Č. 11050.

Horní právo: I. * Nařízení č. 434/1920 Sb., pokud ve svém § 2 bod 3 odst. 3 ukládá podnikateli hor, aby dodal předsedovi nebo místopředsedovi závodní rady po každé výplatě seznam výdělku jednotlivých pracovních družstev, je ve shodě s § 2 bod 3 zák. č. 144/1920 Sb. — II. * Seznamem výdělku jednotlivých pracovnich družstev podle § 2 bodu 3 odst. 3 nař. č. 434/1920 Sb. rozumí se takový seznam, který umožňuje závodní radě plniti úkol, uložený jí v § 2 bodu 3 zák. č. 144/1920 Sb. o dohledu na provádění a dodržování mzdových a platových smluv. Ne odporuje proto nařízení č. 434/1920 Sb., je-li uloženo podnikateli hor, aby v seznamu uváděn byl i počet vyfáraných směn. — III. Dozorčí moc báňského úřadu podle § 220 ob. zák. hor. vztahuje se také na zák. o záv. a revírních radách č. 144/1920 Sb.
(Nález ze dne 7. února 1934 č. 2600.)
Věc: Firma L.-ské uhelné závody v L. a Ing. Arnošt Sch. v L., firma Spojené uhelné závody »Britannia«, akc. spol. v E. a firma Duchcovsko-Podmokelská dráha, akc. spol. v Praze (adv. Dr. Artur Gutfreund a Dr. Max Kassowitz z Teplic-Šanova) proti báňskému hejtmanství v Praze (vrch. r. Dr. Emilián Bednář, za zúč. záv. radu dolu Elektra v P. adv. Dr. Egon Schwelb z Prahy) o mzdové výkazy pro závodní radu.
Výrok: Stížnosti se zamítají pro bezdůvodnost. — — —
Důvody: I. Závodní rada dolu Jan I. v L. usnesla se ve schůzi 12. srpna 1930 požádali báňský revírní úřad v Mostě o rozhodnutí, jaké výkazy výdělkové má záv. správa záv. radě dodávati. Při šetření, které báňský revírní úřad vykonal dne 20. října 1930, žádala záv. rada, aby v seznamech výdělků, v nichž je uváděno dosud číslo družstva pracovního a výdělek jednotlivého člena družstva na směnu, byl závodní správou uváděn také počet směn jednotlivých družstev, po případě celkový jejich výdělek nebo výdělek připadající na jednotlivce za směnu. Svou žádost odůvodňovala záv. rada tím, že podle dosavadních výdělkových seznamů nemůže zjistiti průměrný výdělek za směnu, kdyžtě také výkaz, který dostává závodní rada čtvrtletně od revírní rady, nepodává obraz o týdenním výdělku jednotlivých hornických kategorií. Zástupce správy závodní k této žádosti namítal, že podnikateli není výslovně uložena povinnost uváděti ve výdělkových seznamech počet směn ani v zák. ani v prov. nař.
Rozhodnutím z 8. listopadu 1930 uložil báňský revírní úřad v Mosté správě závodu, aby ve výdělkových seznamech, dodávaných závodní radě, uváděla u každého pracovního družstva také počet směn, družstvem v příslušném mzdovém období odpracovaných. Podanému rekursu záv. správy nevyhovělo báňské hejtmanství v Praze nař. rozhodnutím.
II. Podáním ze 17. prosince 1930 obrátila se závodní rada dolu Robert v H. na báňský revírní úřad v Chomutově se žádostí, aby uloženo bylo závodní správě dolu Robert, aby výdělkové výkazy doplňovala i údaji o počtu vyfáraných směn, ježto jinak nemůže závodní rada dostáti své povinnosti, uložené jí zák. č. 144/1920 Sb. v tom směru, aby dozírala na dodržování kolektivních smluv. Na vyzvání báňského revírního úřadu vyjádřila se Společnost spojených uhelných závodů Britannia v E. k této žádosti záv. rady, že závodní správa dodržuje přesně předpis nař. č. 434/1920 Sb. o výdělkových seznamech a že jí není zákonem uložena povinnost v seznamech uváděti počet směn.
Výnosem ze 3. dubna 1931 zamítl na to báňský revírní úřad v Chomutově žádost závodní rady, a to proto, že ani zák. č. 144/1920 Sb. ani nař. č. 434/1920 Sb. neukládají zaměstnavateli povinnost, aby ve výdělkových seznamech byl uváděn počet vykonaných směn.
Na rekurs závodní rady zrušilo báňské hejtmanství v Praze rozhodnutím z 31. července 1931 napadnutý výrok báňského revírního úřadu a rozhodlo, že závodní správa dolu Robert je povinna doplniti seznam výdělků počtem vyfáraných směn.
III. Dopisem z 1. prosince 1930 obrátila se závodní rada dolu Elektra v O. na báňský revírní úřad v Chomutově se žádostí, aby správě dolu Elektra bylo uloženo výdělkové seznamy, závodní radě předkládané, doplniti vedle označení pracovního družstva a výdělku v příslušném pracovním období i počtem vykonaných směn, ježto jinak nemůže závodní rada vyhověti povinnosti, uložené jí v § 2 bodu 3 zák. č. 144/ 1920 Sb. Na vyzvání báňského revírního úřadu vyjádřila se správa dolu Elektra k této žádosti záv. rady, že předkládá seznamy výdělkové, jak to předpisuje prov. nař. č. 434/1920 Sb. v § 2 bodu 3 a že v tomto nař. není obsažena povinnost, aby v seznamech výdělkových byl uváděn počet vykonaných směn.
Výnosem z 2. ledna 1931 zamítl na to báňský revírní úřad v Chomutově žádost záv. rady, a to proto, že ani zák. č. 144/1920 Sb., ani nař. č. 434/1920 Sb. neukládají zaměstnavateli povinnost, aby ve výdělkových seznamech byl uváděn počet vykonaných směn.
Na rekurs záv. rady zrušilo báňské hejtmanství v Praze rozhodnutím z 31. července 1931 napadnutý výrok báň. revírního úřadu a rozhodlo, že závodní správa dolu Elektra je povinna doplniti výdělkový seznam počtem vyfáraných směn.
Proti těmto rozhodnutím podány jsou stížnosti k nss, jež vytýkají výrokům žal. úřadu nezákonnost. Maje uvažovati o stížnostech, musel nss především z úřední povinnosti, třebaže ani st-lkami ani žal. úřadem ani zúčastněnými stranami nebyly v tomto směru vzneseny pochybnosti, zkoumati, zda báňské hejtmanství bylo vůbec příslušné vydati rozhodnutí, která jsou předmětem stížností.
Nss shledal v nař. rozhodnutích výkon dozorčí moci báňského úřadu, která je založena na § 220 ob. zák. hor. a vztahuje se na veškeré právní normy, které upravují poměry v hornictví, tudíž také na zák. o závodních a revírních radách č. 144/1920 Sb. Nevznikl tedy v případech, jichž se stížnosti týkají, mezi závodní správou a závodní radou spor ve smyslu § 19 č. 2 zák. č. 144/1920 Sb., který by náležel do rozhodovací pravomoci hornických rozhodčích soudů.
Stížnosti namítají především ve všech třech případech, že nař. č. 434/ 1920 Sb. je ve svém § 2 bodu 3 odst. 3 neplatné, ježto přesahuje rámec zák. č. 144/1920 Sb. o závodních a revírních radách, k jehož provedení bylo vydáno. Příčinu neplatnosti cit. nař. shledávají stížnosti v tom, že ukládá se jím podnikatelům hor, aby dodávali předsedovi nebo místopředsedovi závodní rady po každé výplatě seznam výdělku jednotlivých pracovních družstev, ač zákon č. 144/1920 Sb. podobné povinnosti sám nestanovil.
Nss zkoumá platnost nař. i z úřední povinnosti a nemělo by proto právního významu, kdyby, jak právní zástupce zúčastněné strany, závodní rady dolu Elektra v O., při veřejném ústním líčení uváděl, jedna ze st-lek v adm. řízení platnost nař. nepopírala, nebo dokonce jeho platnost nepřímo uznávala.
Zkoumaje platnost vl. nař. č. 434/1920 Sb., dospěl však nss k závěru, že příslušný předpis § 2 bodu 3 odst. 3 tohoto nař. je předpisem § 2 bodu 3 zák. č. 144/1920 Sb. plně kryt. V § 2 bod 3 zák. č. 144/ 1920 Sb. je totiž svěřen závodní radě úkol dohlédati na provádění a dodržování mzdových a platových smluv. I když snad není obsah této dohlédací činnosti ve všech směrech prost veškerých pochybností, tolik je jisto, že je v ní s pojmovou nutností obsaženo právo opatřovati si vědomosti o těch skutečnostech, jichž znalost je nevyhnutelná k tomu, aby mohlo bytí zjištěno, zda jsou mzdové a platové smlouvy dodržovány. Ježto však dohlédací působnost, kterou zákon závodní radě svěřil, je podle povahy věci obrácena v první řadě k tomu, zda mzdové a platové smlouvy jsou zachovávány se strany zaměstnavatele, je předmětem dohledu především činnost zaměstnavatelova. Z toho se nutně podává jeho povinnost umožniti závodní radě výkon jejího zákonného dohledu. Obsah této povinnosti zaměstnavatelovy, která je pouhým korrelátem práva závodní rady opatřovati si vědomost o určitých významných skutečnostech, záleží ve zpřístupnění těchto skutečností. Způsob, jak má zaměstnavatel povinnost tuto plniti, není ovšem v zákoně samém blíže určen. Podle čl. II. zák. je však ministr veř. prací zmocněn, aby v dorozumění s ministry soc. péče, vnitra a obch. vydal k zák. prov. nařízení. Tímto zmocněním dostalo se moci nařizovací oprávnění, aby povinnost zaměstnavatelovu ke sdělení určitých skutečností blíže upravila. Stalo se to v ten způsob, že bylo závodní správě (a že jen závodní správa mohla býti jako subjekt povinnostní v § 2 odst. 3 nař. č. 434/1920 Sb. míněna, o tom nemůže býti vážných pochybností) uloženo dodávati předsedovi nebo místopředsedovi závodní rady seznamy výdělku pracovních družstev. Takto upravená povinnost ke zpřístupnění určitých okolností vyžaduje ovšem jistého činného (aktivního) spolupůsobení zaměstnavatelova, avšak povinnost ke sdělování určitých skutečností není vůbec myslitelná bez nějakého činného spolupůsobení toho, jejž povinnost tato postihuje. Činné spolupůsobení závodní správy je tedy obsaženo pojmově v povinnosti ke sdělování určitých skutečností. Sporným mohl by tudíž býti jedině stupeň spolupůsobení správy závodní. Než zcela všeobecným zákonným zmocněním, jež je obsaženo v čl. II zák., je kryta i volba stupně spolupůsobení, pokud nevybočuje z mezí rozumné účelnosti. Nebylo by tedy možno uznati předpis vl. nař., jímž se závodní správě ukládá sdělovati závodní radě určitá data, za neplatný ani kdyby bylo nepochybno, že povinnost dodávati seznamy výdělku závodní radě je vskutku intensivnější a pro zaměstnavatele tíživější, nežli pouhá »pasivní« povinnost zpřístupniti závodní radě účetní knihy závodu.
Nss nemohl tudíž přisvědčiti stížnostem v té jejich části, kde dovozují neplatnost § 2 bodu 3 odst. 3 nař. č. 434/1920 Sb.
V dalším obracejí se stížnosti proti vlastnímu obsahu nař. rozhodnutí a dovozují, že doplnění seznamů výdělku žal. úřadem požadované v tom směru, aby v seznamech uváděn byl i počet vyfáraných směn, nemá oporu ani v ustanovení prováděcího nařízení.
Lze ponechati stranou otázku, zda obsah povinnosti ke sdělování určitých skutečností, zaměstnavatelovi uložené, byl v prov. nař. upraven způsobem vyčerpávajícím, a zda by nebylo možno nebo i nutno v případných mezerách prov. nař. uchýliti se přímo k zákonu samému. Neboť je nepochybno, že příslušný předpis nař. č. 434/1920 Sb. mluví o seznamu výdělku jednotlivých pracovních družstev. Vykládá-li se toto ustanovení v souvislosti s předpisem § 2 bodu 3 zák. č. 144/1920 Sb. — a jenom v této souvislosti má zmíněné ustanovení svůj účel i smysl —, tu nutno seznamem výdělku rozuměti výkaz, z něhož lze zjistiti údaje potřebné k rozpoznání, zda jsou mzdové a platové smlouvy dodržovány, což je závodní rada podle zák. povinna zkoumati. Je-li však ve mzdových smlouvách (je lhostejno, zda tu jde v konkrétním případě o smlouvu individuelní či kolektivní) mzda určena podle tříd (šicht), a je-li v seznamech výdělku vykazován výdělek pracovních družstev sumárně za určité časové období, pak je zřejmé, že ke zjištění, zda vyplácená mzda odpovídá platné smlouvě, bude zapotřebí i údajů o počtu vyfáraných směn.
Zda tyto údaje dostačují zúplna k tomu, aby závodní rada mohla plniti úkol, svěřený jí v § 2 bodu 3 zák. č. 144/1920 Sb., není rozhodno pro otázku zákonitosti příkazu doplniti seznamy výdělkové těmito údaji. Kdyby však seznamy výdělku nebyly ani po doplnění, úřadem žádaném, způsobilé k tomu, aby na jejich podkladě mohla závodní rada plniti úkol svěřený jí v § 2 bodu 3 zák. č. 144/1920 Sb., takže by se jevila povinnost k doplnění, podnikateli uložená, zcela neúčelnou, nebylo by ovšem lze říci, že příkaz báň. úřadu, ukládající závodní správě povinnost zbytečnou, protože neúčelnou, je se zákonem ve shodě. Stížnosti, označené v úvodu pod II. a III., snaží se sice prokázati bezúčelnost povinnosti st-lkám uložené, ale vývody jejich nemohou po tom, co bylo svrchu řečeno o významu seznamů výdělku k úkolu závodní rady, vymezenému v § 2 bodu 3 zák. č. 144/1920 Sb., přesvědčiti.
Obavy, jimž při veřejném ústním líčení dal výraz právní zástupce st-lek, jejichž stížnosti byly v úvodu označeny jako II. a III., nemohou se splniti, ježto z právního názoru svrchu zaujatého nedá se nic dovoditi, co by mělo vliv na výši mzdových nároků dělníků při hornictví zaměstnaných, zejména neplyne z tohoto názoru nic pro mínění, že by každý dělník za všech okolností měl nárok na to, aby přiznána mu byla průměrná mzda, stanovená v kolektivní smlouvě.

Citace:

Č. 11050. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 402-406.