Č. 11027.

Živnostenské právo. — Řízení správní: Důvodem obnovy pravoplatně ukončeného řízení o uznání živnosti hostinské jako radikované není okolnost, že úřad v řízení pravoplatně ukončeném vycházel z nesprávného názoru, že i v Čechách platila ustanovení dvor. dekretů z r. 1781, 1784 a 1824 o t. zv. normální době od roku 1743 do r. 1775.
(Nález ze dne 30. ledna 1934 č. 1785.)
Prejudikatura: srov. Boh. A 1098/22.
Věc: Marie V. v H. proti ministerstvu obchodu o obnově řízení.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Rozhodnutím z 23. dubna 1914 nevyhovělo min. obch. odvolání manželů Josefa a Marie V. v H. z výnosu místodržitelství v Praze z 21. června 1912, kterým bylo vysloveno, že s domem čp v H. není spojena živnost hostinská a výčepnická jako radikovaná.
Podáním ze 6. srpna 1930 žádala st-lka za obnovu řízení řečeným rozhodnutím min. obch. pravoplatně ukončeného a poukázala k odůvodnění své žádosti k tomu, že cit. rozhodnutí spočívá na právních normách, jež v Čechách nikdy neplatily, totiž na ustanovení dvor. dekretů z 22. dubna 1775, z 20. února 1795 a z 31. března 1808 a že domněnka, jako by hospoda byla do roku 1759 provozována nikoli jako živnost, nýbrž jako vrchnostenské právo, nemá opory v provedeném řízení. Tuto žádost zamítl zem. úřad v Praze rozhodnutím z 12. února 1931 s následujícím odůvodněním: »Býv. místodržitelství v Praze dne 21. června 1912 rozhodlo, že shora uvedená živnost není radikovanou, protože nelze zjistiti, že by tato živnost byla v době od 22. dubna 1775 po 32 roky zpět čítaje domovním příslušenstvím domu čp. . . . v H. Důkazy, jež nyní předkládáte nejsou toho druhu, že by jich použití v řízení dřívějším bylo způsobilo příznivé pro Vás rozhodnutí při právní zásadě, již býv. místodržitelství při uznání radikovanosti zastávalo. Nss uznal ovšem nál. Boh. 1098/22, že předpis o normální době 1743—1775 pro Čechy neplatí, avšak změna judikatury není důvodem k obnově řízení. Podle § 86 lit 2) vlád. nař. z 13. ledna 1928 č. 8 Sb. může býti řízení ukončené pravoplatným rozhodnutím na návrh strany obnoveno, vyšly-li na jevo nové skutečnosti neb důkazy, které mohly (minulý čas) míti podstatný vliv na obsah výroku rozhodnutí. Protože důkazy Vámi uváděné ani nyní nedokazují, že by živnost, o niž jde, byla v době od 22. dubna 1775 po 32 roky nazpět čítaje příslušenstvím domu č. p. . . . v H. a protože tedy tyto důkazy nebyly by bývaly mohly změniti výrok dřívějšího rozhodnutí, není důvodů k obnově řízení ve smyslu § 86 cit. vl. nař.«
Odvolání z toho podanému nebylo nař. rozhodnutím vyhověno z důvodů výnosu v odpor vzatého. K námitkám odvolání st-lčina, že nál. Boh. A 1098/22 bylo vysloveno, že v Čechách předpis o normální době od r. 1743 až do r. 1775 obsažený v cit. dvor. nařízeních neplatí, že však přesto žádost za uznání radikované vlastnosti živnosti hostinské a výčepnické byla posuzována podle těchto nařízení, v Čechách neplatných, že toto jest nová skutečnost, pro kterou měla býti obnova řízení povolena a že st-lka se nedovolávala ve své žádosti změny judikatury, nýbrž nesporné skutečnosti, že bylo podle neplatných norem právních rozhodnuto, podotklo min., že strany zhusta spatřují důvod pro obnovu řízení ob noviter reperta ve změně právního názoru projeveného v cit. nál., že však žádostem těmto nelze vyhověti, poněvadž změna právního názoru není uvedena mezi taxativně vyjmenovanými důvody, pro které možno podle § 86 vl. nař. č. 8/1928 Sb. řízení obnoviti a nedá se ani pod žádný z nich subsumovati. Obnovu řízení bylo lze žádati jen na základě nových průvodů nebo skutkových okolností. Dodáno bylo, že jde o věc pravoplatně rozhodnutou a že nutno trvati na zásadě, že nelze znovu rozhodovati o záležitosti, o níž bylo již rozhodnuto.
Ve stížnosti podané k nss omezuje se st-lka na vylíčení skutkového základu nař. rozhodnutí a na tvrzení, že býv. rak. úřadům bylo známo, že cit. nař. o normální době 1743 až 1775 byla vydána pouze pro Dolní Rakousy, že tudíž v Čechách nikdy platnosti neměla, že však přes to podle těchto norem úřady rozhodovaly i žádosti za uznání radikované povahy živností hostinských a výčepnických v Čechách ve všech případech, kde šlechtici, kteří měli na věci zájem, vyslovili se, jako v daném případě, proti vyhovění žádosti. Žádá-li se podle § 86 vl. nař. č. 8/1928 Sb. k povolení obnovy řízení, aby vyšly na jevo nové skutečnosti, které mohly míti vliv na obsah rozhodnutí správního úřadu, pak podle tvrzení stížnosti není silnější skutečnosti než, že správní úřad ať vědomě ať nevědomky použil za podklad svého rozhodnutí právního předpisu, jenž neplatil a neplatí. St-lka tvrdí, že je mylný názor, jakoby se pro obnovu řízení dovolávala změny judikatury, neboť změna judikatury a použití neplatné právní normy jsou pojmy naprosto různé.
Stížnosti nelze přisvědčiti.
Ve své žádosti za obnovu řízení konstatovala st-lka, že místodržitelství v Praze zamítlo výnosem z 21. června 1912 žádost za uznání radikované vlastnosti živnosti hostinské, ježto nebylo možno zjistiti, že tato živnost byla v době od 22. dubna 1775 po 32 roky počítajíc nazpět s domem č. p. . . . v H. spojena a v pozemkových knihách zapsána. St-lka tvrdila, že toto rozhodnuti je nesprávné, ježto při rozhodování otázky, o niž jde, bylo neprávem použito předpisů obsažených ve svrchu uvedených nařízeních o t. zv. normální době od r. 1743 do 1775. V odvolání z rozhodnutí zem. úřadu, kterým byla žádost za obnovu řízení zamítnuta, poukázala st-lka k tomu, že nss v cit. nál. vyslovil, že v Čechách předpis o normální době neplatil, a konstatovala, že se zřetelem na tento nález podala žádost za obnovu řízení. Okolnost, že rozhodnutí místodržitelství v Praze z 21. června 1912 spočívá na neplatných normách právních, prohlásila st-lka ve svém odvolání za novou skutečnost, která po vydání rozhodnutí toho najevo vyšla a mohla míti na ně podstatný vliv, a vytkla, že zem. úřad, ač je mu »závazné« rozhodnutí nss-u známo, odmítá vyřízení podle tohoto rozhodnutí a potvrzuje tak nepřímo rozhodnutí vydané na základě neplatných norem právních.
Z toho je patrno, že st-lka poukazovala jak ve své žádosti za obnovu řízení, tak v odvolání k žal. úřadu toliko k tomu, že radikovanou vlastnost její živnosti jest posuzovati správně podle dekretu dvor. kanceláře z 9. prosince 1824 a že její živnost požadavkům tohoto dekretu vyhovuje.
K tomu dlužno poznamenati, že pravoplatné rozhodnutí místodržitelství v Praze z 21. června 1912, jehož změny se st-lka žádostí za obnovu řízení domáhala, bylo založeno na právním názoru, že v Čechách platila ustanovení o zmíněné t. zv. normální době a že v důsledku toho není v tomto případě podmínek stanovených pro uznání radikované vlastnosti živnosti dvor. dekretem z 9. prosince 1824 č. 35.822 (Sbírka prov. zák., sv. VII č. 58) resp. dvor. dekrety z 18. listopadu 1781 a z 15. března 1784 (Sbírka zák. cis. Josefa II., sv. I str. 79 a sv. VI str. 49). Místodržitelství v Praze zabývalo se tudíž ve svém rozhodnutí z 21. června 1912 i právním obsahem dekretu z 9. prosince 1824, jehož se st-lka v žádosti za obnovu řízení dovolávala a vyložilo si jej v ten rozum, že dekret ten prohlašuje ony dřívější shora cit. normy za závazné pro posouzení radikované vlastnosti živnosti v Čechách, tedy i živnost st-lčinu.
Jestliže st-lka tedy v žádosti za obnovu řízení a v odvolání proti zamítavému rozhodnutí I. stolice, odkazujíc na novou judikaturu v této věci, se dovolávala dekretu z 9. prosince 1824 a v důsledku toho i okolnosti, že její živnost v době vyhlášení tohoto dekretu byla v knihách pozemkových zapsána jako součást nemovitosti, pak se dovolávala v podstatě jen změny právního nazírání na obsah právě cit. dvor. dekretu, a žádných nových skutečností, které by mohly míti vliv na obsah původního rozhodnutí z r. 1914, a které v původním řízení bez viny strany by nebyly mohly býti uplatňovány. Že však změna právního názoru nárok na obnovu řízení podle ustanovení § 86 vl. nař. č. 8/1928 Sb. odůvodniti nemůže, st-lka ani nepopírá.

Citace:

Č. 11027. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 341-344.