Č. 11183.

Vodní právo. — Řízení před nss-em: 1. * I pro řízení podle § 12 a násl. zák. č. 117/1884 ř. z. o opatřeních k neškodnému svádění horských vod platí zásada koncentrační. — 2. * Předmětem vyvlastnění podle § 48 mor. vod. zák. mohou býti i vodní práva. — 3. * Proti výroku min. zeměd., jímž se podle § 10 zák. č. 117/1884 ř. z. prohlašuje podnik na svádění horských vod za veřejně prospěšný, není žádného opravného prostředku. Výrok tento nelze bráti v odpor ani v opravném prostředku proti rozhodnutí podle § 14 cit. zák., jímž se projekt schvaluje.
(Nález ze dne 28. března 1934 č. 6452.)
Prejudikatura: ad 2: Boh. A 3836/24.
Věc: Vendelín F. ve V. proti ministerstvu zemědělství (za zúč. zem. úřad v Brně, oddělení pro hrazení bystřin, vrch. komisař české finanční prokuratury Dr Jan Jaroš v Praze) o úpravu Kloboučky a vyvlastnění vodního práva a jezu.
Výrok: Stížnost, pokud směřuje proti výroku o odškodnění, odmítá se pro nepřípustnost; jinak zamítá se dílem pro bezdůvodnost, dílem pro nepřípustnost.
Důvody: Min. zeměd. nevyhovělo odvolání st-lovu z výměru zem. úřadu v Brně, kterým tento na základě výsledku řízení ve smyslu §§ 12 a 13. zák. z 30. června 1884 č. 117 ř. z. o opatřeních k neškodnému svádění horských vod, provedeného o podrobném projektu státního lesnicko-technického oddělení pro hrazení bystřin v Brně na úpravu potoka Kloboučky v trati km 5'2—6'075 v obci V. vyvlastnil podle § 48 mor. vod. zák. zcela vodní právo a jez patřící st-li jako vlastníku mlýna a pily tamže, a stanovil po slyšení znalce za vyvlastnění náhradu částkou Kč 113.257,—.
Důvody rozhodnutí 2. stolice, pokud jde o vyvlastnění samo, uvedeny tyto: Úpravu trati Kloboučky od km 5'20 až do km 6'075 nutno vzhledem k požadavku místních nejvíce ohrožených majitelů pozemků a budov, tedy vzhledem k tomu, že zde jde o ochranu skutečně velké části různých objektů, zejména budov obytných a hospodářských, jak potvrzeno znaleckými posudky, považovati s veřejného hlediska za velice nutnou a prospěšnou. Odvolatel vytýká především, že nebyly vyšetřeny veškeré podstatné okolnosti, jež jsou předpokladem nař. rozhodnutí. Za takové podstatné okolnosti uvádí rekurent nedostatečné vyšetření příčin vzdouvání vody a špatného odtoku vody v případě dešťových přívalů. Bylo však vyšetřeno, že vzdouvání jest způsobováno právě vysokým jezem při mlýně rekurentově; jez způsobuje zatápění břehů ve trati navržené k úpravě až do výše průměrně 1,5 m, jak na to poukazuje profil v km 5'933 vzhledem k záplavě z roku 1919. Jest samozřejmé, že výška hladiny vodní v potoce v uvažované trati bude odstraněním téměř 4 m vysokého jezu rekurentova podstatně snížena a že tedy toto odstranění jezu nemůže míti neblahých následků na odtokové poměry, jak uvádí odvolatel, ale naopak bude míti ve spojení s projektovanou úpravou vliv příznivý na odtok velkých vod. Dle tohoto projektu má býti průtoční profil podstatně rozšířen, někde skoro o 100% proti nynějšímu stavu, záhyby toku působící rovněž nepříznivě na odtok velkých vod mají býti odstraněny, spád má býti vyrovnán a stejnoměrně rozdělen mezi jednotlivé stupně. Až dosud byl průtoční profil této trati neupravený, někde úzký, jinde široký, spád koryta proměnlivý, směr toku klikatý a proto nebyl potok zde způsobilý k odvádění velkých vod přívalových. Snížením hladiny budou tedy odstraněny tyto nebezpečné zátopy, a to právě ve trati, která toho nejvíce potřebuje, kde těmito zátopami ohrožovány jsou velmi důležité a cenné budovy a prostředky komunikační a jest tedy úprava tato veřejně prospěšná. Vzhledem na dolejší trať potoka, na kterou se již úprava nevztahuje, navrhuje se přiměřené zmírnění spádu v upravované trati na pouhých 2‰. Zmírnění toho má býti dosaženo vhodně rozdělenými stupni ve dně potoka, z nichž nejvyšší budou ovšem tam, kde bude třeba překonati výškový rozdíl, způsobený odstraněním jezu. Tak bude i rychlost vody v celé regulované trati podstatně zmírněna. Námitka odvolatelova, že úprava vztahovati se musí na celou část potoka od Poteckého mostu až ke Klobucké valše, má-li býti veřejně prospěšná, je nedůvodná, poněvadž taková úprava nebyla zatím žádána a nemohla tudíž býti vodoprávně projednávána; ani sám odvolatel při vodoprávním jednání takové žádosti nepronesl. Nutnost a prospěšnost této další úpravy není také prokázána a bude věcí dalších šetření zjistiti, pokud, jak a kam až bude případně třeba po ukončení této zajisté nejnutnější úpravy další některou trať potoka Kloboučky upraviti.
Bohuslav-Janota, Nálezy správní XVI. 35 O stížnosti proti tomuto rozhodnutí uvážil nss:
Napadeným rozhodnutím bylo jednak vysloveno vyvlastnění vodního práva a jezu a jednak stanovena výše odškodného. Stížnost obrací se proti oběma těmto výrokům.
Pokud jde o vyvlastnění, uplatňuje stížnost v prvém svém stížném bodě, jenž není rázu ryze procesního, že projektovaná úprava Kloboučky není podnik veřejně užitečný ve smyslu zák. č. 117/1884 ř. z., a vytýká, že přes námitky st-lem v odvolání v té příčině uplatněné nebyla veřejná užitečnost podniku náležitě zkoumána a že námitky jeho byly s nepřípadným odůvodněním zamítnuty. Veřejnou užitečnost projektu popírá stížnost z té příčiny, že do projektované regulace je pojata jen část trati potoka Klobouckého, kdežto v další a delší trati zůstane potok neregulován, takže regulace jeví se jako nedostatečná a neúplná, ba dokonce škodlivá, protože poměry odtokové v dolní trati se zhorší. Stížnost tedy popírá veřejnou užitečnost projektu jako celku.
Nss musil si položiti především otázku, zdali je přípustno námitku popsaného obsahu vznésti proti rozhodnutí vydanému o projektu regulačním podle § 14 zák. č. 117/1884 ř. z., o jaké zde běží. Námitka taková byla by snad přípustna, kdyby rozhodnutí obsahovalo prohlášení podniku za veřejně užitečný. Než podle ustanovení § 10 cit. zák. rozhoduje se o otázce veřejné užitečnosti podniku všeobecně, nikoli v řízení podle §§ 12—14 cit. zák., v němž se projekt schvaluje, nýbrž již dříve, a to na základě generálního projektu, a příslušným k tomuto výroku jest min. zeměd. v dohodě s min. zúčastněnými. Řízení směřující k prohlášení podniku za všeužitečný neděje se za účasti stran a ani jiným způsobem zákon neposkytuje stranám ingerenci, pokud jde o toto prohlášení. Zákon č. 117/1884 ř. z. následuje tu patrně vzoru zák. č. 30/1878 ř. z. o vyvlastnění k účelům železničním, podle jehož § 1 rozhoduje se o všeužitečnosti podniku rovněž bez jakéhokoli vlivu stran, tedy i oněch účastníků, kteří budou jako vyvlastněnci důsledky prohlášení podniku za všeužitečný ve své právní sféře postiženi. Ježto tedy rozhodnutí v odpor vzaté, třebaže se veřejné užitečnosti podniku dotýká, neobsahuje autoritativního výroku o veřejné užitečnosti projektu na částečnou regulaci potoka Klobouckého a ježto st-l oproti výroku tomuto nemá vůbec postavení strany procesní, nemohl nss tento stížný bod uznati za přípustný.
V dalším stížném bodě namítá st-l, že nebyly náležitě vyšetřeny veškeré příčiny vzdouvání vody a že jen následkem nedostatečného šetření byl jeho jez u mlýna označen za hlavní příčinu nepříznivých poměrů odtokových a zátop. Námitkou touto brání se st-l proti vyvlastnění svého majetku. Námitka jeho může míti jen ten smysl, že není-li jeho jez hlavní příčinou zátop, nevyžaduje veřejný zájem, aby jez byl vyvlastněn. Námitce této nestojí v cestě předeslané úvahy o nenaříkatelnosti výroku, jímž se projekt uznává veřejně užitečným. Nss musil se tedy touto námitkou věcně zabývati. Za tím účelem bylo předem zjistiti obsah procesních norem §§ 12 a násl. zák. č. 117/1884 ř. z. Podle § 12 musí námitky proti podrobnému projektu býti podány v předepsané lhůtě před řízením komisionelním. Podle § 13 projednávají se v řízení komisionálním námitky, jež byly podány, tedy jež byly podány již před řízením komisionálním ve lhůtě k tomu určené. Zák. č. 117/1884 ř. z. přijal tedy zásadu koncentrační z vod. zák., který ostatně i podle § 1 odst. 2 cit. zák. pro řízení o neškodném svádění horských vod vůbec subsidiárně platí.
St-l však nikdy netvrdil, že námitku, o níž je řeč, způsobem svrchu zmíněným vznesl. Podle obsahu protokolů o komis. řízení konaném dne 14. září 1926 a 19. dubna 1929, jichž se st-l zúčastnil, neuplatnil tento takové námitky dokonce ani při řízení komisionálním, jež podle § 14 cit. zák. má tvořiti procesní základ schválení projektu a rozhodnutí s tím spojených. Byla tedy tato námitka již v řízení odvolacím nepřípustna. Z toho však plyne, že st-l nemůže se cítiti zkráceným ve svých právech, když žal. úřad námitce této nevyhověl. Ostatně podle obsahu spisů byl znalcem při komisionálním řízení za přítomnosti st-lovy dotčený jez označen za příčinu zátop, aniž tomu st-l odporoval, takže i s tohoto hlediska sluší námitku uznati za nepřípustnou již v řízení odvolacím.
Obraceje se proti meritu vyvlastňovacího výroku, odporuje st-l toliko vyvlastnění svého propůjčeného užívacího práva vodního, nikoli však vyvlastnění vodního díla, t. j. jezu u jeho mlýna. Stížnost popírá vyvlastnitelnost vodního práva a snaží se z textu § 48 mor. vod. zák. dovoditi, že podle tohoto ustanovení jsou sice vyvlastnění podrobeny pozemky, díla a zařízení, nikoli však vodní právo samo. Ustanovení § 48 mor. vod. zák. je však rozhodující, ježto zák. č. 117/1884 ř. z. okruh vyvlastnitelných objektů o vodní oprávnění nerozšířil.
Nss nemohl těmto vývodům přisvědčiti.
Dopouštěje vyvlastnění vodních děl, dopouští § 48 vod. zák. eo ipso i vyvlastnění vodního práva, k jehož provozu dílo slouží. Neboť jak nss opětně, zejména v nál. Boh. A 3836/24, ve shodě se starší judikaturou Budw. 6561, 1842 A, 11150 A, 11383 A vyslovil, vodní práva neexistují in abstracto, nýbrž jsou připoutána k vodním dílům a zařízením, takže zánikem díla zaniká i vodní právo samo. Je-li pak účelem a předmětem vyvlastnění odejmutí vodního díla, nelze si představiti další trvání vodního práva, jehož výkonu dílo slouží, bez existence tohoto díla. Názor tento má oporu ostatně i v samém zákoně č. 117/1884 ř. z., neboť v § 11 in fine výslovně se předpokládá, že projektem budou dotčeni vodní oprávněnci ve svých vodních právech.
Po těchto úvahách bylo stížnost namířenou proti výroku o vyvlastnění pro bezdůvodnost zamítnouti.
Druhý stížný bod týká se výše odškodného. Avšak výrok tento nepodléhá kognici nss-u, neboť podle §§ 14 a 15 cit. zák. 117/1884 ř. z. jest v příčině odškodnění vyhražen vy vlastněnému pořad práva a jest tedy podle § 3 a) zák. o ss příslušnost nss-u vyloučena. Situace je tu zcela stejná, jako podle § 87 odst. 2 mor. vod. zák., který byl již nál.
35* Boh. A 10381/33 vyložen v ten smysl, že stížnost k nss-u proti výši odškodného je nepřípustna, a to jak pokud jde o námitky věcné, tak i pokud jde o námitky formální, jež se týkají výroku samého nebo vyšetření podkladu pro určení výše odškodného.

Citace:

Č. 11183.. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 760-764.