Č. 11179.

Pojištění pensijní. — Učitelstvo: Pojistná povinnost výpomocné učitelky a její zařazení do tříd služného.
(Nález ze dne 27. března 1934 č. 6187.)
Věc: Anna J. v P. proti ministerstvu sociální péče o výměru pojišťovacího příspěvku.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Výměrem ze 14. října 1930 prohlásila úřadovna B všeobecného pensijního ústavu v Brně Annu J., výpomocnou učitelku tehdy v N., dnešní st-lku, podle zák. o pensijním pojištění ve znění zák. č. 26/1929 Sb. v jejím zaměstnání jako výpomocnou učitelku za pojištěním povinnou od 1. září 1930 a zařadila ji na základě jejích započítatelných ročních požitků 12254,40 Kč do 5. třídy služného s měsíčním pojistným 120 Kč. Proti tomuto výměru podala st-lka odvolání, ve kterém namítala, že jí byly výměrem zšr-y z 1. října 1930 vyměřeny požitky na dobu potřeby, t. j. od 1. září 1930 do 30. června 1931 obnosem 10212 Kč ročně a sluší tedy příspěvky pensijní vyměřiti z tohoto obnosu a nikoliv z obnosu 12254,40 Kč, kterého nepožívá a dlouho ještě požívati nebude.
Výměrem z 2. února 1931 nevyhověl zem. úřad v Brně tomuto odvolání z důvodů v odpor vzatého výměru.
Nař. rozhodnutím nevyhovělo min. soc. péče dalšímu odvolání st-lky z důvodů výměru 1. stolice a dodalo: Základem pro zařadění zaměstnance do některé ze služebních tříd podle § 4 pens. zák. jsou úhrnné roční služební požitky zaměstnancovy. Mezi ně dlužno zahrnouti ve smyslu odst. 2 cit. § veškeré přídavky ke služnému, ať má na ně zaměstnanec smluvní nárok, nebo ať se poskytují dobrovolně. Takovým přídavkem je v daném případě i náhrada, resp. odměna, jež přísluší výpomocnému učiteli podle § 3 odst. 5 zák. č. 104/1926 Sb. v případě propuštění jeho ze služeb. St-lce podle tohoto zákonného ustanovení příslušel vzhledem k době jejího působení (od 1. září 1930 do 30. června 1931, t. j. 10 měsíců) po skončení její služby 20% přídavek z celkové odměny (10212 Kč), kterou za svého působení obdržela, což činí 2042 Kč 20 h. Dlužno tedy za roční služební požitky st-lčiny považovati souhrn roční odměny 10212 Kč a 20%ního přídavku shora zmíněného, tedy částku 12254 Kč, jak správně v nař. rozhodnutí bylo uvedeno.
Proti tomuto rozhodnutí čelí stížnost, o níž uváženo takto:
Podle § 4 odst. 1 zák. z 21. února 1929 č. 26 Sb., podle něhož je spornou věc posuzovati, zařadí se pojištěnci k účelu pojištění podle svých ročních služebních požitků do 11 tříd služného. Odst. 2 cit. §u ustanovuje, co je do služebních požitků zahrnouti. V odst. 3 je pak v prvé větě stanoveno, že pevné požitky jest stanoviti částkou vypočtenou po celý rok, ve druhé větě pak stanoveno, jak stanoviti je požitky proměnlivé.
Žal. úřad vyslovil v nař. rozhodnutí, že služební požitky st-lčiny tvoří souhrn roční odměny 10212 Kč a 20% přídavku, který st-lce jako výpomocné učitelce podle § 3 odst. 5 zák. č. 104/26 vzhledem k době jejího působení příslušel. Tento 20% přídavek zahrnuje žal. úřad ke služebním požitkům podle § 4 odst. 2 zák. č. 26/29 Sb. a počítá jej z 10212 Kč. Dospívá tak k ročním služebním požitkům 12254 Kč a tím k zařadění st-lky do 5. třídy služného.
Stížnost vytýká, že žal. úřad při zjišťování ročních služebních požitků st-lčiných ve dvojím směru nepostupoval správně a má proto zařadění, jak se stalo nař. rozhodnutím, za nezákonné.
Především tvrdí stížnost, že žal. úřad nesprávně stanovil první složku těchto požitků, totiž roční odměnu 10212 Kč. Stížnost připouští sice, že zšr v Brně poukázala st-lce výnosem z 1. října 1930 odměnu ve výši 10212 Kč, ale byla to odměna roční. Poněvadž st-lka učila jen 10 měsíců, nebyla jí odměna ta vyplacena celá, nýbrž jen kvota odpovídající 10 měsícům, tedy jen 8510 Kč, t. j. 10x851 Kč. Proto má stížnost za to, že není správné, jestli žal. úřad při výpočtu požitků st-lčiných při první složce, totiž roční odměně, vycházel z částky 10212 Kč a nikoli jen z částky 8510 Kč.
Tato námitka stížnosti je však mylná. Jak již svrchu uvedeno, stanovena je v odst. 3 § 4 zák. č. 26/29 zásada, že pevné požitky jest stanoviti částkou vypočtenou po celý rok. Že tato složka je pevným požitkem není vůbec popíráno a právem by popíráno býti nemohlo. Ale pak žal. úřad právem ve smyslu první věty odst. 3 § 4 zák. č. 26/29 nepřihlédl k tomu, že st-lce tyto pevné požitky fakticky nebyly vypláceny po celý rok, nýbrž jen po 10 měsíců a stanovil ji částkou vypočtenou pro celý rok, t. j. 851 Kč x 12 = 10212 Kč. Po té stránce je tedy stížnost bezdůvodná.
Stížnost obrací se však také proti výpočtu druhé složky, totiž proti 20% přídavku, který st-lce podle § 3 odst. 5 zák. č. 104/26 příslušel. Stížnost tvrdí, že žal. úřad neprávem vypočítává jej z 10212 Kč, ježto st-lce přísluší jen částka, rovnající se 20% celkové odměny, kterou jako výpomocná učitelka obdržela za svoje nepřetržité působení. Za to, ježto mohlo trvati a trvalo 10 měsíců, mohla obdržeti jen 8510 Kč; 20% z 8510 Kč je pouze 1702 Kč a nikoli 2042 Kč, jak je počítá žal. úřad.
V tom je dáti stížnosti za pravdu, neboť zákon č. 104/26 skutečně stanoví, že oněch 20% vypočítává se z odměny, kterou výpomocný učitel obdržel za svoje poslední nepřetržité působení, tedy z toho, co mu za dobu tu fakticky bylo vyplaceno, nikoli z toho, co mu v dekretu jako roční služné bylo přiřčeno. Zahrnul-li tedy žal. úřad do služebních požitků st-lčiných místo 1702 Kč, na něž jedině podle § 3 odst. 5 zák. č. 104/26 mohla míti nárok, 2042 Kč, není to ve shodě se zákonem. Ježto pak souhrn obou složek (odměny) 10212 Kč a 1702 Kč (20% přídavku) činí jen 11914 Kč, je zřejmo, že zařazení do 5. třídy, jež podle § 4 odst. 1 zák. č. 26/29 předpokládá služební požitky nad 12000 Kč, je nezákonné.

Citace:

Č. 11179.. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 748-750.