Č. 11077.

Pozemková reforma: Stpú může svolení k zavazení přidělené půdy podle §§ 2 a 10 zák. č. 93/1931 Sb. odepříti, zjistí-li, že by zamýšlenou zápůjčkou věřitele podle § 10 cit. zák. neprivilegovaného byla překročena mez zadlužitelnosti stanovená v § 2 zák. č. 166/1920 Sb.
(Nález ze dne 17. února 1934 č. 2988.)
Věc: Firma P.-cká rafinerie cukru a. s. v P. proti státnímu pozemkovému úřadu o zavazení nemovitosti.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Výměrem ze 16. srpna 1932 odepřel stpú uděliti souhlas k zavazení zbytkového statku T. pohledávkou rafinerie cukru, akc. spol. v P. v částce 39702 Kč 10 h, ježto dosud schválenými úvěry Hypoteční banky české 240000 Kč a okr. hospodářské záložny v K. 250000 Kč přípustná hranice zadlužitelnosti podle § 2 zák. č. 166/20 Sb. je již překročena. Nad meze cit. ustanovení, t. j. nad 9/10 přídělové ceny půdy a 6/10 přídělové ceny budov lze podle § 10 zák. č. 93/1931 Sb. výjimečně svolit k dalšímu zatížení jen, jde-li o zápůjčku státu, státního fondu, náhradové banky nebo peněžního ústavu, kteréžto vlastnosti zápůjčka rafinerie cukru v P. nemá.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss toto:
Stížnost namítá, že žal. úřad neprávem opřel své zamítavé rozhodnutí o předpis § 10 zák. č. 93/1931 Sb., ježto předpisem tím omezuje prý zákon svolení k zavazení přiděleného majetku jen v neprospěch věřitelů v něm vypočtených, kdežto schválení zápůjček ostatních věřitelů, mezi něž patří i st-lka, tomuto omezení nepodléhá. Nss nemohl stížnosti dáti za pravdu.
Paragraf 2 zák. č. 166/20 Sb. stanoví, že lze úvěr podle tohoto zák. poskytnouti i a) k získání půdy do vlastnictví až do devíti desetin ceny půdy, za kterou je stpú přidělil, a b) k získání budov hospodářských a obytných až do poloviny jejich ceny, určené podle zásad uvedených ad a). Podle § 10 zák. č. 93/31 Sb. může stpú svoliti k zatížení nabyté půdy zápůjčkami peněžních ústavů, fondů a svépomocných družstev tam uvedených i nad meze zadlužitelnosti stanovené v § 2 zák. č. 166/20 Sb., stačí-li výnos zadlužované půdy uhraditi sjednaný úrok a splátky.
Předpisem tím stanovil zákon ve prospěch věřitelů v něm uvedených výjimku z všeobecné zásady § 2 zák. č. 166/20 Sb., že nemovitosti v § 1 cit. zák. uvedené, mezi něž patří i zbytkové statky přidělené podle zák. č. 81/20 Sb., není dovoleno zatížiti nad meze shora uvedené. Může proto stpú, zjistí-li, že by zamýšlenou zápůjčkou věřitele podle cit. § 10 neprivilegovaného byla překročena mez zadlužitelnosti stanovená v § 2 zák. č. 166/20 Sb., z tohoto důvodu žádané svolení odepříti.
Stížnost vytýká jako vadu řízení, že žal. úřad pro své tvrzení, že nemovitost, jež měla býti zavazena, je již zatížena nad meze přípustné podle § 2 zák. č. 166/20 Sb., neuvedl žádných fakt, takže st-lce je prý tím znemožněno přezkoumání zákonitosti výměru po této stránce. Námitka ta v této všeobecnosti není důvodná, neboť žal. úřad výslovně v nař. rozhodnutí uvedl, že zbytkový statek je již zatížen pohledávkami dvou věřitelů ve výši 240000 Kč a 250000 Kč. Že by tato fakta sama o sobě nestačila ke zjištění zadlužitelnosti zbytkového statku, nebo že by st-lce nebyla známa výše ceny přídělové za zbytkový statek, jako druhý činitel při výpočtu zadlužitelnosti zbytkového statku, st-lka vůbec netvrdí.

Citace:

Č. 11077.. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 471-472.