Č. 11086.

Zdravotnictví. — Zaměstnanci veřejní: * Ustanovení odst. 2 a 3 § 13 zák. z 5. března 1888 o úpravě veřejnoprávních poměrů všeobecných veřejných nemocnic v Čechách, č. 19/1888 z. z. čes., má povahu pouhé instrukce pro orgány provádějící, resp. schvalující volbu primáře všeobecné veřejné nemocnice, nezakládá však subjektivní právo pro jednotlivého uchazeče.
(Nález ze dne 21. února 1934 č. 3553.)
Věc: MUDr. Aleš M..v P. (adv. Dr. Jiří Klouda z Prahy) proti zemskému výboru v Praze (za zúč. MUDr. Mir. Rejthárka v M. adv. Dr. Radim Goller z Prahy a za zúč. MUDr. Václ. Trnku v P. adv. Dr. Václ. Průcha z Berouna) o obsazení místa primáře všeobecné veřejné nemocnice v M. a v P.
Výrok: Stížnosti se zamítají pro bezdůvodnost.
Důvody: I. Ve věci volby MUDra Miroslava R. primářem vše- obecné veřejné okresní nemocnice v M., provedené okresním zastupitelstvem v P. jako vrchní správou jmenované nemocnice vyslovil zem. výbor v Praze usnesením z 5. října 1932 toto: »Zem. výbor, vyslechnuv zem. úřad usnesl se ve své schůzi dne 5. října 1932 potvrditi podle § 13 odst. 3 zák. o organisaci všeobecných veřejných nemocnic v Čechách z 5. března 1888 č. 19 z. z., volbu MUDra Miroslava R. provisorním primářem všeobecné veřejné nemocnice v M., provedenou usnesením vrchní správy téže nemocnice dne 25. října 1931, a v souvislosti s tímto rozhodnutím nevyhověti stížnostem, jež proti této volbě podali MUDr. Aleš M., jako uchazeč o toto místo a členové okresního výboru František H. a spol. jako poplatníci okresu p.-ského.«
Důvody: »1. St-lé nemají legitimace ke stížnosti, neboť nemocniční zákon z 5. března 1888 č. 19 z. z. čes., kterýž jest pro posouzení tohoto případu jedině rozhodující, v žádném svém ustanovení se nezmiňuje o právu ke stížnosti, ať jednotlivých uchazečů o služební místa či jednotlivých členů správního výboru aneb vrchní správy všeobecných veřejných nemocnic, z čehož lze usuzovati, že zákon sám neměl v úmyslu přiznávati právo ke stížnosti uchazečům o tato místa nebo jednotlivým orgánům nemocničních správ. V kladném případě by zajisté toto právo normoval, jak v jiných případech se děje, při nejmenším však by stanovil lhůtu, do kdy možno stížnost podati. Rovněž v dosud platných stanovách všeobecné veřejné nemocnice v M. není o právu tohoto druhu ani zmínky a nelze je vyvozovati ani z jiných zákonů, zejména ze zák. o organisaci politické správy, neboť všeobecné veřejné nemocnice v Čechách, podléhající dozoru zem. výboru, jsou samostatné právní subjekty, jejichž právní poměry byly upraveny vpředu uvedeným dosud platným specielním zákonem zemským. Ustanovení zák. o organisaci politické správy bylo by možno použiti jen potud, pokud se jich stanovy některé všeobecné veřejné nemocnice, zem. úřadem schválené, výslovně dovolávají, čehož však v tomto případě není. Avšak i zák. o organisaci politické správy právo stížnosti poplatníků obmezuje nyní na míru nejmenší (srov. § 83 odst. 2 a 3 org. zák. ohledně vykládání okresních rozpočtů a účtů), takže členem správního výboru všeobecné veřejné nemocnice v M., event. členům okr. výboru v P., kterémuž tato funkce přísluší, nelze přiznati legitimaci ke stížnosti ani jako poplatníkům okresu. Zákon o úpravě poměrů všeobecných veřejných nemocnic v Čechách postaral se dostatečně o to, aby zájmy všeobecných veřejných nemocnic a osob v nich léčených byly náležitě chráněny a to tím, že v § 13 vyhradil jmenování lékařů při všeobecných veřejných nemocnicích potvrzení zem. výboru, kterýž o tomto potvrzení rozhoduje po slyšení zem. úřadu. Při této příležitosti se všechny rozhodující okolnosti zkoumají z moci úřední.«
»2. Přes to však zem. výbor uvážil velmi svědomitě i věcné vývody stížností, při čemž uznal za vhodno potvrditi volbu MUDra Miroslava R., ježto bylo zjištěno, že zvolený uchazeč vyhovuje podmínkám, kladeným v § 13 odst. 2 zák. z 5. března 1888 č. 19 z. z. čes. na řídící lékaře všeobecných veřejných nemocnic v Čech. a poněvadž jeho dosavadní praxe poskytuje po názoru zem. výboru dostatečnou záruku, že vyhoví i požadavkům, jež nyní se kladou na vedoucí lékaře všeobecných veřejných nemocnic s vyvinutou činností chirurgickou a gynaekologickou. Bylo zjištěno, že zvolený lékař vykazuje kromě externí služby ve všeobecné veřejné nemocnici v Praze a na K. v délce 1 roku 2 měsíců 24 dnů operační elévskou službu na klinikách v délce 1 roku 5 měsíců 20 dnů, z čehož 1 rok na klinice gynaekologické a porodnické a sekundářskou službu ve všeobecné veřejné nemocnici v P. k 11. červenci 1931, t. j. ke dni soutěže, v délce: 2 roků 7 měsíců 11 dní, celkem 5 roků 3 měsíců 25 dnů lékařské praxe klinické a nemocniční. To odpovídá nejen cit. zák., požadujícímu nejméně 2 léta sekundářské, asistentské neb operatérské služby, nebo 3 léta veřejné zdravotní služby neb soukromé lékařské praxe, nýbrž i konkursním podmínkám, v nichž se požaduje 5 let lékařské praxe na klinikách neb v nemocnicích a doklady o zvláštním chirurgickém vzdělání a aspoň roční klinické praxi gynaekologické, aniž se činí rozdíly v povaze této 5leté praxe, nehledě ani k další, takřka 15měsíční sekundářské službě a operační praxi v době, jež uplynula od konkursního termínu do potvrzení volby.«
»Ve stížnostech vytýkané kvalifikační rozdíly, zejména pokud se týče délky a kvality předběžné lékařské praxe (externí služby), neuznal zem. výbor za tak závažné, aby odůvodňovaly odepření potvrzení volby, neboť celková diference ve prospěch Dra M., nechť srovnávání se provádí ke dni potvrzení volby, či ke dni provedení volby nebo ke dni soutěžního termínu, činí pouze 1 rok 2 měsíce 16 dní a event. další rozdíly, pokud se týče hodnocení jednotlivých období předběžné praxe, jsou ve prospěch Dra R., vyváženy splněním konkursního požadavku aspoň jednoroční klinické praxe gynaekologicko-porodnické, kterýžto požadavek u Dra M. splněn nebyl. V § 13 odst. 3 zák. o organisaci všeobecných veřejných nemocnic v Čech. se sice mluví o tom, že při více uchazečích rozhoduje délka služby ve všeobecné veřejné nemocnici, avšak toto ustanovení, na jehož nedodržení není stanovena žádná právní sankce, nelze po názoru zem. výboru vykládati do všech důsledků, neboť jinak bylo by rozhodovací právo správních orgánů všeobecných veřejných nemocnic problematické. Z předložených spisů, zejména však z protokolu o průběhu volby, jest patrno, že volba byla náležitě připravena a formálně správně provedena. Kromě délky předběžné praxe dlužno ve smyslu druhé části odstavce 3 § 13 nemocn. zák. vžiti zřetel na různé jiné kvalifikační okolnosti, kteréhožto práva vrchní správa všeobecné veřejné nemocnice v M. použila. Zem. výbor neshledal důvodů tak závažných, aby tyto výsledky měnil, neboť kvalifikační rozdíly, jak již shora uvedeno, jsou velmi malé a každý akt volební, tudíž i akt jmenování vedoucího lékaře nemocničního, jest kromě toho věcí důvěry a volného uvážení, jež po názoru zem. výboru má hranici jen v ustanovení § 13 odst. 2 nikoli však v ustanovení § 13 odst. 3, které jest pouhou všeobecnou směrnicí. Ostatně ustanovení děje se zatím jen provisorně a vrchní správa všeobecné veřejné nemocnice i zem. výbor má ještě dostatek možnosti výsledky volby změniti, kdyby zvolený primář naděje v něho kladené nesplnil.«
II. Usnesením z téhož dne vyslovil zem. výbor v Praze ve věci volby MUDra Václava T. primářem všeobecné veřejné okresní nemocnice v P., provedené ve schůzi vrchní správy jmenované nemocnice dne 23. června 1932 toto: »Zem. výbor v Praze, jednaje dne 5. října 1932 o stížnostech MUDra Václava H., MUDra Jaroslava K., MUDra Karla T. a MUDra Aleše M., podaných do usnesení vrchní správy všeobecné veřejné nemocnice v P. ze 23. června 1932, kterým byl ustanoven primářem ústavu Dr. Václav T., stížnosti ty zamítl jako bezdůvodné a to z těchto důvodů:
»St-lé se dovolávají ustanovení § 13 zák. z 5. března 1888 č. 19 z. z. čes. a tvrdí, že bylo porušeno přednostní právo lékaře kvalifikovanějšího tím, že byl zvoien MUDr. Václav T.«
»Paragraf 13 cit. zák. požaduje pro ustanovení primářem veřejné nemocnice, aby uchazeč vedle všeobecných náležitostí pro vykonávání lékařské služby vůbec prokázal, že buď v některé všeobecné veřejné nemocnici nebo jiném ústavu humanitním aspoň 2 roky konal službu lékaře sekundárního, po případě asistenta nebo operatéra anebo nejméně po 3 léta byl zaměstnán ve veřejné službě zdravotní nebo soukromé praxi lékařské. Je-li však více uchazečů, rozhoduje pro posouzení kvalifikace délka služby ve všeobecné veřejné nemocnici a náleží pak přednost těm, kdo konali služby jako primáři, sekundáři, asistenti nebo operatéři a podali o své zvláštní způsobilosti doklady. Vzhledem ke slovnímu výkladu českého textu uvedeného zákonného ustanovení bylo by považovati za nejzpůsobilejšího pro ustanovení primářem všeobecné veřejné nemocnice v P. MUDra Václava H., primáře všeobecné veřejné nemocnice v Pr. Poněvadž však český text oproti textu německému obsahuje určitou divergenci, ježto v českém textu označení funkcí služeb- ních: »primáři, sekundáři, asistenti neb operatéři« vykládá se tak, že primář jde před ostatními funkcemi, kdežto v textu německém: »entweder ais Primar- oder ais Sekundarárzte oder ais Assistenter. oder Operateure . . . . .« se vykládá v poměru koordinace jednotlivých funkcí, sluší přihlížeti nejenom k délce služby a kvalifikací, nýbrž také ku projevu vůle vrchní správy, která svou volbou vyslovuje největší důvěru tomu z uchazečů, kterého pokládá pro svůj ústav za nejzpůsobilejšího. MUDr. Václav T., který byl zvolen primářem všeobecné veřejné nemocnice v P., vyhověl, jak patrno z předložených dokladů, všeobecným i zvláštním podmínkám pro primáře všeobecné veřejné nemocnice, jak je požaduje zák. z 5. března 1888. Vrchní správa zvolila jej 15 hlasy ze 24 odevzdaných při přítomnosti všech 24 členů vrchní správy. Projevila tedy svou důvěru MUDru T. nadpoloviční většinou. Poněvadž pak ani po stránce formální proti volbě námitek vzneseno nebylo, bylo stížnosti zamítnouti.«
»Zároveň se zemský výbor usnesl, aby usnesení vrchní správy všeobecné veřejné nemocnice v P. z 23. června 1932, kterým byl zvolen za primáře tohoto ústavu MUDr. Václav T., bylo po rozumu § 13 zák. z 5. března 1888 č. 19 z. z. schváleno a to zatímně na dobu jednoho roku ode dne skutečného nastoupení služby v nemocnici počínajíc. Zem. úřad s tímto usnesením, které jest konečné, projevil svůj souhlas.«
III. Na obě citovaná usnesení zem. výboru podává stížnosti MUDr. Aleš M., jako jeden z uchazečů o místa primářů v uvedených nemocnicích. O těchto stížnostech uvážil nss toto:
Především jest konstatovati, že podle ustanovení § 2 zákona o ss může se dovolávati kognice nss-u ten, kdo tvrdí, že nezákonným rozhodnutím neb opatřením úřadu správního bylo zasaženo v jeho subj. právo. Podle předpisu § 3 lit. f) téhož zák. jsou však z příslušnosti nss-u vyloučeny stížnosti proti jmenování k veřejným úřadům a k veřejným službám, pokud nejde o porušení tvrzeného práva navrhovacího nebo obsazovacího. K tomu jest podotknouti, že podle judikatury nss-u v poslední době ustálené, opírající se o usnesení odborného plena Boh. A CCLXXXI/26 (srov. Boh. A 5993/26, 7295/28) nevztahuje se výluka z kompetence nss-u ve smyslu ustanovení § 3 lit. f) zák. o ss na případy, kde jde o porušení subj. práva.
Vycházeje z těchto zásad musil si nss ujasniti obsah cit. usnesení
zem. výboru.
ad 1. Usnesení zem. výboru ve věci obsazení místa primáře všeobecné veřejné okresní nemocnice v M. má dvojí obsah a to: a) odmítá stížnost MUDra Aleše M. a ostatních tehdejších st-lů pro nedostatek legitimace ke stížnosti; b) potvrzuje podle § 13 odst. 1 zák. o všeobecných veřejných nemocnicích z 5. března 1888 č. 19 z. z. volbu MUDra Miroslava R. provisorním primářem všeobecné veřejné okresní nemocnice v M.
ad a) V této relaci je dnešní st-l zřejmě legitimován ke stížnosti na nss, neboť tu zem. výbor upírá st-li oprávnění bráti v odpor usnesení vrchní správy jmenované všeobecné veřejné nemocnice, jímž byl primářem oné nemocnice zvolen Dr. R. Bylo proto zkoumati, zda zem. výbor právem odepřel st-li legitimaci bráti v odpor ono usnesení vrchní správy nemocnice. Nss uznal, že stanovisko zem. výboru je ve shodě se zákonem.
Postavení strany má v té které právní věci jen ten, jemuž zákon výslovným předpisem nebo podle svého zřejmého úmyslu postavení strany přiznává, nebo jehož právního zájmu, zákonem chráněného, se rozhodnutí úřadu dotýká.
Sedes materiae pro posouzení této otázky je v daném případě v § 13 cit. zák. č. 19/1888 č. z. z., jenž zní: »Každé jmenování lékařů při všeobecných veřejných nemocnicích budiž k potvrzení předloženo výboru zemskému, jenž potvrzení to udělí, vyslechna prve politický úřad zemský.«
»Řídícím (ordinujícím nebo primárním) lékařem všeobecné veřejné nemocnice může býti jmenován toliko ten, kdo 1. na některé universitě domácí dosáhl hodnosti doktora veškerého lékařství (nebo i hodnosti doktora medicíny a chirurgie a magistra porodnictví), a 2. buď v některé všeobecné veřejné nemocnici neb jiném ústavu humanitním alespoň po 2 léta konal služby lékaře sekundárního (po případě asistenta neb operatéra) anebo nejméně po 3 léta byl zaměstnán buď ve veřejné službě zdravotní nebo soukromou praxí lékařskou.«
»Je-li více uchazečů, rozhoduje doba služby ve všeobecné veřejné nemocnici a náleží přednost těm, kdož konali služby jako primáři, sekundáři, asistenti nebo operatéři a podali o své zvláštní způsobilostí doklady.«
St-l spatřuje právní základ tvrzeného svého postavení strany vůči usnesení vrchní správy nemocnice, jímž byla provedena volba primáře, v odst. 3 tohoto paragrafu. Leč čtou-li se ustanovení § 13 v jich souvislosti, pak nelze dospěti k názoru, zastávanému st-lem. Z ustanovení odst. 2 v souvislosti s odst. 3 cit. paragrafu plyne totiž po názoru nss-u, že předpisy ty jsou adresovány orgánům, které podle stanov všeobecných veřejných nemocnic a podle zák. jsou povolány k tomu, aby ustanovily primáře všeobecných veřejných nemocnic, pokud se týče ustanovení jich potvrzovaly, a že obsahují směrnice, kterými se mají ony orgány při volbě a potvrzování vedoucích lékařů všeobecných veřejných nemocnic říditi, že však v těchto předpisech nelze spatřovati pravotvornou normu, zakládající právní nárok uchazečů o to které místo vedoucího lékaře, aby volba soustředěna byla na uchazeče, jimž podle ustanovení odst. 3 § 13 náleží přednost před ostatními, a aby jen takové volbě se dostalo potvrzení dozorčím úřadem.
Znění předpisu § 13 odst. 3 sice by na první pohled mohlo nasvědčovati výkladu opačnému, který zastává st-l, leč pouhými obraty, použitými v tomto předpisu »rozhoduje«, »náleží přednost«, nelze ještě odůvodniti odchylku od všeobecné zásady, ovládající obsazovací řízení ve veřejných službách, že uchazečům zásadně nepřísluší právní nárok na to, aby jim bylo to které místo ve veřejných službách propůjčeno. Opak by musil býti buď výslovně stanoven nebo by musil zcela jasně a nepochybně z právní normy plynouti, jak je tomu na př. v zák. o propůjčo- vání míst legionářům č. 462/1919 Sb. (§§ 3—5, 13) nebo v zák. č. 60/1872 ř. z. — nyní již zrušeném — o propůjčování míst vysloužilým poddůstojníkům.
Z této úvahy plyne závěr, že st-l vůči usnesení vrchní správy vše- obecné veřejné okresní nemocnice v M., jímž byl primářem nemocnice zvolen MUDr. R., neměl vůbec postavení strany a že tedy právem zem. výbor odepřel mu legitimaci vystoupiti opravnými prostředky proti volbě primáře.
St-l ostatně sám měl patrně pochybnost o své legitimaci, jak je možno souditi z toho, že proti volbě primáře podal nikoliv »rekurs«, nýbrž dozorčí stížnost, k níž nikdo v právním smyslu není legitimován (srov. Boh. A 834/21, 1691/22 a j.), a že v kontextu oné dozorčí stížnosti a v konečném jejím petitu zdůrazňuje též ochranu zájmu veřejného.
Bylo proto uznati stížnost směřující proti části nař. rozhodnutí, nahoře uvedené v bodu a), bezdůvodnou.
ad b) Výrok tento je aktem schvalovacím (potvrzovacím). Nemá-li však, jak dovoženo sub a), spoluuchazeč, jenž byl při obsazování místa řídícího lékaře všeobecné veřejné nemocnice pominut, postavení strany vůči aktu obsazovacímu, pak nemá ani právního nároku, aby dozorčí úřad obsazení místa řídícího lékaře určitou osobou potvrdil nebo potvrzení odepřel. Z toho plyne, že potvrdil-li v daném případě zem. výbor volbu MUDra R. primářem všeobecné veřejné okresní nemocnice v M., nemohl se tímto aktem dotknouti práv, kterých st-l vůbec neměl a, tvrdí-li st-l, že tímto aktem byl ve svých subj. právech dotčen, namítá to bezdůvodně.
ad II. Ve věci obsazení místa primáře všeobecné veřejné okresní nemocnice v P. zaujal zem. výbor částečně odchylné stanovisko od onoho ve věci obsazení místa primáře všeobecné veřejné nemocnice v M., neboť neodmítl stížnost dnešního st-le pro nedostatek jeho legitimace, nýbrž jednak zamítl stížnost tu z důvodů meritorních, jednak potvrdil volbu MUDra Václava T. primárním lékařem jmenované nemocnice.
Nss nemohl však ani v tomto případě uznati, že nař. usnesením zem. výboru bylo zasaženo v subj. právo st-lovo a to v podstatě z důvodu, že § 13 zák. č. 19/1888 č. z. z. — jak bylo již nahoře ad I. vyloženo — nezakládá subj. právo pro ty uchazeče, jimž podle odst. 3 cit. paragrafu náleží při obsazování místa řídícího lékaře přednost, na to, aby místo řídícího lékaře bylo uděleno právě jim, resp. určitému z nich. Jestliže tedy zem. výbor neuznal nároku st-le na to, aby místo primáře při všeobecné veřejné nemocnici v P. bylo propůjčeno st-li, nedotkl se tím žádného právním řádem uznaného jeho práva, ať již vycházel z důvodů jakýchkoli. V důsledku toho nemůže st-l s úspěchem vytýkati ani jakékoli vady řízení.
Pokud pak stížnost napadá též onu část usnesení zem. výboru, kterým se potvrzuje volba MUDra T. primářem všeobecné veřejné nemocnice v P., platí tu obdobně totéž, co bylo řečeno ad I. v příčině potvrzení volby primáře všeobecné veřejné nemocnice v M. a stačí proto zde odkázati na příslušnou část důvodů ad I.

Citace:

Č. 11086.. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 493-498.