Č. 11071.

Samospráva obecní: I. Poplatník ani volič není legitimován ke stížnosti do výroku dozorčího úřadu, kterým bylo zrušeno usnesení obecního zastupitelstva, třebas se poplatník nebo volič účastnil při usnesení tom jako člen obecního zastupitelstva. — II. Předpis § 5 odst. 2 zák. č. 76/1919 Sb. o podjatosti při jednání a usnášení obecního zastupitelstva platí také o zákonných zástupcích atd. obecně prospěšných bytových družstev. — III. Nadřízený úřad je oprávněn ke stížnosti poplatníka nebo voliče zrušiti usnesení obecního zastupitelstva (hlav. města Brna) z důvodu porušení předpisů § 5 zák. č. 76/1919 Sb. o podjatosti.
(Nález ze dne 15. února 1934 č. 2856.)
Věc: Zemské hlavní město Brno (mag. ředitel Dr. Richard Šňupárek), Dr. Richard B. a spol. v Brně (adv. Dr. Rich. Báumel z Brna) proti zemskému úřadu v Brně (za zúč. strany adv. Dr. Hynek Bulín z Brna) o prodej obecních pozemků stavebním družstvům.
Výrok: Stížnosti Dra Richarda B., Václava K. a Adolfa T. odmítají se pro nepřípustnost. Stížnosti zemského hlavního města Brna a obecně prospěšného stavebního a bytového družstva »Stavog« zamítají se pro bezdůvodnost.
Důvody: Ve schůzi, konané dne 27. června 1930, schválilo zastupitelstvo zem. hlav. města Brna návrh městské rady na poskytnutí podpory obecně prospěšným stavebním sdružením, která budou na území Brna v roce 1930 a 1931 stavěti domy s t. zv. nejmenšími byty podle zák. o stavebním ruchu a která se vykáží zásadní přípovědí potřebného úvěru 90% stavebního nákladu. Podpora ve výši 2000000 Kč, jíž má býti umožněno těmto sdružením opatření 10% stavebního nákladu, kterým musí stavebník jako vlastními prostředky ke stavbě přispěti, poskytne se buď prodejem pozemku a kreditováním kupní ceny na 4% úrok s 1/2% úmorem, zápůjčkou do 10% stavebního nákladu, nebo upsáním potřebného množství podílů. Kupní cena bude cena odhadní, snížená o 35%—-50%. Investiční příspěvky budou předpisovány poloviční sazbou, a poskytnou se slevy na poplatcích stavebních. Podpory, na něž nároku není, bude udělovati městská rada.
K projednání řady podaných žádostí o poskytnutí výhod tohoto zásadního usnesení bylo svoláno městské zastupitelstvo na den 25. září 1930, a když schůze tato pro nedostatečnou presenci dvoutřetinovou nebyla schopna usnášení, svolal starosta členy zastupitelstva do schůze o témž předmětu na den 1. října 1930. Městské zastupitelstvo se pak usneslo, aby byly obecní pozemky o výměře cca 6 ha 14 a 54 m a v kupní ceně beze slev 6811735 Kč prodány 13 družstvům, mezi nimi i Obecně prospěšnému stavebnímu a bytovému družstvu pro K. a okolí, družstvu: Bau- und Wohnungsgenossenschaft »Freundschaft« in B., eing. Gen. m. b. H., družstvu: Gemeinniitzige Wohnungs- und Werkstattenbaugenossenschaft der deutschen Gewerbe- und Handelntreibenden in B., reg. Gen. m. b. H., Stavebnímu družstvu »Koliba« pro Č. a okolí, zaps. spol. s r. o. v B., Obecně prospěšnému stavebnímu a bytovému družstvu »Stavog« v B., zaps. spol. s r. o., a Obecně prospěšné stavební a bytové společnosti v B.
Výměrem ze 14. února 1931 zrušil zem. úřad v Brně k odvolání Dra Josefa K. a spol. a Otakara K. a spol. usnesení měst. zastupitelstva v Brně z 1. října 1930 v celém jeho rozsahu jako nezákonné, jelikož bylo přestoupeno ustanovení § 5 odst. 1 a 2 zák. č. 76/19 Sb., které stanoví, že jednání a usnesení obecního zastupitelstva nesmí býti ani přítomen, ani se ho účastniti člen tohoto sboru, který jest podjat. V důvodech uvedl žal. úřad, že jednání a usnesení měst. zastupitelstva bylo přítomno a účastnilo se ho 8 členů měst. zastupitelstva podle § 5 odst. 1, resp. 2 zák. č. 76/19 Sb. podjatých, a sice: 1. Rudolf S., Otakar B., Matěj W. a Julius B., jako členové představenstva tří obecně prospěšných bytových družstev, jež měla zvláštní soukromý a veřejný zájem na projednávané věci, 2. Albert H. a Rudolf T., mající jako členové společenstev »Koliby« a »Stavogu«, na projednávané věci zájem osobní, a 3. Václav K. a Dr. Richard B., mající stejný zájem na věci jako členové původní »Osídlovací společnosti«, resp. přetvořením později vzniklé akciové společnosti »Obecně prospěšná stavební společnost«, kteréžto obě korporace předcházely zřízení společenstva »Blahobyt«, a že účast těchto podjatých členů na jednání a usnesení měst. zastupitelstva dne 1. října 1930 má za následek i podjatost jejich podle § 5 odst. 1 cit. zák. co do žádostí ostatních družstev, a že bylo proto celé usnesení to zrušiti jako nezákonné.
Do tohoto rozhodnutí stěžují si k nss zem. hlavní město Brno, Dr. Richard B., Václav K., Obecně prospěšné a bytové družstvo »Stavog« a Adolf T., vesměs v Brně.
Dr. Richard B., Václav K. a Adolf T. béřou nař. rozhodnutí v celém jeho rozsahu v odpor proto, že prý bylo jím zasáhnuto do jejich práv, neuvádějí však, do jakých jejich práv bylo zasáhnuto, zda snad do jejich práv jako členů měst. zastupitelstva, kteří měli účast na jednání a usnášení zrušeného usnesení, či do jejich práv jako poplatníků nebo voličů. Než nss shledal stížnost jejich v obou směrech nepřípustnou. Stěžují-li si jako členové měst. zastupitelstva, kteří měli účast na jednání a usnášení zrušeného usnesení měst. zastupitelstva, nejsou legitimováni, ježto mentálním obsahem nař. rozhodnutí není výrok o jejich právech členských, nýbrž výrok o hospodářské disposici obce, měst. zastupitelstvem usnesené, v němž jejich podjatost byla žal. úřadu toliko důvodem zrušení tohoto usnesení. Stěžují-li si jako poplatníci nebo voliči, nejsou ke stížnosti legitimováni proto, že nárok na to, aby nebylo
16* v pořadu správním zrušeno usnesení učiněné obcí v oboru její působnosti, může uplatňovat jedině obec jako subjekt, projevivší usnesením tím svou vůli, nikoli však její poplatníci nebo voličové, do jejichž právní sféry nebylo usnesením tím zasaženo a kteří nejsou oprávněni hájiti práv obce (viz Boh. A 587/20, 6648/27 a 10266/33). Bylo proto jejich stížnost odmítnouti podle § 2 zák. o ss.
O stížnosti zem. hlavního města Brna uvážil nss takto: — — —
Stížnost uvádí, že je obci známo, že zem. úřad pokládá usnesení měst. zastupitelstva za nezákonná z důvodů § 5 zák. č. 76/19 Sb., shledává však vadným, že žal. úřad neuvedl v rozhodnutí svém »základ moci zrušovack, to jest normy, jež mu dává právo, aby usnesení měst. zastupitelstva z tohoto důvodu rušil.
Žal. úřad takové normy ve svém rozhodnutí neuvedl, avšak nss neshledal vadu tu podstatnou, ježto st-lka správně vystihla, že nař. výrok je vyřízením instančního odvolání podaného voliči a poplatníky do usnesení měst. zastupitelstva, a soustředila námitky své v obranu, že ani zákon č. 76/19 Sb. ani ustanovení odst. 2—5 § 6 ob. fin. nov. č. 329/21 Sb., jež prý v tomto případě platí, nedávají zem. úřadu právo, aby, rozhoduje o odvolání podaném podle odst. 5 § 6 zák. č. 329/1921 Sb., mohl zrušiti usnesení měst. zastupitelstva. Námitku tuto neshledal nss důvodnou.
Podle § 90 obecního řádu pro zem. hlavní město Brno č. 56/1905 z. z. mor. proti usnesením obecní rady, t. j. podle § 1 zák. č. 76/1919 Sb. měst. zastupitelstva, ve všech záležitostech, které jsou přenechány samostatné působnosti obce, nelze podat dalšího odvolání, leč by odvolání takové v jiných zákonech bylo připuštěno. Předmětem cit. usnesení měst. zastupitelstva je prodej obecních pozemků třinácti stavebním družstvům v kupní ceně (bez slev) 6811735 Kč. Běží tedy o případ 2. odst. § 23 ob. fin. novely č. 329/21 Sb. Podle tohoto ustanovení může se usnesení takové státi vždy jen za obdobného zachování ustanovení odst. 2 až 5 § 6. Podle tohoto odst. 5 § 6 má právo z usnesení obecního zastupitelstva odvolati se každý volič a poplatník v obci a je odvolacím úřadem podle § 23 odst. 2, § 6 odst. 4 a § 48 odst. 2 zák. č. 329/21 Sb. zem. výbor, resp. nyní podle § 5 org. zák. č. 125/27 Sb. zem. úřad. Jest již jen pouhým důsledkem těchto rekursních práv poplatníků nebo voličů, že nadřízený úřad může usnesení obecního zastupitelstva povahy hospodářské ke stížnosti jejich zrušiti, shledá-li je nezákonným. Je proto oprávněn učiniti tak i tehdy, shledá-li důvodnou jejich námitku, že nebyly zachovány kogentní normy zák. č. 76/19 Sb., tudíž i jeho § 5.
Brojíc proti výroku zem. úřadu o podjatosti některých členů měst. zastupitelstva ve schůzi konané dne 1. října 1930, namítá stížnost, že předpis § 5 zák. č. 76/19 Sb. netýká se obecně prospěšných stavebních sdružení, třeba jsou organisována na podkladě zák. č. 70/1873 ř. z., a tvrdí, že je proto nezákonný názor žal. úřadu o podjatosti členů měst. zastupitelstva inž. Dra Rudolfa S., Otakara B., Matěje W. a Julia B. jako členů představenstva obecně prospěšných stavebních sdružení, jimž obec usnesla se prodati obecní pozemky a poskytnouti výhody.
Podle 1. odst. § 5 zák. č, 76/1919 Sb. jednání a usnesení zastupitelstva nesmí býti přítomen, aniž se ho účastniti jako člen, jde-li o zvláštní osobní ať soukromý nebo veřejný zájem jeho samého, jeho manželky nebo osob s ním příbuzných do druhého stupně, a totéž platí podle odst. 2 o zákonných zástupcích, členech správní rady akciové společnosti, jednatelích společností s obmezeným ručením, členech představenstva hospodářských a výdělkových společenstev, o advokátech atd. . . . . . jde-li o zvláštní osobní, soukromý nebo veřejný zájem osob a korporací, které zastupují.
Není sporu o tom, že hospodářskými a výdělkovými společenstvy rozuměti je společenstva zřízená podle zák. č. 70/1873 Sb. o výdělkových a hospodářských společenstvech. Praví-li zákon všeobecně, že předpisy 1. odst. § 5 zák. č. 76/19 Sb. platí i o členech představenstva hospodářských a výdělkových společenstev, dlužno míti za to, že se ustanovení to vztahuje na všechna sdružení uvedená v § 1 zák. č. 70/1873 Sb., to jest na sdružení více osob s neobmezeným počtem členů za tím účelem, aby společným provozováním závodu nebo poskytováním úvěru výdělek anebo hospodářství členů bylo podporováno, jakými jsou sdružení tam příkladmo uvedená, a mezi nimi i sdružení bytová. Názor, že předpis ten platí jen o družstvech výdělečných, nemá v cit. znění zák. nijaké opory, a nelze nic na oporu jeho vyvoditi z toho, že zák. č. 76/27 Sb. rozeznává mezi společenstvy výdělečnými na straně jedné a obecně prospěšnými a svépomocnými na straně druhé, ježto třídění takové, stanovené s hlediska zákonodárství daňového, nelze ani analogicky vztáhnouti na předpisy týkající se podjatosti ve smyslu § 5 zák. č. 76/1919 Sb. Ostatně pojem »obecně prospěšných« společenstev byl v době vydání zák. č. 76/19 Sb. zákonodárstvím již vymezen (§§ 4 a 12 zák. č. 242/10 ř. z. o zřízení fondu pro péči bytovou), takže, kdyby byl zákonodárce chtěl z § 5 zák. č. 76/19 Sb. vyloučiti sdružení obecně prospěšná, byl by tak musel výslovně učiniti.
Stížnost má ovšem patrně za to, že ustanovení § 5/2 ob. nov. nelze applikovati na družstva obecně prospěšná také již proto, že není možno mluviti u nich o zvláštním osobním zájmu osoby fysické nebo právnické, tím méně o zájmu obou těchto subjektů zároveň. Při tom chápe však nesprávně význam slov »zvláštní osobní«, soukromý nebo veřejný zájem osob a korporací, které zastupují.
Zákon chce v § 5 odst. 1 z jednání a usnášení vyloučiti člena sboru, jestliže on sám nebo osoba jemu blízká má na předmětu jednání zvláštní zájem individuální, který přesahuje objektivní zájem obce nebo je s ním v rozporu. Při tom je lhostejno, jde-li o zájem soukromoprávní či veřejnoprávní. Odst. 2 § 5 rozšiřuje výluku odstavce 1 i na případy, kde takový zvláštní individuální zájem na předmětu jednání má fysická nebo právnická osoba, kterou člen sboru jako její zákonný zástupce, representant nebo jako advokát atd. zastupuje.
Stížnost docela nesprávně ze slov »zájem osobní usuzuje, že musí
jíti vždy o zájem toho kterého člena sboru a vedle toho o zájem korporace, kterou representuje. Slovem »zájem osobní« míní se, jak uvedeno, zájem individuální, a to buď individuální zájem člena sboru samého (odst. 1), anebo osob s ním spřízněných resp. sešvagřených
(odst. 1) nebo osob, ať fysických, ať právnických, které zastupuje Č. 11.071 —
(odst. 2). Již zvláštní, individuelní zájem těchto osob (ať fysických, ať právnických), členem sboru zastoupených, o sobě činí po zákonu člena toho podjatým, zřejmě z důvodu, že by úzký vztah jeho jako zástupce k osobě interesované mohl působiti na jeho stanovisko při jednání a hlasování ve sboru způsobem infikujícím jeho objektivitu jako orgánu obce. Opaku nelze dovozovali ani ze slov zákona »osob a korporací«, neboť další slova »které zastupujk, naznačují jasně, že slovem »osob« se nemíní osoby zastupující, nýbrž fysické osoby dotyčným členem sboru zastoupené.
Nelze nahlédnouti, proč by takový zvláštní individuelní zájem na předmětu jednání obecního zastupitelstva nemohlo míti obecně prospěšné družstvo jako celek, kdyžtě přece nelze popříti, že právě s hlediska účelů takového družstva je velmi pochopitelný a oprávněný živý zájem jeho na tom, aby pozemků potřebných pro svoje účele nabylo od obce za podmínek pro sebe co nejpříznivějších. Zda členové takového družstva mají z toho nějaký materielní prospěch čili nic, je lhostejno. Je-li tu však takový zvláštní individuelní prospěch družstva jako celku, pak je člen obecního zastupitelstva, který družstvo ono jako člen představenstva representuje, již proto podle § 5 odst. 2 podjat.
Žal. úřad uvedl, v čem spatřuje zvláštní zájem korporací o věc, jež se dne 1. října 1930 ve schůzi měst. zastupitelstva projednávala. Že by tohoto zájmu nebylo, stížnost nenamítá. Zůstalo tedy stížností nevyvráceno, že ve schůzi měst. zastupitelstva dne 1. října 1930 byli přítomni, resp. účastnili se hlasování v daném případě shora uvedení čtyři členové podjatí. Žal. úřad ve shodě se spisy zjišťuje a stížnost nepopírá, že o žádostech všech shora uvedených družstev měst. zastupitelstvo jednalo a se usnášelo jako o nedílném celku, a že mezi nimi bylo junctim. Za tohoto stavu nutno však usnesení to pokládati za jediný nedílný akt, a podjatost shora uvedených čtyř členů městského zastupitelstva má nutně za následek vadnost celého jednotného usnesení.
Je tedy nař. rozhodnutí, které z důvodu § 5 zák. č. 76/19 Sb. zrušilo cit. usnesení měst. zastupitelstva, ve shodě se zákonem, a bylo proto stížnost zem. hlav. města Brna zamítnouti jako bezdůvodnou, aniž se musel nss zabývati dalšími jejími námitkami.
Obecně prospěšné a bytové družstvo »Stavog« v Brně, které je jedním z oněch 13 družstev, jimž byly jmenovaným usnesením měst. zastupitelstva prodány obecní pozemky a poskytnuty výhody, béře ve své stížnosti v odpor nař. rozhodnutí námitkami, že se ustanovení § 5 zák. č. 76/19 Sb. nevztahuje na obecně prospěšná družstva, jímž je i »Stavog«, že člen představenstva společenstva je jen tehdy podjat, jde-li se zájmem společenstva, jež zastupuje, současně i o zájem jeho vlastní, a že Adolfa T. jako pouhého člena tohoto družstva nelze pokládati za podjatého.
S prvními dvěma námitkami vypořádal se nss, jednaje o stížnosti zem. hlav. města Brna, a shledal je bezdůvodnými. Stačí tu proto odkázati na důvody shora uvedené. Poslední námitka je pak bez právní relevance a proto bezdůvodná, když zůstalo nevyvráceno, že jednáni a usnesení byli přítomni, resp. se zúčastnili kromě Adolfa T. i jiní čle- nové podjatí, a stížnost nebéře a, jak shora uvedeno, s úspěchem ani bráti by nemohla v odpor názor žal. úřadu, že jejich přítomnost a účast má za následek nezákonnost usnesení měst. zastupitelstva v jeho celém rozsahu.

Citace:

Č. 11071.. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 458-463.