Č. 11073.

Jazykové právo. — Samospráva obecní: O jazykové stránce zevního označení obecních úřadoven, dále o jazykové úpravě ohlašovacích lístků a o styku obecních podniků se stranami.
(Nález ze dne 16. února 1934 č. 3332.) Prejudikatura: Boh. A 9003/31, 9883/32, 8072/29, 9570/31, 10274/33.
Věc: Město T. proti zemskému úřadu v Praze o jazykové právo.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Výměrem okr. úřadu v Tachově ze 24. září 1930 bylo st-lce uloženo, aby 1. označila měst. úřadovny zevně i nápisy v jazyce státním, aby 2. dodávala českým stranám přihlašovací a odhlašovací lístky i v jazyce státním za předpokladů čl. 72 odst. 2 jaz. nař., a aby 3. městské podniky ve styku s (českými) stranami užívaly tiskopisů (vyřízení) s textem také v jazyce státním.
Odvolání žal. úřad nař. rozhodnutím nevyhověl, poněvadž příkazy odpovídají ad 1. čl. 82 odst. 1 větě 1 jaz. nař. vzhledem k ustanovení čl. 81 odst. 2 jaz. nař., jehož předpoklady jsou u rekurující obce, mající více než 3000 obyvatelů, splněny, ad 2. čl. 72 odst. 2 jaz. nař., ad 3. čl. 89 odst. 1 a odst. 3 posl. větě ve spojení s čl. 72 odst. 2 jaz. nař., pokud jde o stvrzenky o platbě vykonané ve prospěch městské elektrárny a vodárny stranami, o nichž je obci známo, že jsou příslušníky státního jazyka, resp. jichž česká podání předcházela vyřízení (potvrzení) městské elektrárny nebo vodárny.
O stížnosti na toto rozhodnutí podané uvažoval nss takto:
Příkaz o označení městských úřadoven opřel žal. úřad o čl. 82 odst. 1 větu 1 jaz. nař., kterýžto předpis stanoví pro označení obecních úřadoven obdobnou platnost čl. 81 odst. 1, 2 a 3, jednajícího o vyhláškách obecních úřadů. Právní oporu, i pokud jde o zevní označení úřadoven uvnitř budovy, v níž se nalézají, shledal dále v § 3 odst. 3 jaz. zák.
Stížnost proti tomu namítá, že § 3 odst. 3 jaz. zák. zmocňuje státní moc výkonnou toliko, aby stanovila jazyk zevních označení úřadů samosprávných, nikoli však také jednotlivých úřadoven, a proto že státní moc výkonná nebyla oprávněna ani na základě zmocnění § 3 odst. 3, ani na základě § 8 odst. 1 jaz. zák. vydati předpis čl. 82 odst. 1 jaz. nař. o označení úřadoven obecních. Namítá tedy neplatnost čl. 82 odst. 1 jaz. nař. — Tato námitka jest bezdůvodná.
Nss vyslovil a podrobně dovodil v nál. Boh. A 9003/31, že pojem zevních označení úřadů samosprávných po rozumu § 3 odst. 3 jaz. zák. zahrnuje v sobě též zevní označení úřadoven obecních a že předpis čl. 82 odst. 1 cit. jaz. nař., podle něhož platí pro zevní označení úřadoven obecních obdobně ustanovení čl. 81 odst. 2 cit. nař., jest kryt ustanovením § 3 odst. 3 jaz. zák. — —

Pokud jde o vydávání přihlašovacích lístků, stížnost především neuznává tyto lístky za vyřízení podání ve smyslu čl. 72 jaz. nař. Avšak st-lka v odvolání výslovně uznala opak a proto tato otázka nebyla v řízení správním projednána. Nemůže se jí tedy ani nss zabývati (§ 5 zák. o ss).
I když se však řečené lístky posuzují jako vyřízení bez předchozího podání ve smyslu čl. 72 odst. 2 jaz. nař., poukazuje stížnost na ustanovení § 3 odst. 1 jaz. zák., které ukládá samosprávným úřadům toliko povinnost, aby podání v čsl. jazyku učiněná přijímaly a vyřizovaly, nezavazuje však nikterak vyřizovati je v jazyku českém, a z toho stížnost uzavírá, že rovněž čl. 72 odst. 2 jaz. nař. je neplatný. Také tato námitka postrádá důvodnosti. Nss opětně, tak zvláště v nál. Boh. A 9883/32, vyslovil a podrobně dovodil právní názor, že předpis čl. 72 odst. 2 jaz. nař. je kryt zmocněním podle § 8 odst. 1 jaz. zák. Na tomto právním názoru trvá nss i. v tomto případě.
Proti třetímu příkazu, aby městské podniky v styku s českými stranami užívaly tiskopisů (vyřízení) s textem v jazyce státním, stížnost poukazuje k § 128 odst. 3 ústav. listiny, podle něhož státní občané republiky čsl. mohou v mezích všeobecných zákonů volně užívati jakéhokoliv jazyka ve stycích soukromých a obchodních, ve věcech týkajících se náboženství, v tisku a v jakýchkoli publikacích nebo ve veřejných shromážděních lidu. Tato všeobecná zásada volného užívání každého jazyka pro občana státního platí nejen pro fysické osoby, nýbrž i pro osoby právnické a jim podobné útvary, tedy i pro obce (Boh. A 8072/29). Z tohoto nál. je podle stížnosti zřejmo, že ani obce ve styku soukromém a obchodním nejsou podrobeny žádným předpisům jazykovým. Obsahuje-li čl. 89 jaz. nař., jehož se žal. úřad dovolává, také předpisy o užívání jazyků u hospodářských ústavů a podniků, jež jsou ve správě samosprávných útvarů, jsou prý tyto předpisy neplatný nejen proto, že nejsou kryty jazykovým zákonem, nýbrž i proto, že odporují § 128 úst. listiny.
Ani k této námitce nelze dáti stížnosti za pravdu.
Námitkou neplatnosti čl. 89 jaz. nař., založenou na soukromoprávní povaze obecního podniku, zabýval se nss již v nál. Boh. A 9570/31, v němž podrobně dovodil, že obec, pokud není výslovně stanovena odchylka, i při správě svých podniků provozovaných podle zásad soukromohospodářských je podrobena všem předpisům, které platí pro správu jejích záležitostí vůbec, a tedy i předpisům platným pro ni po stránce jazykové. Jestliže tedy vláda — dovozuje tento nález dále — na základě zmocnění daného jí v odst. 1 § 8 jaz. zák. ustanovila v čl. 89 odst. 1 jaz. nař., že ústavy a podniky ve správě samosprávných úřadů řídí se předpisy jazykovými, platícími pro tyto úřady, nevybočila tím z hranic, které jí § 8 odst. 1 jaz. zák. vytkl.
Neztrácí-li obec ani v těchto vztazích soukromohospodářských povahy subjektu veřejnoprávního, pak ovšem nemůže se ani dovolávati předpisů § 128 úst. list., který má na zřeteli toliko osoby soukromé. Jest proto odkaz k tomuto ustanovení úst. list. nepřípadný.
Stížnost napadá uvedené normy jaz. nař. ještě společně námitkami, jimiž státní moci výkonné upírá vůbec právo, aby taková ustanovení zasahující do sebeurčovacího práva obce vydala, a že proto všecky v tomto případě aplikované normy nařízení jsou neplatné. Než všecky námitky stížnosti ve zmíněné všeobecné části uplatněné byly již mnohokráte podrobně vyvráceny, tak posléze v nál. Boh. A 10274/33, k němuž nss odkazuje.

Citace:

Č. 11073.. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 465-467.