Č. 11031.

Církevní věci (Slovensko): »Sporem vzniklým v lůně orthodoxní náboženské obce židovské«, který podle min. nař. z 27. řijna 1905 č. 4249 pres. náleží do kompetence voleného konfesního soudu, jest i spor mezi náboženskou obcí a jejím příslušníkem (o užívání sedadla v modlitebně).
(Nález ze dne 31. ledna 1934 č. 918.)
Prejudikatura: Boh. A 9720/32, 10.911/33,
Věc: Sáli M. v K. proti zemskému úřadu v Bratislavě o sedadlo v židovské modlitebně.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: St-lka podala dne 26. prosince 1927 u býv. župního úřadu v Košicích a dne 7. dubna 1927 u býv. oddělení min. vnitra v Bratislavě »stížnost« proti spolku »Chevra Sefardin orthodoxní náboženské obce v Košicích«; v této »stížnosti« dovozovala st-lka, že je rušena v držbě sedadla, vyloučena z modlitebny spolku a z používání »ženského« sedadla, nacházejícího se v této modlitebně a patřícího jejímu manželu Davidu M., bydlícímu v Americe, a žádala, aby bylo zjištěno, že je oprávněna modlitebnu spolku navštěvovati, svého sedadla v ní pokojně užívati a že je orthodoxní židovská náboženská obec v Košicích povinna povoliti jí volný přístup do modlitebny.
Výměrem z 19. září 1930 nevyhověl měst. notářský úřad v Košicích těmto »stížnostem« st-lčiným, a to z důvodů věcných. — Do tohoto rozhodnutí podala st-lka odvolání.
Žal. úřad vyslovil v nař. rozhodnutí, že »přezkoumav následkem odvolání st-lčina« zmíněný výměr měst. notářského úřadu, zrušuje tento výměr pro nedostatek kompetence řečeného úřadu, ježto vyřízení daného sporu vzhledem k jeho náboženskému rázu spadá do kompetence konfesionelního smírčího soudu. V důvodech nař. rozhodnutí bylo uvedeno: Je sice pravda, že účast na bohoslužbách z určitého sedadla v modlitebně je vykonávání náboženství a důsledkem toho úkonem veřejnoprávním, z čehož plyne, že spory tohoto rázu, tedy veřejnoprávní spory, nepatří na pořad občanských soudů. Z toho však, že veřejnoprávní spory nepatří na pořad občanských soudů, nemožno ještě vyvozovati i to, že by všechny veřejnoprávní spory spadaly do kompetence adm. úřadů, poněvadž jsou mezi nimi i takové, které vzhledem na jejich zvláštní veřejnoprávní ráz mohou býti vyřízeny jen orgány náboženské společnosti, jimž správa těchto věcí byla svěřena státní správou kultovou. Ježto tedy v daném případě jde o spor ohledně sedadel v kostele, resp. v modlitebně, tedy o úkon náboženský a o spor rázu náboženského, vyskytnuvší se v lůně náboženské obce, proto jeho vyřízení ve smyslu nař. býv. uher. min. kultu z 27. října 1905 č. 4249 pres. spadá do kompetence konfesionálních volených soudů sestavených podle §§ 14 a 32 org. stanov orthodoxní židovské konfese na Slov.
O stížnosti na toto rozhodnutí uvážil nss:
Podle správních spisů vznesla st-lka před úřady správní na spor otázku, zda byla představenstvem spolku »Chevra Sefardin orthodoxní židovské náboženské obce v Košicích« právem vyloučena z užívání sedadel v modlitebně tohoto spolku. Z nař. rozhodnutí je patrno, že žal. úřad nejednal meritorně o tomto sporu — jak učinil úřad I. stolice —, nýbrž naopak odepřel meritorně jednati, a to z důvodu, že rozhodovati o tomto sporu nenáleží do kompetence úřadů správních, nýbrž do kompetence konfesionálních volených soudů. Ježto tedy nař. rozhodnutí neobsahuje výrok o meritu sporu, jsou podle §§ 2 a 5 zák. o ss nepřípustné veškeré vývody stížnosti zabývající se meritorní stránkou sporu.
Proti vlastnímu výroku, který je v nař. rozhodnutí jedině obsažen, namítá stížnost toliko, že žal. úřad nemohl se k odůvodnění svého výroku, že rozhodovati spor tohoto druhu nejsou příslušný úřady správní, nýbrž konfesijní volené soudy, proto dovolati nařízení uher. min. kultu z 27. října 1905, č. 4249, že prý podle tohoto nař. nepatří před konfesijní volené soudy spory mezi autonomní orthodoxní židovskou náboženskou obcí se strany jedné a mezi příslušníky této obce se strany druhé.
Leč tato námitka stížnosti je bezdůvodná. I kdyby bylo lze dáti stížnosti za pravdu v tom, že v daném případě šlo vskutku o spor mezi autonomní orthodoxní židovskou náboženskou obcí se strany jedné a mezi příslušníky této obce se strany druhé, nemohla by zmíněná námitka otřásti zákonitostí nař. rozhodnutí, jež stojí na stanovisku, že šlo tu o spor vyskytnuvší se v lůně autonomní orthodoxní židovské náboženské obce a že řešení sporu tohoto druhu podle nař. uher. min. kultu z 27. října 1905, č. 4249 pres. (R. T. č. 127 ex 1905) nepatří do kompetence úřadů správních, nýbrž do kompetence konfesijních volených soudů. Praví-li totiž cit. nařízení, že spory vyskytující se výlučně v orthodoxních náboženských obcích mají vyřizovati autonomní volené soudy, nelze pochybovati o tom, že cit. nařízení má tu na mysli spory vznikající v lůně autonomní orthodoxní židovské náboženské obce, tedy jak spory mezi příslušníky takovéto obce, tak i spory mezi takovouto obcí a jejími příslušníky. Tomu nasvědčuje i další ustanovení cit. nařízení, »že správní úřad je tudíž ve smyslu nařízení min. kultu č. 1191/1888 (R. T. č. 114 ex 1888) jen tehdy oprávněn v takových věcech postupovati, jestliže se vyskytují mezi náboženskými obcemi orthodoxními s jedné strany a náboženskými obcemi kongresovými aneb obcemi organisovanými na základě status quo ante s druhé strany, a dále, že stížnosti orthodoxních náboženských obcí anebo jejich členů mají býti odkazovány před fórum příslušného církevního voleného soudu (srov. Boh. A 9720/32).
Z těchto příčin bylo stížnost zamítnouti pro bezdůvodnost.

Citace:

Č. 11031. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 353-354.