard B. v R. proti ministerstvu vnitra o drahotní přídavky na děti.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: St-1 byl jako vrchní četnický strážmistr výměrem zem. četnického velitelství pro Slov. z 19. ledna 1921 přeložen dnem 1. února 1921 do trvalé výslužby. Kromě pense byly mu poukázány dodatečným platebním rozkazem z 24. března 1922 drahotní přídavky podle zák. č. 99/1921 Sb. na dobu mimořádných poměrů způsobených válkou jako svobodnému, a to od 1. února 1921 podle 1/11 A třídy.
Podáním z 23. října 1931 žádal st-1 dovolávaje se zák. č. 394/1922 Sb. (§§ 17 a 15) o úpravu svých odpočivných požitků přiznáním přídavků na děti, uváděje, že se ve výslužbě dne 31. října 1921 oženil a že se mu ve výslužbě narodily dne 11. února 1923 dvě děti, že však zákon pro přiznání nároku na přídavky na děti nečiní rozdílu, zda se státní zaměstnanec oženil v aktivní službě či ve výslužbě a zda se mu narodily děti v činné službě či ve výslužbě, protože prý byl veden intencí sociální.
Zem. četnické velitelství v Bratislavě výměrem ze 7. listopadu 1931 sdělilo, že st-1 nemá na požadované přídavky nároku z těchto důvodů: »Při zkoumání nároku na drahotní přídavky a přídavky na děti podle ustanovení odst. I. § 6 zák. z 20. prosince 1922 č. 394 Sb. v souvislosti s § 15 cit. zák. jest bráti zřetel toliko k členům rodiny, k nimž se přihlíží podle příslušných předpisů pensijních při zaopatřovacích požitcích. — Nelze Vám tedy přiznati přídavky na děti narozené z manželství uzavřeného v pensi, poněvadž se k nim podle příslušných předpisů (§ 55 odst. 1 v souvislosti s §§ 44 a 46 zák. ze 4. července 1923 č. 153 Sb.), nepřihlíží, jelikož nemají v případě Vašeho úmrtí nároku na vychovávací příspěvky, případně na sirotčí pensi.«
Odvolání st-lovu min. vnitra nař. rozhodnutím nevyhovělo. Rozhoduje o stížnosti řídil se nss těmito úvahami:
Nař. rozhodnutí převzavši důvody rozhodnutí I. stolice odepřelo st-li nárok na přídavky na jeho dvě děti, zrozené v manželství uzavřeném nesporně v době, kdy st-1 byl již v trvalé výslužbě, v podstatě proto, že nemají podle platných pensijních předpisů v případě st-lova úmrtí nároku na vychovávácí příspěvek, případně sirotčí pensi a nelze tudíž k nim přihlížeti podle § 15 a 6 I. zák. č. 394/1922 Sb. ani při zkoumání nároku na drahotní přídavky a přídavky na děti.
Stížnost namítá nezákonnost tohoto rozhodnutí z důvodu, že odporuje sociální tendenci zákona i znění předpisu § 17, který prý v souvislosti s §§ 15 a 6 zřejmě stanoví, že upraví poměry a požitky veškerých aktivních i pensionovaných zaměstnanců s obdobnou platností i pro nárok na přídavek na děti, a ani v zák. č. 394/1922 Sb., ani v zák. č. 153/1923 Sb., jichž se žal. úřad dovolává, není prý nárok na přídavek na děti učiněn závislým na tom, zda státní zaměstnanec uzavřel sňatek v činné službě, či ve výslužbě, resp. zda se mu děti narodily v činné službě či ve výslužbě.
Nss nemohl dáti stížnosti za pravdu.
Zák. č. 394/1922 Sb. upravující služební, odpočivné a zaopatřovací požitky civilních a vojenských státních zaměstnanců a zaměstnanců v podnicích, ústavech a fondech státních a státem spravovaných, sledoval účel — jak potvrzuje důvodová zpráva k vládnímu návrhu zák. č. tisku 3922/1922 posl. sněm. N. S. str. 12 — jednak »přizpůsobiti příjmy zaměstnanců klesající tendenci cen, což jest nutným a závažným úkolem národohospodářské a tím i finanční politiky a jeví se tedy nutnost počíti dnes již aspoň mírně s odbouráváním požitků státních zaměstnanců jednak »počíti s úpravou v tom směru, abychom se postupným ztenčováním přídavků (t. j. mimořádných a nouzových výpomocí, přiznaných zaměstnancům průběhem války a za dob poválečných z důvodů existenčních) vraceli (sc. od t. zv. systému alimentačního) k systému odměny za práci«. Tyto tendence provedeny jednak plnou srážkou daně z příjmu ze služebních platů na místo dosavadní 25% srážky podle zák. č. 495/1921 Sb. (§§ 8 a 13) jednak zvýšením pensijních příspěvků (§ 9), dále zvýšením základního služného na účet dřívějších drahotních přídavků (§ 1), snížením jednotných drahotních přídavků o 20% a ohlášeným dalším jeho postupným odbouráváním, stejně jako snižováním přídavku na děti až do úplného jich zrušení (§ 4) a j. Proto též, jak citovaná důvodová zpráva dále na str. 14 uvádí, »zostřují se podmínky pro nárok na drahotní přídavky (§ 6 I.), poněvadž původní předpisy o nároku na drahotní přídavky obsažené v min. nař. z 11. září 1918 č. 33 ř. z. a doplněné vl. nař. z 23. června 1919 č. 348 Sb. a § 4 zák. z 21. prosince 1921 č. 495 Sb., ukázaly se v různých směrech neúplnými a příliš liberálními. Z toho důvodu se novelisuje § 6 s dodatky v § 15«.
Již z toho, co uvedno, patrno, že tendence zákona, jak všeobecně, tak speciálně v příčině přídavku na děti, směřovala spíše k snížení a obmezení požitkových nároků zaměstnanců státních, než k jich rozšíření ze zřetelů sociálních, jak má za to stížnost, a že proto nutno i s hlediska této restrikční tendence vykládati jednotlivá ustanovení zák. č. 394/1922 Sb.
Než ani znění rozhodných předpisů jeho, pokud se vztahují na případ st-lův, nemluví v jeho prospěch. Jak nss vyslovil již v nál. Boh. A 9602/32, plyne jak ze systematiky zákona, tak z ustanovení § 10, že při řešení otázky, která ustanovení o drahotním přídavku a přídavku na děti, platná pro aktivní zaměstnance státní zmíněné v § 1 odst. 1 zák. č. 394/1922 Sb. (a tedy i pro aktivní definitivní četníky tam dotčené), o kterých jedná cit. zákon v dílu I. (§§ 1 až 9), mají se vztahová ti také na nároky na tyto přídavky pensistů kategorií zmíněných, o nichž jedná díl II. zák. (§§ 10 až 16), spočívá sedes materiae v předpisu § 15, jehož první dvě věty odst. 1 znějí: »Pro nároky na drahotní přídavky k odpočivným a zaopatřovacím požitkům, ať jsou vyměřeny podle předpisů platných před působností tohoto zákona (t. j. podle § 22 před 1. lednem 1923) nebo podle předpisů tohoto zákona, platí obdobně ustanovení § 6. Ustanovení § 6 platí obdobně také pro nárok na přídavek na děti a pro nárok na mimořádné a nouzové výpomoci...«
Recipoval tedy § 15 pro státní zaměstnance-pensisty kategorií zmíněných v §§ 1 a 10 (tedy i pro definitivní četníky-pensisty) v příčině přídavku na děti pouze ustanovení uvedená v § 6, ovšem s dalším obmezením uvedeným v § 15, pokud se týče požívání jich v cizině. Z pojmu obdoby, jejíž použití tu normuje, plyne, že vše to, co o přídavcích na děti stanoví § 6 pro aktivní zaměstnance, platí v nezměněném rozsahu i pro zmíněné pensisty a platí tudíž odst. III. § 6 tohoto znění: »Při posuzování nároku na přídavky na děti platí předpisy podle bodu I. odst. 1, 2, 4, 6, 8 a 9 tohoto zákona.« Podle bodu I. odst 1 cit. § 6 jest však »bráti zřetel toliko k členům rodiny, k nimž se přihlíží podle příslušných pravidel pensijních při zaopatřovacích požitcích ...«, jinými slovy přiznati lze zaměstnanci nárok jen tenkráte, jestliže děti měly by po něm v případě jeho úmrtí nárok na důchod sirotčí. Podmínky tohoto nároku jest pak posouditi u četníků podle předpisů zák. č. 153/1923 Sb. A tu přiznává § 55 cit. zák. manželským dětem po gážistedi četnických příspěvek na výchovu a sirotčí důchod »pokud spadají pod ustanovení §§ 44 a 46«, t. j. jestliže mimo jiné předpoklady v těchto předpisech stanovené byla splněna i podmínka odst. 2 § 44 »že manželství bylo uzavřeno s předepsaným povolením před posledním vystoupením manželovým z činné služby četnické, a bylo-li uzavřeno po šedesátém roce manželova věku, že trvalo aspoň 4 léta nebo že v něm bylo zrozeno nebo počato dítě«. Že by st-1 mohl vykázati splnění posléz uvedené podmínky, t. j. uzavření manželství, z něhož jeho dítky byly zrozeny, za trvání činné služby četnické, stížnost netvrdí, přiznávajíc výslovně opak, a proto žal. úřad právem nárok na přídavky na tyto děti odepřel.
Ale ani z ustanovení § 17 zák. č. 394/1922 Sb. nemůže stížnost nic ve svůj prospěch vytěžiti. Ustanovení toto, pojaté do III. dílu zák., slibuje pouze upraviti »poměry a požitky veškerých aktivních i pensionovaných zaměstnanců ve státních úřadech , kteří nespadají pod služeb. pragmatiku, jakož i jejich pozůstalých, podle zásad, na nichž jest vybudován tento zákon«. Vyslovil-li zák. č. 394/1922 Sb., jak už shora uvedeno (v §§ 15 a 6 III. a I. 1), v příčině přídavku na děti pro četníky- pensisty zásadu, že nárok předpokládá, aby děti měly podle příslušných předpisů pensijních nárok v případě úmrtí jich otce na sirotčí pensi, musela by i slíbená úprava pro všechny nepragmatikální zaměstnance státní a pensisty vzhledem k výslovnému ustanovení poslední věty 1. odst. § 17 této zásady dbáti.

Citace:

č. 11251. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 956-959.